Říká se o ní, že je svatou v nemožných záležitostech. Vzhledem k tomu, že je zároveň patronkou zoufalých žen, trpících v manželství, tedy jakousi ochránkyní proti domácímu násilí, je zjevné, jak se už ve středověku pohlíželo na možnost udělat z impulsivního surovce laskavého manžela. Rita, původně křtěná jako Margarita, by však nebyla prohlášena za svatou, kdyby to nedokázala.

Chtěla být řeholnicí
Narodila se jako jediná dcera zbožných měšťanů Antonína Lottiusa a Amáty v Roccaporeně nedaleko Cassia v Itálii. Rok jejího narození je nejistý a udávají se tak rozdílná data jako 1381, 1377 a 1360. Jako malou ji prý rodiče nalezli s pěti včelami u úst. Tato událost byla později vykládána jako znamení. Rita často navštěvovala nedaleký kostel sv. Augustina a klášter sv. Marie Magdalény. Jednoho dne se jí zjevili místní oblíbení svatí – Jan Křtitel a Mikuláš z Tolentina – a řekli jí, že se má stát řeholnicí.

Sňatek z vůle rodičů
Rodiče však měli s Ritou jiné plány. Už ve čtrnácti letech ji zasnoubili s měšťanem Ferdinandem Pavlem Mancinimem, známým svou nezdrženlivou a prudkou povahou. Rita jako poslušná dcera přijala vůli rodičů, a i když oba zemřeli ještě před svatbou, v osmnácti letech se přesně podle smlouvy za Pavla provdala.

Mírností proti násilí
Manželství ovšem nebylo šťastné. Pavel si na Ritě často vyléval svůj hněv a ona to snášela s pokorou, něžností a láskou. Nemálo času také strávila v modlitbách. Zdá se, že tato prapodivná terapie nakonec přinesla kýžené ovoce – Pavel, který z počátku na Ritinu smířlivost reagoval ještě větším vztekem, si nakonec na svou pokornou ženu zvykl a začal se k ní chovat lépe. Vztahu prospělo také narození dvou synů - Jana Jakuba Antonína a Pavla.

Pavlova smrt
Politické spory mezi guelfy a ghibelliny však vyvrcholili řadou vražd, jimž padl za oběť i Ferdinand Pavel. Rita se rozhodla synům o způsobu skonu jejich otce neříci, aby se také nezapletli do krevní msty. Vrahům svého manžela odpustila a jeho zakrvácenou košili skryla. Kdoví, možná že manželství přece jen nebylo ještě tak spokojené.

„Záchrana“ synů
Chlapci se však v patnácti letech dozvěděli pravdu, a jak jim velela tradice, začali plánovat pomstu. Rita se zděsila – co když se její děti poskvrní hříchem vraždy? A tak prosila Boha, aby jí pomohl. Ten si úzkost matky zjevně vyložil po svém a ještě než chlapci dosáhli věku, v němž by bylo jejich povinností pomstít otcovu smrt, onemocněli a zemřeli.

Vstup do kláštera
Rita se rozhodla vstoupit do kláštera sv. Magdalény, ale tam ji, z obav před možnou pomstou jejích nepřátel, nepřijali. A to i navzdory tomu, že se Rita s vrahy svého manžela veřejně usmířila. Nakonec ovšem budoucí světici pomohli sami svatí - Jana Křtitel, Mikuláš z Tolentina a sv. Augustin ji osobně doprovodili k bráně kláštera, a ta se před ní otevřela. Rita tedy byla přijata.

Označena trnem
V klášteře vedla Rita asketický život. Spávala na podlaze, postila se a často meditovala nad Ježíšovými slovy. Jednou jí prý při meditaci před křížem probodl trn z Ježíšovy koruny čelo, kteréžto stigma jí zůstávalo a na čas zmizelo, jen když podnikla pouť do Říma. Rána prý byla často zanícená a nepříjemně zapáchala, proto žila Rita odděleně od ostatních sester. Její bývalý manžel byl také v klášteře před svou smrtí neoblíben a část této nenávisti se přenesla i na Ritu. Přesto nepřestala milovat a odpouštět.

Ritina smrt
Ošetřovala raněné a trpící při různých epidemiích, až nakonec sama onemocněla tuberkulózou. Poslední čtyři roky strávila připoutána na lůžko. Před smrtí se její tělo pokrylo vředy, které však náhle zázračně zmizely a místností zavanula libá vůně. Tělo se nakonec zachovalo neporušené a je vystavováno ve skleněné schránce. Na základě svého života i vykonaných zázraků byla Rita v roce 1737 blahoslavena a v roce 1900 kanonizována papežem Lvem XIII.

 

 

 

 

Tato poněkud podivná světice, která se nejprve nechala týrat manželem a posléze si u Boha vyprosila smrt svých synů, je nejvíce uctívána v Itálii, Jižní Americe a na Filipínách. Což ne zrovna lichotivě vypovídá o postavení žen v těchto zemích.

Myslíte si, že se dá násilník změnit mírností? Máte zkušenost s domácím násilím? Myslíte si, že se domácímu násilí dá nějak zabránit? Nebo dokonce předejít? Je v takové situaci jediným řešením rozvod, nebo lze násilníka nějak převychovat?

Reklama