Reklama

V příběhu čtenářky s nickem Lenulazlubiny si můžete přečíst, jak to vypadá, když transfůze zachrání život. Člověk musí spoustu věcí přehodnotit...

Zažila jste někdy nehodu, při které transfůze zachránila život? Čtenářka s nickem Lenulazlubiny mi o jedné takové napsala příspěvek k dnešnímu tématu. Pozor, čtení je to jen pro silnější nátury.


Ne přímo mně, ale mamince mého manžela zachránila transfúze život.
Manželova maminka je již hodně „letitá“. Ale dlouho odmítala jakoukoliv pomoc s argumentací, že je ještě samostatná. Přestože jsme ji denně navštěvovali a pomáhali jí, kde se dalo, stalo se, že jsme právě odjeli na dovolenou. Hned druhý den nám volala manželova maminka. No, volala... Na manželův telefon bylo voláno z telefonního čísla jeho maminky, ale po jeho přijetí se nikdo neozýval. Manžel si myslel, že číslo bylo vytočeno omylem a zavěsil. Zkusil volat znovu, jeho hovor ale nikdo nepřijímal. Zkoušela jsem to i já a v hrozné předtuše jsme se nejdřív chtěli vrátit zpět. To by nám ale zabralo několik hodin. A tak jsme volali k sousedům. Naštěstí máme několik čísel na sousedy, kdyby bylo potřeba. Ti šli maminku zkontrolovat a řekli nám, že se k ní nedoklepali, ani nedozvonili. Nevěděli jsme, kam volat. Nejdřív jsme chtěli volat záchranku. Co když si ale maminka vyšla na procházku, nebo skočila jen do obchodu? Státní policie se nám také nezdála jako vhodná. A tak jsme zavolali na městskou policii. Ti nás ale odbyli. Kdyby měli chodit za lidmi, kteří neberou telefon, nedělali by prý nic jiného. A tak jsme se rozhodli je obelhat. Nenapadlo to manžela, ale mě. Jako malá jsem hrála v dramatickém kroužku, a tak nebyl problém městské strážníky přesvědčit nejen o tom, že maminka bere inzulín, který nikdy nebrala, ale trpí také epilepsií a upadá často do epileptických záchvatů. Prostě jsem měšťáky vystrašila tak, že se báli starou paní nezkontrolovat.

Manželovu maminku našli v kaluži krve. Neutrpěla žádný záchvat, ani ji nikdo nepřepadl. Jen šla vložit prádlo do pračky a došel jí prášek na praní. A tak si vzala nový, v papírové krabici, kterou neuměla otevřít. Jak se tak potýkala s krabicí, napadlo ji, že si vypomůže nožem. Vzala si nejdelší a nejostřejší nůž, co ve své domácnosti měla. Při otevírání jí nůž sjel a ona se ošklivě pořezala. Utrpěla tak velkou ztrátu krve, že upadla do bezvědomí. Do nemocnice ji přivezli „za pět minut dvanáct“.

To celé přispělo k jedinému: Manželova maminka zvážila svou situaci. Nechtěla jít bydlet k nám na vesnici, kde je všude daleko, ani ke švagrovi, ale vybrala si domov pro seniory. Našla si zde přátele, my ji chodíme pravidelně navštěvovat, víme, že je o ni postaráno, a všichni jsme šťastni.
Nebýt ale tehdy té krve, už bychom maminku neměli...

Lenulazlubiny

Pozn. red.: Příspěvek neprošel jazykovou korekturou.

Téma dne 21. února 2012: Dárcovství krve

  • Jste dárkyní krve?
  • Jaký byl váš první odběr?
  • Kolik jste již absolvovala odběrů?
  • A pokud nejste dárkyní – proč? A uvažovala jste o tomto dárcovství?

Své příspěvky mi formou příběhů posílejte na e-mailovou adresu redakce (viz níže), a to nejpozději 21. 2. 2012 do 15.30 hodin. Z přispěvatelek vyberu jednu, kterou ocením krásným dárkem: doplněk stravy OptiTensin pro optimální krevní tlak. Pokud ale chcete mít šanci získat tento dárek, ať jsou vaše příspěvky dlouhé alespoň jako tento odstavec textu.

OptiTesin