píše ve svém příspěvku na dnešní téma čtenářka s nickem Krupová. Díky svému gynekologovi zažila nejpernější chvilku svého života. Co znamená strach o nenarozené dítě, si možná dokážete představit, přesto si přečtěte, co prožívala naše čtenářka

Přeji krásný den všem čtenářkám i redakci. Hodně stresovou chvilku jsem zažila zhruba před rokem. Čekala jsem své druhé mimčo a spěchala jsem na pravidelnou kontrolu k ženskému lékaři. Čekal mě odběr vzorků krve a sono, jak nám drobek pěkně roste. Byla jsem těhotná jen pár týdnů a na miminko jsem se nesmírně těšila. Podařilo se nám to po pěti letech a jednom smutném neúspěchu. Proto jsem šla na každou kontrolu s velkými obavami a zároveň nadšením.

Protože jsem už ležela dvakrát v nemocnici s krvácením na udržování v prvních týdnech těhotenství, bylo zde velké procento, že malého nedonosím. Ale pokaždé se lékařům v nemocnici podařilo krvácení zastavit a kladli mi na srdce, ať se nestresuji, ať se nenamáhám a odpočívám, co to jde. Při vizitě před propuštěním bylo vše v pořádku a já jsem se měla hlásit u svého doktora za deset dní.

Ten den bylo od rána něco ve vzduchu. Začalo to už tím, že nebyla sestřička v práci a do ordinace mě zval dost nerudný doktor. Asi mu bylo zatěžko, aby si sám uvařil kafe. Od stolu se na mě ani nepodíval, jen si se zájmem četl papíry z nemocnice. Pak přešel k samotnému vyšetření a koukal na monitor neskutečně dlouhou dobu. Sono se mu pořád nezdálo a jen mručel a zase četl zprávu z nemocnice. Když jsem to nevydržela a zeptala se, co se děje, jen suše prohlásil, že nevidí srdeční činnost.

Ve mně by se krve nedořezal. Ještě před pár dny bylo vše v pořádku a teď tohle. Chtěla jsem vědět, jestli se nespletl. Ale on trval na svém. Že se malý nevyvíjí tak, jak má. Že je malý a neroste a nevidí srdeční činnost. A že dvakrát ležet v nemocnici s krvácením taky nevěstí nic dobrého. Ale když mu nevěřím, mám přijít za deset dní na kontrolu.

Nedokázala jsem si představit, že budu deset dní chodit s mrtvým miminkem. Tak jsem jela zpátky do nemocnice, kde jsem před pár dny ležela a chtěla jsem na další sono. Ta nejistota byla strašná. Bylo to nejhorších pár hodin v mém životě. Pan doktor byl dost udivený. Samozřejmě si mě pamatoval a byl udivený, co tam zase dělám. Sono mi samozřejmě udělal, pustil mi zvuk tepajícího srdíčka a ujistil, že je vše naprosto v pořádku a nechápe, co ten doktor viděl. Nebo spíš neviděl. Doporučil mi na vše zapomenout a nacupitat na kontrolu, jak jsme se prve domluvili.

Pro mě to bylo naprosto nepředstavitelné a do několika dní jsem přešla k jinému lékaři. Když toho doktora potkám, nejraději bych ho nakopla. Byl neuvěřitelně arogantní a sebejistý. Chyba v jeho případě není možná.... Tak ať si léčí, koho chce, ale mě už ne. Milého pana doktora obcházím obloukem. Nestojí mi už ani za pozdrav.

Tomášek má dneska deset měsíců a srdíčko mu tepe naprosto normálně.

Vy si ale náladu nekazte, přeji krásný den.

Krupová

Milá Krupová, to se vám vůbec nedivím, že jste naštvaná. Jiná, horkokrevnější hlava by ho možná i zažalovala

Text nebyl redakčně upraven

Zažily jste také nějakou pernou chvilku? Také nakonec dopadla dobře? Napište nám o ní. Nemusí jít jen o život, některé perné chvilky se nám s odstupem času můžou zdát i úsměvné

Napište nám na adresu: redakce@zena-in.cz

Reklama