Nejsem sice žádný spisovatel, ale toto téma je mi velice blízké a proto mám potřebu Vám napsat jeden můj komický příběh z dětství. Né, že by byl jen jeden, ale tento byl první, který mi prolétl v hlavě při přečtení dnešního tématu.
Moje matka většinu dětství žila v dětské domově, protože naše babička byla moc nemocná. Takže si umím dost dobře představit, jakou měla sparťanskou výchovu. Dětské domovy v době totality asi nebyly to, co domovy dnes. Soudím podle jejího vyprávění. A tak jí to asi nějak poznamenalo a také jsme měli s bratrem sparťanskou výchovu. Dnes už vím, že to k něčemu bylo.
Těch „úletů“ měla naše matka hodně, ale jeden patřil k těm nejstrašnějším. Dost často nás sama stříhala. I za špatné známky jsme museli pod kudlu. Nemusím podotýkat, že matka není vyučenou kadeřnicí, ale zahradnicí. Přiznávám, že dobře zastřihnutý trávník také potřebuje určitou dovednost a zručnost, ale dětská hlavička je dětská hlavička. Když jsme byli malí caparti, tolik jsme to neprožívali, protože jsme matce věřili, jak jsme v tom novém účesu úchvatní a jak nám to sluší. Ale postupem času jsme si začali uvědomovat, že to zas až taková krása nebude. Soudě podle pošklebků spolužáků.
Jednou nastal onen den a šli jsme pod kudlu. Druhý den jsem ve škole proseděla s čepicí na hlavě a na dotazy učitelů jsem s vážnou tváří odpovídala, že mi maminka nařídila nechat si čapku na hlavě, protože mě ráno bolelo ouško. Procházelo to asi dva dny a pak už třídní učitelka nevydržela a zavolala si maminku na kobereček. Samozřejmě dostala vynadáno, proč nejde se mnou k doktorovi, že mi vědomě ubližuje… atd.

Maminka koukala s otevřenou pusou a nebyla schopná slova, protože vůbec netušila, o co kráčí. Když učitelka dokončila svou přednášku, maminka se nadechla a řekla, že to musí být nějaký omyl, protože Petruška je zdravá jako řípa a dokonce včera venku stavěla sněhuláka a sáňkovala. Tak proč tedy vaše dcera celý den ve škole sedí s čepicí na hlavě ???!!! Vtom se začala mamka šíleně smát a pak pronesla: Protože má čerstvě ostříhanou hlavu !!! No, pak se tomu obě zasmály a já dál musela potupně ukazovat mojí škebli na obdiv smějících se spolužáků. Pak ještě následovala poznámka v žákajdě, že jsem píchla spolužáka kružítkem a tím bylo mé trápení ukončeno. Všichni se báli, že dopadnou jako Pepa s propíchnutou rukou a tak se už nesmáli. A když, tak hodně nenápadně…
DUCKA 

 "Za špatné známky jsme museli pod kudlu"... :-))) No to jste mě vážně dostala. Hlavička jako trávníček :-)))  Zatím to tady dneska vypadá, že nebýt necitlivých matek, které nemají smysl pro to, co se zrovna nosí, tak by snad děti vůbec nelhaly... Každopádně díky za prima příspěvek.
Reklama