Není zvykem příliš se holedbat tím, že se svými válečnými zajatci zacházíme tak trochu hrubě. Tedy alespoň u nás gádžů ne. Jenže nezřídka se prostě zjistí, že to tak je, noviny se zaplní ošklivými fotografiemi a televizní komentátoři barvitě popisují utrpení, které pak většinou vládnoucí stranu stojí pár hlasů a opozici větší utajení. V Bondovkách se můžeme přesvědčit, že na zprávy kouká i režisér. Nebo že by mu prostě babička před spaním vyprávěla o prorůstání těl bambusem? Tak proto se počůrával ještě na střední!

 

Chci jen upozornit, že jsem si zatím nevšimla žádné takové filmové scény nebo studie, která by jako mučicí praktiky vyzdvihla normální průchod dětským pokojem. A ten, kdo jednou šlápl ve dvě ráno na kostičku lega, ví, o čem mluvím.


Tvrdí váš partner, že i přes řev domácího robota slyší tikot vašich biologických hodin? Daroval vám k Vánocům kojící podprsenku místo sexy prádélka? Dejte mu lekci. Bude žebrat o bambus!

 

Nemusíte mu zničit novou košili rybí pomazánkou, aby pochopil, že život s dětmi není jako reklama na jogurt. Prostě jen rozhoďte v pokoji pár věcí a běžte v klidu spát.

 

 

Budete potřebovat:

 

            Dvě krabice hraček od sousedů. (Není to nehorázná žádost, mají těch krabic ještě třináct.)

            Doporučujeme:  Autíčko na dálkové ovládání s alarmem a světelnou signalizací.

                                       Mluvící hrnec – netřeba komentovat

                                       Zvuková kniha „Naši ptáci“

 

 

Kniha pod koberec, hrnec do kuchyně, autíčko pod postel. Dálkové ovládání nechte pod polštářem. Krabice ledabyle vyklopte po cestě k posteli.


Devět z deseti žen připouští, že na první sprostá slova dojde už při průchodu přes stavebnici Moje farma. Zatímco muž zoufale vrávorá a snaží se vyrvat prase zaryté mezi palec a plosku, sledujeme, kolik metrů zbývá k vyboulenině ve tvaru knihy. Malíček ukopnutý o noční stolek ve snaze vyhnout se dřevěné replice indiána kmene Huni způsobuje nezadržitelný pád doprovázený překvapivě výkřikem krocana a posléze divoké husy.

Ještě kukačka a pokusný muž se kácí do postele, aby dopadem na polštář spustil policejní alarm s kvikotem brzd blížící se odněkud z pod almárky. Krocan a kukačka nás upozorňují, že muž se belhá napít do kuchyně. Ještě střevíček Barbie v patě a konečně voda. Až při třetím doušku si uvědomuje, že celou situaci probírá s mluvícím hrncem.

 

Možná se vám to zdá zbytečně krkolomné, ale příště tohle udělají za vás vaše děti a bude je to stát podstatně méně času a námahy. A udělají to každý den. Každý den jinak. Jde o to, že tato metoda neznečistí váš příbytek, hračky pomocí hrábí vrátíte do krabice a odnesete sousedům. Je to také bezpečnější než pokreslit mu lihovým fixem sbírku dýmek. I když i na to by se měl asi připravit…

 

Neříkám, že byste neměli mít děti. Ale ještě je čas, ne?

 

             

Reklama