Babička s dědou v přízemí a suterénu. Rodina s dospělými dětmi v prvním patře a na půdě. Obrovský barák, obrovská zahrada, a stejně se tam všichni mačkají. Každý má jinou představu o tom, jak by to tam mělo vypadat, co by se mělo pěstovat a co by se mělo chovat. Hádat se o tom snad ani nemá cenu, stejně si každý udělá to, co chce. Začarovaný kruh neustálých generačních sporů.

 

Tak přesně takhle to vypadá u mých příbuzných z vesnice. V podstatě má každá generace svoje patro. Teoreticky by spolu vůbec nemuseli přijít do styku, ale i tak mezi nimi dochází ke konfliktům. Babička s dědou si žijí podle svého a nikoho se na nic neptají, což neuvěřitelně vytáčí jejich vnučky. Ty by totiž i chtěly diskutovat, ale to jde těžko, když je nikdo neposlouchá. A co na to rodiče? Krčí rameny a hudrují si jen pod vousy.

 

Ze sklepa dělá sklad sběrných surovin

Babička je i ve svém velmi pokročilém věku neuvěřitelně čilá a vitální. Jak už to u těch venkovských babiček chodí. Na nohou je brzy od rána. Musí nakrmit slepičky, vytrhat záhonek a hodit něco toulavým kočkám. Do toho stihne nasbírat odložené a vyhozené plastikové krabičky od jogurtů a nanukových dortů. „Vždyť je to škoda vyhodit. To se může ještě hodit.“ Tak se v suterénu vedle pracovní kuchyně hromadí spousta nepotřebného plastu. Jistě že to zkoušely vnučky několikrát vyhazovat. Jenomže dosáhly jen toho, že dostaly od babičky neuvěřitelně vynadáno a do týdne to ve sklepě zase vypadalo tak, jako by tam na nic nešáhly.

 

Místo zahrady džungle

Ta starší ze dvou vnuček má za sebou střední zahradnickou školu. Měla velké plány, jak své nastudované dekoratérské umění uplatní na jejich zahradě. Bohužel se velmi přepočítala. Nad záhonky totiž také držela pevnou ruku babička a o nějaké úpravě nechtěla nic slyšet. Jí se zahrada líbila právě taková, jaká je. Což znamená plná chaosu, plevele a neupravených trsů všeho možného. Jediný, kdo má přehled, kde co roste, je právě nejstarší obyvatelka baráku. Nikdo jiný nemá šanci se zorientovat ani něco změnit.

 

Pěstovatelská vášeň babičky se však nezastavila ani na území jejich pozemku. Jednou, když měla svou práci udělanou, vyrazila s pofidérními sazeničkami do vesnice a podél cesty sázela a sázela. Brala to jako zušlechťování svého rodiště, ovšem majitelé domů, kterým to, co jen vzdáleně připomínalo kytku, nasázela před domy, už tak nadšení nebyli.

 

Na drůbež mi nesahejte!

Za svoje velké vítězství mladá děvčata považovala malou skalku, kterou si vedle baráku pracně vytvořily. Ovšem jen do té doby, než babička vypustila své velké stádo drůbeže. Ta se do skalky s chutí pustila. Hrabala a klovala a z holčičího díla za pár minut zbyly jen trosky. Tak to vypadalo i s modrým americkým trávníkem.

 

Bábi kromě plastu a kytiček totiž miluje i svoje kachničky a slepičky. Chová je v ohromném počtu. Pro sebe, pro rodinu i pro vzdálenější příbuzenstvo. Ani vnučky, ani jejich rodiče nejsou schopni těmto starým lidem vysvětlit, že je zbytečné tuto „havěť“ pěstovat v tak velkém počtu. Nejen že jim dělá ze dvorku svinčík, ale také už to skoro nikdo nechce jíst. Při pohledu na kačenu se jim zvedá žaludek. Babička to však přejde se slovy o nevděčnících a se zasněným pohledem vzpomene na zlaté Pražáky, kteří si rádi domů odvezou trochu toho domácího masíčka.

 

Že to není až tak moc pravda, jí však nevymluvíme ani my, když přijedeme na návštěvu. Babička je tak ráda, že nás vidí a může nám něco zabalit na cestu. „Já vám ani nemám co nabídnout. Tak snad aspoň tady kachničku na nedělní oběd.“  No, babi, tak ti děkujeme, to fakt nemuselo být.

 

Když ona je stejně pohádková babička

I když máme babičku všichni rádi a bereme ji takovou, jaká je, komunikace s ní bývá někdy trochu komplikovanější. Nic si nenechá vysvětlit a argumenty rovnou odmítá. Ona má totiž pocit že dělá něco výjimečně prospěšného pro rodinu, a když to my nevidíme, je to jen naše škoda. Nu, ale hodná je a starostlivá, dobrá hospodyňka s tváří pohádkové babičky. Zkuste se na ni zlobit dlouho. Uvidíte, že vám to nepůjde.

 

Taky máte nějaké zkušenosti s takovými hyperaktivními babičkami? Jste s nimi také pod jednou střechou? Žila jste někdy v baráku se svými rodiči, dětmi, prarodiči, sourozenci…? Chtěla byste takhle žít pohromadě s celou rodinou, nebo preferujete raději svůj vlastní domeček a klid?

Reklama