Reklama

Poslední dobou se s podobnými příběhy roztrhl pytel. Píše je ale život sám a nám nezbývá než se jim přizpůsobit. Třiašedestátiletá Jarmila se za týden stane už šestinásobnou babičkou… její vnuci a vnučky jsou všichni v dospívajícím nebo dospělém věku, teď ale přibude do rodiny velmi mladá snacha a miminko. A Jarmila má strach, jak to dopadne… Její budoucí snaše totiž není ani dvacet!

Dívám se na svoji budoucí snachu a je to trochu, jako bych viděla samu sebe před lety...

mer

Teď je mi třiašedesát, jsem rozvedená už téměř dvacet let. Vdávala jsem se mladá a „blbá“. Bylo mi 19 a čekala jsem prvního syna. S manželem jsme se neznali dlouho, ale tehdy to tak chodilo, povědomí o antikoncepci jsme měli mlhavé a zamilovanost si s námi dělala, co chtěla. První synek, Honzík, mi dal docela zabrat, moji rodiče bydleli daleko na vesnici a já se přistěhovala k manželovi a jeho rodičům do velkého domu, o který bylo potřeba se starat. Měla jsem toho tehdy plné kecky, a do toho jsem v šestinedělí znova otěhotněla! Se dvěma synky na krku, domem, manželovými staršími rodiči, jsem se měla co ohánět. Tak jsem ani nevypozorovala, že manžel doma skoro nepobývá, z práce se vrací v noci a nejeví zájem o naše kluky a vlastně ani o mě… až později, kdy trochu skončil kolotoč kolem kluků, jsem zjišťovala, že manžel byl v širokém dalekém okolí známý jako největší „kaňour“, nevyhýbal se dokonce ani našim sousedkám, takže už chápu důvod, proč jsem do nového bydliště nikdy nezapadla. Museli si o mně všichni myslet, že jsem hloupá husa ze vsi, dobrá jen pro to, aby rodila děti a makala na baráku.

Tahle zjištění mi ovšem nějakou dobu trvala, nakonec jsme se s mužem rozvedli, až když byli kluci dospělí, mladšímu Milánkovi bylo čtyřiadvacet. Nevím, jestli to způsobil rozvod nás, rodičů, ale oba kluci se brzy nato oženili a jejich děti, moji vnuci a vnučky, přišly záhy. Já jsem byla šťastná babička, měla jsem zase pro koho žít, byla jsem mladá, stihla jsem všechno, práci i pomáhat s vnoučky.

Rodina staršího syna, Honzy, drží stále pohromadě. Zato Milan… Rozvedl se, přestože byli s ženou docela pěkný a spokojený pár. Jenomže Milan pracuje jako číšník v baru, a tak je pořád mezi mladými a novými lidmi. Je hodně společenský, je zábavný. Chápu, že mu pozornost mladších dívek dělá dobře – a jim asi zase imponuje naopak jeho věk, rozhled, zkušenosti... V baru, kde Milan pracuje, se seznámil s osmnáctiletým pískletem, Kamilkou. Kamilka se do něj zbláznila – a představte si toho třiačtyřicetiletého chlapa, ke kterému obdivně vzhlíží takový žabec! No, bohužel to dopadlo, jak to dopadlo. Kamila s Milanem otěhotněla, Milan se bleskově rozvedl, a až se to narodí, mají v plánu se s Kamilou vzít.

Vím, Milan je dávno dospělý, nedá na moje rady a konečně, mohl by mi říct, že jsem byla před lety ve stejné situaci, že jsem se taky vdávala mladá. Já ale spíš se strachem než s nadšením pozoruju Kamilu, vždyť je to ještě dítě, a ten můj povedený synáček – jak dlouho mu to nadšení vydrží? Co když se vlastně potatil?

Lepší nevědět… Já budu zase babičkou na plný úvazek, na to se těším, a černé myšlenky zkusím zahnat. Jen si říkám, aby to nedopadlo jako tehdy se mnou. A to já jsem si aspoň brala mladého chlapa - i když, jestli to byla úplně výhoda, taky nevím.