Magie

Když sestru čekaly zkoušky, nevyspala jsem se

Důvodů, proč se člověk těší na odchod z domova, může být moře. Jarka sice nedá na svou sestru dopustit, ale bylo období, kdy s ní nevydržela v jednom pokoji. Proč? Trápila ji náměsíčnost...

Snad každý si během života prožil nějaký zlý sen. A ať už ho honily zombie, padal do nekonečné propasti, nebo se něco strašného dělo jeho blízkým, vždy se rád vzbudil do vlídné reality teplé postele. Jenže Jarčina sestra se v lepším případě probouzí uprostřed pokoje, v tom horším klidně i v úplně opačné části bytu. Tento příběh ale není o trápení člověka se somnambulismem, ale o utrpení jeho spolunocležnice, která se kvůli sestřině náměsíčnosti pořádně vyspala teprve, když se odstěhovala ze společného bytu.

spánek

Jarka se bála, že sestra skočí z okna

Co si pamatuji, tak ségra už jako malá mívala období, kdy několik nocí za sebou křičela ze spaní. Zvláštní bylo, že se jí takhle vracíval jeden a ten samý sen, klidně i šest nocí po sobě. Jednou se na ni valila obrovská sněhová koule, jindy se ze stropu snášela mrtvola mladé dívky, pak jí zase stála u postele podivná vysoká postava.

Ovšem ať už byla náplň snu jakákoli, průběh byl vždy stejný. Nečekaný, nesmírně hlasitý a pronikavý jekot, který trval až do sestřina probuzení. A k tomu většinou nestačilo jen na ni křiknout (protože přehlušit ten její řev bylo skoro nemožné), ale bylo potřeba vstát a doslova s ní zatřepat, aby přestala. Jenomže, aby to nebylo tak jednoduché, tak provést toto vše ve tmě zapříčinilo druhou vlnu jekotu, tentokrát už v polobdělém stavu, kdy si mou postavu ve tmě spojila s bytostí z noční můry. Takže jsem musela nejprve probrat sama sebe a zorientovat se v situaci, rozsvítit alespoň lampičku na čtení, dojít k její posteli a pořádně jí zatřást rameny. Provádět podobnou činnost kolem třetí hodiny ráno není žádná legrace. Ovšem když na vás ještě dotyčný křikloun namísto vděku za probuzení ze zlého snu fyzicky, v lepším případě jen slovně zaútočí, máte chuť ho udusit polštářem. Jenže ségra si zpravidla prvních pár vteřin vůbec neuvědomovala, co se děje, a plná dojmů z noční můru automaticky útočila na vše v její blízkosti.

Dokud se jednalo jen o ojedinělé akce, které po několika nocích odezněly, celkem se s tím dalo fungovat. Byť tedy ráno jsem měla chuť hodit ségře do čaje pavouka, když já byla totálně nevyspalá (kdo by taky po podobném zážitku okamžitě usnul), zatímco ona byla naprosto v pohodě. A jelikož si často noční scény vůbec nepamatovala, ještě se klidně zeptala, proč vypadám už po ránu tak vyčerpaně.

Jenže s blížící se maturitou (už 4 měsíce před ní) se sestřiny noční běsy začaly vyskytovat čím dál častěji, až se pravidelně zabydlely v našem pokoji s frekvencí minimálně jedním, zpravidla však dvěma až třemi jekoty za noc.

A aby toho nebylo málo, k samotnému řevu se přidalo ještě procházení, sem tam i pobíhání po pokoji a občas i prohledávání skříní, vysypávání šuplíků či vypouštění křečků z klecí. Ono to zní jako relativní banalita. Přece, když už mě jednou vzbudí, mělo by mi bát celkem jedno, jestli ona při tom leží v posteli, nebo pobíhá po pokoji. Jenže to bych nesměla mít strach, že při jednom svém spícím rozběhu nevyskočí z okna. A taky tedy není vůbec nic lehkého, když jste sami probuzení jen na půl a lehce dezorientovaní v prostoru a čase, dotyčného náměsíčného zmateně pobíhajícího po místnosti dohnat, chytit a skutečně ho probudit.

Nakonec to dopadlo tak, že jsem ze strachu, aby sestra opravdu jednou nevyskočila z okna, raději vůbec přes noc nevětrala, což se ale v parném létě zase skoro nedalo vydržet.

Naštěstí jsem se, byť s obrovskými kruhy pod očima a nesmírným spánkovým deficitem, dožila sestřiny maturity (mimochodem, odmaturovala se samými jedničkami, protože byla vždy ve studiu premiantka, jenže k tomu i strašlivý nervák) a s ní odezněly i noční hry na honěnou. A já se konečně po dlouhé době směla pořádně vyspat.

Jenže hned po prázdninách přišel sestřin nástup na vysokou školu a s ním i pravidelně se opakující zkoušková období. A to už jsem si vážně skoro sháněla strychnin, nebo alespoň cyankali. Protože jsem jen o rok mladší, tak zatímco si sestra prožívala své druhé zkouškové období, mně se blížila moje zkouška dospělosti v podobě maturity a potřebovala jsem být vyspalá a odpočinutá na učení. Snad aby tehdy mamka zabránila kruté sestrovraždě, pořídila do bývalého pokojíku pro služku používaného střídavě jako kancelář, dílna, sklad, šicí místnost i pidipokoj pro hosty menší rozkládací kanape. A tak jsem se přestěhovala z našeho pokojíku s velkou výčitkou (fér by přeci bylo, aby se odstěhovala sestra, která to ale odmítla) a velkou nadějí, že se konečně vyspím.

A co myslíte, povedlo se? Vůbec ne! Ten sestřin řev byl totiž vždycky tak pronikavý, že mě spolehlivě vzbudil i přes dlouhou předsíň a dvoje zavřené dveře. Dodnes vůbec nechápu, jak mohla mamka vždy klidně spát, když její ložnice přímo sousedila s dětským pokojem.

Každopádně teď jsem byla vzhůru stejně, jen cesta k náměsíčné sestře běhající po místnosti byla ještě daleko delší a zlost mnohem větší.

A pointa? Vlastně skoro žádná. Nakonec jsem nastoupila na vysokou v jiném městě a konečně měla klid. Dnes se podařilo sestře náměsíčnost dostat pod kontrolu. Zpětně už velmi dobře vím, že nejdůležitější pro ni bylo odbourat nahromaděný stres, a snad kdyby si tehdy nechala pomoct od nějakého odborníka, nemuselo mít vše tak zlý průběh. Ale ono se to zpětně vždy nejlépe radí.

Každopádně i dnes se občas stane, a musím říct, že se to vždy děje v období úplňku, že má sestra ráno vysypané všechny šuplíky, byť bydlí doma sama.

Jarka

Přečtěte si také...

   
06.08.2013 - Příběhy - autor: Jakub D. Kočí

Komentáře:

  1. avatar
    [5] phoebe24 [*]

    Já být na místě její mámy, tak po druhém takovém výstupu měním postel s nenáměsíčnou dcerou a budu to řešit osobně. Absolutně nechápu, že matka si v klidu spí, neřeší a až po dlouhé době dovolí, aby se dítě přestěhovalo do pokojíku pro služku.Sml31 Takhle ublížila oběma dětem. Pohodlnost nebo neochota a falešný stud přiznat, že dítě potřebuje cvokaře?

    superkarma: 0 06.08.2013, 11:33:17
  2. [4] Rikina [*]

    Jinak teda bych asi právě chodila budit ty rodiče, být na místě dotyčné slečny. Sml80 Kdyby jim chodila do ložnice třikrát za noc hlásit, že ségra zase řve, možná by se dočkala vlastního pokoje dřív. Chápu, že rodiče mají někdy tendenci být splachovací, pokud se něco děje s železnou vytrvalostí, tak si prostě zvyknou. Ale aby to odnášelo druhé dítě, to se mi nezdá jako dobrý přístup.

    superkarma: 0 06.08.2013, 10:06:56
  3. [3] Rikina [*]

    A rodiče nic? Spokojenost, všechno v klidu? Sml80 Mně dítko takhle vyvádět, tak s tím "něco" dělám.

    superkarma: 1 06.08.2013, 10:02:54
  4. avatar
    [2] marde [*]

    Do jiné místnosti by asi nestačiloSml23

    superkarma: 0 06.08.2013, 08:08:55
  5. avatar
    [1] kuzle [*]

    no nazdar, segra nastesti jen obcas v noci mluvila ze spani, kdyby mi provadela tohle, tak me odvezou Sml22 bych se okamzite stehovala do jine mistnosti Sml22

    superkarma: 0 06.08.2013, 07:38:05

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Anketa na téma osteoporóza
Anketa na téma: Zubní zdraví

Náš tip

Doporučujeme