Říkejte tomu třeba nekonvenční výzkum, ale podle mě jde o to, že když se vědci nudí, tak vymýšlí hovadiny. Trochu smutné je, že na ty hovadiny získávají granty. A na výzkumy, které by měly nějaké to praktické využití, a také jsou dražší, trvají déle a vyžadují více zodpovědnosti, jaksi peníze nezbudou.

Vědcům to vlastně ani nelze moc vyčítat. Oni jsou tak trochu děti. Hravost totiž podle psychologů k tvůrčímu myšlení patří – bez ní by géniové nedosahovali svých geniálních objevů. Ale když tak pozoruji, jak si vědci hrají, říkám si, jestli by trochu zodpovědnosti nemohli mít alespoň ti, kteří jim přidělují peníze.

Tak třeba nedávno hráli vědci „kámen, nůžky, papír“. A vymysleli strategii, podle níž lze tuto hru prý s vysokou pravděpodobností vyhrát.

Začít máte nůžkami. Většina lidí by totiž přirozeně začala kamenem, ale protože totéž předpokládají u soupeře, začnou papírem. Takže nůžky jsou ten správný tah. Dál už je to složitější. Většina lidí například instinktivně vybírá tah, který by porazil ten jejich předchozí. Takže vy musíte vybrat třetí možnost. Například pokud váš protihráč hrál kámen, bude v příštím kole zřejmě hrát papír. Takže vy ukážete nůžky. A takových strategií vypozorovali vědci celou řadu. V principu jde o to zjistit, jakou strategii nevědomky používá váš protivník, a odpovědět na ni vítěznou protistrategií.

Ne že by se pro takový výzkum, při troše snahy, nedalo najít praktičtější využití. Prozrazuje nám totiž informace o tom, jak lidé myslí. Ale možná by ty stejné informace šlo získat způsobem, který by vedl k jejich snazší aplikovatelnosti.

Zdroj: New Scientist

Připadá Vám výzkum hry „kámen, nůžky, papír“ užitečný? Napadá Vás, k čemu by se daly výsledky využít? Hrála jste tuhle hru? A jak se Vám v ní vedlo? Jste také hravá a bavily by Vás podobné výzkumy, nebo Vás spíš pobuřují?

Reklama