Ahoj,

při čtení jednoho článku k dnešnímu tématu se mi vybavila historka, když jsem hledala práci já.

Po skončení střední školy jsem nic sehnat nemohla. Z pracáku mě poslali na sociálku, aby mě dorovnali do životního minima. Úřednici zajímalo všechno možné. Bydlela jsem tehdy ještě s rodiči, takže chtěla vědět měsíční náklady rodiny na byt atd... Příjmy rodiny ji kupodivu nezajímaly, což je pro mě nepochopitelné. Dostala jsem něco kolem 4 000 Kč.

Povedlo se mi najít práci. Byla jsem šťastná, že se na mě usmálo štěstí. Toto období (asi abych nebyla šťastná příliš) netrvalo moc dlouho. Z práce mě po pár měsících vykopli (pro čtenářky, které mi budou radit, že jsem se měla bránit atd podotýkám :), že smlouva byla na dobu určitou, a i když slíbili, tak neprodloužili - byla v tom politika a nový starosta).

Opět známé kolečko - pracák a sociálka. Jenže už jsem bydlela s přítelem. Pointa je, že v chodbě plné občanů tmavé pleti, jsem byla jediná bledá (bílá) a úřednici zajímalo jen, kolik si přítel vydělá a ne výdaje (na rozdíl od prvního případu). Shrnula to tak, že pro dva nám 7 000 Kč stačí a na můj vykulený výraz jen sarkasticky podotkla, že jestli se mi to nelíbí, mám jít makat.

Byla jsem příšerně vytočená a vím jen, že jsem jí něco peprnějšího řekla a dost zklamaná naším systémem odkráčela. Naprdlo mě to i proto, že jsem rozesílala z podpory 3 500 Kč životopisy mailem i poštou, chodila do internet café na weby nabízející práci, kupovala noviny, jezdila na pohovory, kopírovala maturitní vysvědčení, žádala o výpis trestů... a to vše něco stojí a oni se mnou takhle jednají.

Reagovala jsem asi na 30  inzerátů. Rozčarovaná jsem byla i z toho, že člověk po škole dostal víc peněz na přežití než onehdy já, která jsem už pracovala (platové tabulky, holka po škole, bez praxe - vážně nic moc)

Dneska už jsem o něco chytřejší a navíc o dost otrkanější, takže bych jí tam udělala takový tóčo, že to babizna ještě nezažila. Slyšel by to celý úřad :) I když bych ničeho asi nedosáhla, hřál by mě pocit ulevené dušičky.

Lucik007


Lucí, díky za příběh. Život se s námi někdy nemazlí, viď? Věřím, že nyní už práci máš a že se do podobné situace už nedostaneš.
Držím palečky, měj se krásně...

 

Reklama