.

Když se sejde malý, slepý a hluchý na zastávce autobusu

Novinky

Když se sejde malý, slepý a hluchý na zastávce autobusu

to není začátek anekdoty, ale pravdivý příběh, který nám poslala čtenářka s nickem Krupová. Dnes se tomu směje, ale tenkrát jí to dvakrát komické nepřišlo

Přeji pěkný den,


nosím brýle skoro od té doby co jsem pobrala trochu rozumu. Mám vrozenou vadu oka a to druhé oko tak dlouho bylo přetěžované, že je na něm teď víc dioptrií jak na tom nemocném. Mamka mě poslala k očnímu, jak jsem měla nastoupit do první třídy a to nejspíš neměla dělat. S tak malým dítětem se doktor špatně domluví přes který cylindr se kouká líp. Ve finále mi ještě zaměnil  skla a já nosila půl roku několik dioptrií tam, co jsem měla mít čiré sklo a naopak. Takže jsem pak při kontrole vyfasovala dioptrie i na zdravé oko a od té doby se jen přidávají a přidávají. 

Ale za ty roky už jsem si zvykla. Nejsem na tom tak špatně, abych viděla jen stíny. Ale bez brýlí vidím strašně rozmazaně, takže je prakticky z očí nesundávám. Na kontaktní čočky jsem nikdy nepřešla. Příjde mi nepřirozené si něco vkládat do oka. Navíc to příjde na pořádný majlant, když jsou potřeba nepřetržitě, snad jen při spaní netřeba :-) V dnešní době je to docela drahota si nové kupovat, proto si je šetřím a chráním jak největší vzácnost. Musím si kupovat speciální zúžená skla, která vyjdou na několik tisíc a pevné a přitom lehké obroučky, aby se tam ta skla dala nasadit. Naposledy jsem za nové brýle platila tolik, co za zahraniční dovolenou u moře. Upustila jsem od antireflexní vrstvy. Čekala bych od ních víc, podle toho, jak to vychvalovali u optika. Svoje klady to má, ale mě nejvíc štvalo, jak lehce to lze poškrábat. Stačí ty brýle přejet kapesníkem a i to nejnepatrnější zrnko prachu tam udělá viditelnou rýhu. Takže tohle doporučuji nebrat. 

Abych jen nenudila technickou stránkou brýlí, tak tady je moje příhoda. Můj další hendikep je malá výška. Jednou jsem čekala na zastávce v zimě na autobus a nevěděla, kdy mi to jede.   Protože byl ten jízdní řád strašně vysoko a pidi čísílkama napsaný. Tak jsem oslovila staršího pána, jestli by mi to nevyčetl. Měl metr osmdesát, bez brýlí, tak jsem si říkala, sláva, konečně někdo, kdo mi pomůže. Ale opak byl pravdou. Poprosila jsem ho, jestli by mi nepomohl a on na mě skoro zařval. CO? Lekla jsem se, co jsem řekla špatně a svou prosbu mu zopakovala. Načeš mi pán řekl, ať mluvím nahlas, že špatně slyší :-) No nedomluvili jsme se. Naštěstí mi autobus přijel za pár minut.  A doma jak jsem to vyprávěla mamce, jsem se smála jako blázen.  Byla to jako groteska od Charlieho Chaplina. Když se sejde malý, slepý a hluchý na zastávce autobusu a pokoušejí se vyčíst jízdní řád :-)

S pozdravem Krupová

Milá Krupov, dík za vtipnou příhodu. Určitě si na ni vzpomenu, až si zapomenu brýle a budu luštit jízdní řád

Text nebyl redakčně upraven

   
27.03.2013 - Čtenářské příspěvky - autor: Dana Haklová

Komentáře:

  1. [1] magic11 [*]

    Sml30Sml67 to je fak dobrý

    superkarma: 0 27.03.2013, 18:14:51

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Anketa: Výživa v nemoci
Hledáme čtenářky, které rády čtou knihy
Anketní otázky pro čtenářky, které chtějí testovat Canesten Intim Gel
Anketa: Bolí vás záda?

Náš tip

Doporučujeme