O evropské kultuře se, v poslední době s přídechem kritiky, říká, že je patriarchální. Tohle slůvko pochází z latinského pater – otec. Protikladem patriarchální kultury, tedy kultury založené na dominantní roli muže, má být kultura matriarchální, v níž dominují ženy. Následkem tohoto poněkud tendenčního dělení je, mimo jiné, podceňování role otce při výchově dětí, především dívek. Považuje se za samozřejmé, že tátové si hrají s chlapečky, a to ještě s těmi odrostlejšími, zatímco dívky jsou vychovávány převážně matkami. Následkem tohoto stereotypu je často určité odcizení dcer a otců.

(soutěž 2 – nemá)

Táta a dcera
Nejen psychoanalytici, ale i jistá část společnosti mají tendenci pohlížet na těsný vztah dcery k otci jako na něco negativního, sexuálně podbarveného. Z části je to dáno i tím, že dvojice mladší žena – starší muž je kulturně jaksi přijatelnější. Navíc je rodič, jakožto rozumnější a zodpovědnější, pokládán za iniciátora kontaktu s dítětem, a protože jsou ženy tradičně považovány za citovější, je jejich úzký vztah s potomkem vnímán pozitivněji než v případě mužů, od kterých se očekává spíše přísnost než něha. Tátové, kteří si chtějí uchovat blízký vztah ke svým potomkům a nevyhýbají se ani fyzickým projevům, to tak nemají vůbec lehké – leckdy si mohou dokonce vysloužit obvinění ze sexuálního zneužívání (a to nejen v případech, kdy k němu skutečně dochází).

Jaký otec, takový manžel
Vztah dcery k otci podle psychologů výrazně ovlivňuje volbu sexuálních partnerů – dívky mají sklon si vybírat buď muže podobné svým otcům, nebo naopak - zcela protikladné. Chování otce jakožto prvního muže v životě dívky má také velký vliv na její sebevědomí – dívky, ke kterým se otcové chovali odmítavě, bývají úzkostnější a méně sebevědomé než ty, které jejich tátové přijali. Obzvláště odtažitost, se kterou se většina otců začne chovat ke svým dcerám, když vstupují do puberty, může mít negativní vliv – někdy vede až k odmítání svého ženství a třeba i k mentální anorexii. Stejné projevy ovšem můžeme pozorovat i u sexuálně zneužívaných dívek. Také stále častější model rodiny bez otce, kdy je dívka vychovávána pouze matkou, může vést u dívek k problémům ve vztahu k mužům i k sobě samým.

(soutěž 10 – muže)

Bůh - otec
Otcovská postava má v evropské kultuře vůbec zajímavé charakteristiky – spojení obrazu otce s obrazem jediného Boha s sebou přineslo zvláštní prolínání rysů obou těchto postav. Dětská perspektiva, v níž jsou rodiče vnímáni jako „omnipotentní“ – tedy všemocní, se stala jakýmsi modelem vztahu člověka k Bohu. Vnímání Boha jako milujícího, ale zároveň i přísného a trestajícího a pro mnohé i jaksi vzdáleného, naopak ovlivnilo pozici otce – v tradiční rodině bývá otec jakýmsi „zmenšeným“ bohem, udržuje si od dětí odstup, sice jim může projevit lásku, ale s jakousi vznešeností, a především je tím, kdo trestá vážnější prohřešky, je vnímán jako přísnější z rodičů. Pro otce se zkrátka „nesluší“ aby se s dětmi kočkoval na hřišti, hrál si s nimi na schovávanou nebo jim dělal jízdního koníka.

I přes jakýsi tradiční obraz otce – živitele rodiny a garanta poslušnosti - je naštěstí v některých rodinách tato propast mezi tátou a dcerou překračována, stejně jako je v náboženství překračována propast mezi Bohem a člověkem (ať už je to v křesťanství v Kristu nebo v mystických tradicích judaismu a islámu – v „šílenství“ dervišů nebo třeba ve zbožnosti chasidim).

Jaký je Váš táta?
Jak se k Vám choval v dětství?
Jaké jsou Vaše první vzpomínky na něj?
Byl přísný? Hrál si s Vámi?
Měla jste s ním konflikty?
Jaký vztah s ním máte teď?
Jak by se měl chovat táta vašich dětí?

Napište nám o svém tátovi na redakce@zena-in.cz a vyhrajte!

Reklama