Říká se, že samochvála smrdí. Ale proč se to říká? Kdo to vymyslel? Někdo, kdo trpěl nízkým sebevědomím? Nevěřil si? Myslel si, že za celý život neudělal nic, za co by sám sebe pochválil? Nesmysl. Samochvála nesmrdí. Musí být jen dobře zvolena a dobře podána.

woman

Jak položit otázku: „Za co byste sama sebe pochválila?“, aby odpověď nevyzněla příliš pyšně a nafoukaně?
Nebudu nad tím nijak dlouze přemýšlet, napíšu to na rovinu.
Pokud se nedočkáte zasloužené pochvaly od svého partnera, od svých nejbližších, není nic proti ničemu, když se pochválíte sama. Nevěřím totiž, že existuje člověk, který by alespoň jednou v životě neměl důvod sám sebe pochválit, být se sebou, se svým činem, spokojený. Říct si: „Tak to se mi vážně povedlo, jsem dobrý(á)“.
A pokud takový člověk existuje, je mi ho upřímně líto.

Je rozdíl mezi samochválou a samochválou...

Pokud se chlubíme s prominutím kdejakou prkotinou, můžeme být okolí nepříjemní.
Mám ve své blízkosti jednu takovou osobu, která se chlubí doslova každým „prdem na vidličce“. Ona má všechno nejlepší, ona je nejhezčí, ona je nejchytřejší, ona by to udělala všechno líp. Její samochvála mi opravdu smrdí a nikdy si na ni nezvyknu. Navíc ji podává takovým tónem, že by si člověk nejraději zacpal uši. Nemůže se pak ani divit, když ji její manžel za nic nepochválí. Ona ho totiž vždycky předběhne. A častokrát ne právě oprávněně.

Stalo se mi, že jsem za touto blízkou osobou jednou přišla s tím, jakou mám radost, že se mi krásně povedl dvoupatrový dort pro syna k narozeninám, chtěla jsem se pochlubit. A dostalo se mi odpovědi: „Aby ses z toho nepo...“
Čím bych se tedy měla pochlubit, abych se z toho nepo... ?
Myslím, že je spousta věcí, za které můžu sama sebe pochválit. Jednou z nich je třeba převzetí štafety rodinného receptu našich specifických koláčů, receptu dědícího se po generace. Po smrti babičky jsem byla vybrána já, protože jsem jí často asistovala. První dva roky jsem s koláčky bojovala, i když se povedly třeba tvarově, vždycky měly jinou chuť. Až třetí rok se povedly na sto procent. Tvarem i vůní jako od babičky.
„Holka, musíš sama sebe pochválit,“ řekla jsem si v duchu, když jsem je podávala na stůl. Manželovi se zdály stejné jako ty loňské, nepocítil žádný větší rozdíl, ale já jsem věděla, že teprve nyní jsou to ty pravé, babičkovské.

Možná to bude znít pro někoho nafoukaně, ale pochválila bych se i za výchovu našich dětí. Nic proti manželovi, ale kdyby bylo po jeho, jeho divoký styl života by byl našim dětem spíš ke škodě než ku prospěchu. Dnes, když už se trochu uklidnil, mi dává za pravdu. Zasloužila bych nejen pochvalu, ale také metál. :)

Méně se chválím, co se týče vzhledu. Teda zamlada jsem se samochválila celkem hodně, teď už méně. Možná jen, když se mi podaří trefit dobrou barvu vlasů, anebo sem tam shodím nějaké to kilo, čehož si bohužel všimnu jenom já. :)

A více už vám na sebe neprozradím. Teď je řada na vás.

Jak jste na tom vy milé Ženy-in?
Nestyďte se za obyčejnou lidskou vlastnost, jako je chvála, přesněji řečeno samochvála. Když to nikdo jiný za vás neudělá, proč si to dnes nezkusit?
Věřím, že se máte čím a za co pochlubit.

  • Ať už za podařené vánoční cukroví, nebo za překonání některých partnerských vztahů, či za úspěšné zvládnutí autoškoly nebo jízdy na sněhu.
  • Pochválit se můžete také za to, že jste slušně vychovala děti, anebo i za to, že vám to dnes či kdy jindy obzvlášť sluší.
  • A že si toho jiní nevšimli? Všimneme si toho my.

Téma dnešního dne: Za co byste sama sebe pochválila?

Pište na redakční e-mail: redakce@zena-in.cz

Prvních deset nejrychlejších pisatelek odměním 500 body do věrnostní soutěže. Budou se hodit :)

A jedna z vylosovaných si ještě může sama pro sebe dopřát prémiovou tabulkovou čokoládu merci.

c

Reklama