money

Jedna z mých dcer chce dále studovat, ale zatím se jí nepodařilo na žádnou vysokou dostat, ačkoliv odmaturovala s vyznamenáním. Ještě čeká na výsledky posledních přijímaček, a když ani tentokrát neuspěje, jsem rozhodnuta platit jí studium na soukromé vysoké škole. Peníze vložené do vzdělání mi přijdou jako dobrá investice.

Jsem si vědoma toho, že to bude fuška, protože od jejího otce se asi žádné finanční výpomoci nedočkám a školné je podstatně vyšší, ale přesto mi to stojí za to. Když jsem zvládla platit jedné dceři střední, nevidím důvod, proč neplatit té druhé vysokou. Stojí mi za to se uskromnit. Nepotřebuji jezdit na drahé dovolené, nemusím si kupovat luxusní hadříky ani netoužím po novém autě. Chci, aby moje dcera studovala, protože věřím, že na to má.

A věřím jí i v tom, že mě nenechá ve štychu a bude si při studiu přivydělávat na brigádách. Koneckonců, dělají to tak všichni. A kdybychom to náhodou nezvládaly, stát se může ledacos, vypomůže finanční hotovost, kterou dostala od babičky. Je to pořád lepší než peníze po kouskách rozfofrovat za blbosti.

Za chvíli to bude stejně jedno, protože se jedná o placení školného na vysokých školách. Tady z toho hysterčíme, ale ve světě je to naprosto běžná věc. Znám spoustu příkladů z Finska. Tam mají studenti nejen různé sociální úlevy, ale i výhodné půjčky, které začínají splácet, jakmile si po studiu začnou vydělávat.

Kromě toho tam není vůbec výjimkou, že studují i „staří“. Finové jsou velmi ambiciózní a neustále se dovzdělávají.  Navštěvují různé kurzy, učí se jazyky, vyjíždí do zahraničí na zkušenou. V tom jsme za nimi stále ještě hodně pozadu.

Ale to už je jiná kapitola.

Reklama