„Když se kouknu na sebe, tak se musím pochválit. Nevypadám věru zle, zkrátka chlapec jak má být!“ Ivánek z Mrazíka se vydal v širý svět, ale nedíval se na tu krásu vůkol, ale zálibně do zrcátka ve své ruce. Možná i dobře, že nepoznal fenomén selfie, kultovní pohádka by byla zcela určitě o něčem jiném a dětem přinášela zcela jiné poselství. A pak, ohnutý hřbet se špatně fotí.

Selfie je fenomén, ve kterém je skryta nedůvěra ke všem druhým fotografům. Těžko někdo zachytí bonmot ještě dřív, než se přestanou třást korunovační klenoty. Hradnímu pánovi se to na jeho selfie podařilo. Fenomén, kterému podléhají, nebo časem podlehnou všichni. Někdo veřejně u zrcadla v koupelně a někdo tajně pod hruškou na zahradě. Necháme-li se zvěčnit druhou osobou, výsledek je zcela v jeho rukou. Existuje snad povedená fotografie z občanského průkazu? Na ní je člověk za obludu už z občanského principu.

dldl

Jistě, těžko lze pomocí fotoaparátu vykouzlit z ropuchy princeznu. Ovšem šikovná ruka, nejlépe vlastní, dokáže to u oka zaonačit tak, že ty odporné bradavice nejsou vůbec vidět.

U selfie jde o zachycení momentálního prožitku, chycení okamžiku štěstí za pačesy. Právě do sebe vpravíme elixír mládí, či jsme prožili úžasný sex a pohled do zrcadla záři v očích nepozdrží, hned zmizí. Musíme to zvěčnit! A hledejme v té chvíli osobu, která to hned pochopí a navíc udělá přesně tak, jak si to přejeme my? Vysvětlováním se kouzlo vytrácí. Zkrátka co si neuděláme sami…

Přemýšlela jsem, kde by selfie mohla být ku prospěchu věci. Pokud s někým dělám rozhovor, vše probíhá v pohodové atmosféře, povídáme si, myšlenky plynou, vracejí se, baví, ale jakmile dojde řeč na focení, je zle. Fotit? Nikdy! Nejsem nalíčená. Nevyspal jsem se! To jsme si nedomluvili! V té chvíli bych selfie uvítala. I možnost selfistu při jeho počínání pozorovat. To by byl materiál na další článek...

Foto zdroj: Facebook

Čtěte také:

V dnešním vydání článek Lucie Ulmanové o selfie celebrit ZDE (klikni)

Reklama