Toulají se psi, toulají se kočky… a toulají se také děti. Malí tuláci, bloumající po okolí. Jak často a jaký k tomu mají důvod? Někdy žádný, jindy hodně vážný.

Toník

kid

Toník je desetiletý kluk, který se toulá moc rád. Bydlí s rodiči a babičkou na vesnici, kousek od lesa. Je to velmi šikovný kluk, který už ve školce vynikal svojí bystrostí. Po dědečkovi, který byl dřevorubcem, zdědil lásku ke dřevu a také k lesu, do kterého s dědečkem, dokud byl ještě naživu, často chodili.
Pro spolužáky je Toník jako kluk z jiné planety, nezajímají ho počítače ani žádné hry, většinu času tráví v lese. A pokud se traduje pořekadlo: roste jako dříví v lese, tak na Toníka rozhodně sedí. Dokáže se po lese toulat celé hodiny. Rodiče se o něj nebojí. Vědí, že cestu domů vždycky najde a také… na malé vesnici se všichni vzájemně znají, a kdyby se objevil někdo cizí, nápadný, hned by o tom věděli.

Adélka

Adélka je osmiletá holčička z města. Toulá se také, avšak úplně jinak než Toník. Toulá se po cestě domů ze školy. Nemá to daleko, jen pár bloků, ale těchto pár minut cesty dokáže protáhnout na celé hodiny. Její maminka šílí strachy. „Kde ta holka zase je?“ V duchu si představuje, jak Adélku unáší někdo cizí, jak volá o pomoc. Nepomáhá výprask ani domluvy. Párkrát čekala na Adélku u školy, ale to nejde dělat každý den, protože musí chodit také do práce. Otec na Adélku nemá čas, více času než doma tráví v hospodě. Pak přijde domů, je chvilka křiku a svalí se do postele.

Co mají tyto dvě děti společné? Očividně se rády toulají, jsou rády, když mohou být samy ve svém světě. Podle Aleny Weberové, ředitelky o.s. Dítě, rodič, prarodič, má však každé z nich jiné důvody k toulání… i k návratu.

Zatímco Toník se toulá rád a dobrovolně, má rád prostředí, do kterého ho přivedl jeho dědeček, u Adélky jde spíš o nechuť návratu domů. Její matka by se měla více než nad tím, jaké nebezpečí hrozí Adélce venku, zamýšlet nad tím, jaké nebezpečí ji hrozí doma. Zda jí stojí za to žít ve vztahu s mužem, který si sice říká otec, ale kvůli kterému se Adélce očividně domů nechce.

U Toníka na vesnici se všichni lidé znají, určitě i při svých toulkách lesem Toník narazí na nějaké známé, případně na dědečkovy spolupracovníky, cítí se v bezpečí a rodiče určitě sami nejlépe ví, kam až jejich Toník zajde, že je rozumný, že se v pořádku vrátí. Zatímco matka Adélky, zjevně masírována hrůzostrašnými příběhy z médií, vidí Adélčino toulání, byť jen přes dva bloky, co nejčerněji. Přitom v takovém velkém městě, v davu lidí, je možná ještě bezpečněji než v lese.

Pokud Adélka cítí napjatou atmosféru domova, bude se toulat čím dál víc, a jak poroste a bude dospívat, hrozí nebezpečí, že vklouzne do nějaké party, kde jí bude lépe.

Toníkovi moc přeji, aby mu jeho láska k přírodě a jeho vlastní, dnes už pro mnohé nepochopitelný svět, vydržel co nejdéle. Rozhodně je lepší toulat se po lese než utíkat z domova směrem „k magistrále“.

Poděkování Aleně Weberové za poskytnuté příběhy, jména dětí byla pozměněna.

Přečtěte si také:

Reklama