Když prší, hraju si s míčkem

Když prší, hraju si s míčkem

Krásný den přeji všem :-)  

Mám dva typy rán.... Ráno kdy spěchám do práce a ráno víkendové, případně dovolenkové.  

Mé pracovní ráno začíná větší či menší mírou děsu z toho, jak moc jsem zaspala. Doběhnu si tam, kam i císařpán musí pěšky a už mi stepuje za zády moje hafina a domáhá se stejného práva. Takže šup do koupelny, namočit si vlasy - každé ráno totiž vypadám, jako bych měla celou noc ruku v zásuvce - přisponkovat, nasadit brýle, tepláky a padíme venčit. Zlatíčko naštěstí velmi rychle pochopilo, že ráno se musí hejbnout, že nestíháme a vzorně spolupracuje, takže venčení stíháme za deset minut.

Následuje příprava jídla - jen pro ni. Vrazím ji misku a pádím do koupelny, nasadit čočky a namalovat si nějaký obličej na ksicht.

Samozřejmostí je čistící voda a bylinkový pleťový krém, antiperspirant a parfém. S líčením to nepřeháním, jen pudr, stíny, řasenku.

Mezitím stihnu hafině umýt tlamičku - jak baští konzervu s granulemi, je děsně zapatlaná - ona mi za odměnu olízne nos, takže to přepudruju znova :-)

Největším napětím rána je, co si vytvořím na hlavě... Mám kratší vlasy, stačí mi fén a gel, ale každý den se mi vlasy vyspí jinak. Někdy je to na hladko, někdy  na vlny a běda běda, když jim chci vnutit svou vůli a mám náhodou náladu na něco jiného...

To se pak místo pěti minut tvorby účesu vztekám a nakonec stejně rezignuji ... Nikdy nevím, co si vlastně chci obléknout - občas se mi podaří hned na první pokus na sebe natáhnout něco, v čem se hned cítím dobře, někdy se převlékám i třikrát.

S tímhle většinou nestíhám ten autobus, který jsem stihnout chtěla - ještě že mám tak chápavého šéfa :-)   Víkendová rána jsou většinou v pohodě... Mám je vlastně nadvakrát. Nejdřív vstávám s hafinou na venčení a jídlo, pak se skulíme zpět do postele a pokračujeme minimálně do jedenácti.

To už se mě ale snaží regulérně vypudit, protože ona si chce hrát a ví, že jsem doma a že půjdeme na procházku. Takže si dám něco k snídani, absolvuji v klidu to, co v týdnu stíhám v poklusu - jen ty vlasy - to je děs, a jdeme ven, když je snesitelně, když je hnusně, tak si hrajeme s míčkem.   Lyoness

Tak to já chodím s pejskem poctivě ráno na hodinku, ale nevadí mi to, protože se strašně nerada válím v posteli. Mám z toho vždy neurotické pocity, že nic nedělám a flákám se. To díky přísnému tatínkovi, ale přiznám se, že se to docela hodí. Simona

Už nic nepište a neposílejte, zbylé části k soutěži FBI najdete v loučící novince.