granny

Málokterá matka by nebyla ráda, kdyby mohla na chvíli „odložit“ své malé ratolesti ke svým rodičům. Na víkend nebo na prázdniny. Ale co když je to na delší čas? Školky nebo jesle nemají otevřeno do večera a dnešní mámy často do večera pracují. Některé by to i do té školky stihly, ale s vyplazeným jazykem. A tak u těch, co jsou na potomka samy,  někdy  vyvstane  problém – kam s ním? K prarodičům!

Přesně tak to řeší jedna moje známá se svou dcerou. Takřka od miminka se o ni starají prarodiče. Bylo to pro ni nejlehčí řešení. Babičku a dědu dítě zná, postarají se o něj prý líp než ve školce. Žádné starosti s jídlem, oblečením, s paní učitelkou, s ostatními dětmi. U prarodičů má jistotu, že je v pořádku. Jenomže problém je v tom, že dítě je u nich celý týden, a máma si ho bere jen na víkendy. A negativa prarodičovské výchovy se začínají pomalu projevovat. Dcera se jí odcizuje, přebírá jejich manýry, je rozmazlená a na svůj věk „přemoudřelá“.

Určitě jste slyšeli označení „stará – mladá“? Přesně tak se její dcera chová. Přebírá výrazy a mluvu, kterou slyší, chce okolí poučovat.

Co až přijde školka, kde jí za zády babička nebo dědeček stát nebude? Co když bude mít problémy se zařazením do dětského kolektivu? Ty ze školky už jsou zvyklé na učitelky, na jistý řád a ve velké většině už mají představu, „jak se učit“. Stimulací je i to, že ve školce měly možnost srovnávat své výkresy nebo třeba recitování básniček s ostatními. Ona ne.

Jaké budou děti, které vyrůstají s prarodiči?

Prarodiče mají spíš tendenci být k dětem liberální, neurčují jim rozvrh aktivit, nenutí je do něčeho, co nechtějí.  Ve školce je nastavený systém – kdy se půjde na zahradu, kdy na vycházku, teď se bude malovat, teď cvičit. To u babičky dítě nezažije. Na rozdíl od školky se dítě nemusí učit „konkurenci“. Nehraje si tak často s ostatními dětmi, nemusí si zvykat na to, že je občas potřeba bojovat o své místo na slunci, nemusí se přizpůsobovat. Také nemá své stálé kamarády, na které se každý den těší. Se kterými musí spolupracovat, komunikovat, překonávat stud, ale i emoce. U babičky je ono to první a jediné. 

Nechci házet prarodiče do jednoho pytle

Jsou samozřejmě tací, kteří se vnoučatům věnují tak, aby mohla přejít do nového školního prostředí připravená. Ale většinou to dopadá tak, že je pro ně pohodlnější dítě posadit k televizi, pustit mu pohádky a pak ho vzít na procházku s nakupovací  zastávkou. A bohužel, není to jen případ dcery mé známé.

Zrovna nedávno jsem v tramvaji zaslechla takovou holčičku – děti ve škole ji neposlouchají, jsou hloupé, protože se nedívají na televizní zprávy, a paní učitelka ji nutí jít cvičit na hřiště, i když je zima. „Školkaři“ jí řekli, že je to normální, ale jí se to nelíbí a dělat to nebude, protože chodila cvičit, jen když bylo hezky a hlavně, když se jí chtělo...

lupa

Reklama