Reklama

Když se mi podaří ve zdraví přežít Vánoce, setřást ze sebe únavu z uklízecího a kuchařského maratonu, když už se tak tak vracím do normálu, je tu poslední den roku. Den, kdy se většina populace těší na nezřízenou konzumaci koktejlů, piva, vína a "šampusu", v našich zeměpisných podmínkách jej ovšem zastupuje jeho nepodařený bratříček sekt (brr!). A někdo má opravdu po celý následující rok na co vzpomínat, zvlášť pokud normálně moc alkoholu nekonzumuje.

Ačkoli mám slavení celkem ráda, na Silvestra se mi zatím ještě nikdy nepovedlo nějak zásadně "zapařit". A bohužel mám tušení, že jiné už to nebude... Asi mě vždycky už dopředu udolá ta neuvěřitelná záplava veselých plakátků, slibujících to nejveselejší prožití posledního dne končícího roku v nějaké restauraci s plnohodnotným menu včetně přípitku. Stejně tak mě děsí i návštěva silvestrovských společenských akcí - koncertů, bálů apod. Zábava v televizi mi působí nevolnost už jen při pouhém pročítání programu, prostě celé to organizované zábavné běsnění mi hlavně asi kvůli té plánovanosti tak nějak nesedí.

A tak se vždycky na Silvestra vydáme alespoň na procházku, ještě předtím než ulice obsadí amatérští mistři se zábavnou pyrotechnikou. Chodíme na různá místa, která mají jedno společné - máme je rádi a stojí za to se tam zastavit i na konci roku. Letos jsme vyrazili na Petřín a Malou Stranu. A protože sněžilo a mrzlo, bylo to chození veskrze pohádkové, tak doufám, že takový bude i celý příští rok...