Bulvár

Když na tom neumíš, tak na to nelez

Když už jsme u těch trapasů, musím přihodit ještě jeden. Tenhle mi mohl i vydělat. Kdyby tak někdo měl po ruce kameru... Před dvěma lety jsem už tenhle trapas vyprávěla. Ale pro ty, kteří ho ještě nečetli, přikládám znovu. Skvěle se hodí k dnešnímu tématu.

Můj poslední cyklistický výlet předčasně skončil po pěti metrech za plotem sousedů.

Začalo to nevinnou prosbou mé sestry, abych skočila do krámu pro kuře. „A vezmi si kolo, ať jsi rychle zpátky,“ radila mi mezi dveřmi. Škoda, že nevěděla, že její přítel předešlého večera kolo „opravoval“, a škoda, že nebyl doma, aby mě mohl včas varovat.

S velkou námahou jsem vytáhla ze sklepa starého "berana", určitě pamatujete jízdní kolo se zatočenými řídítky. Na přesun z bodu A do bodu B a zpět to stačí. Jen trochu oprášit a můžu jet. Nasedla jsem a pak už měly věci rychlý spád. Mírně jsem šlápla do pedálů, které se jen naprázdno protočily. Rychlým ohlédnutím přes rameno byla zjištěna absence řetězu. Zůstal ležet v bodě A. „Vrátím se a nasadím ho,“ napadlo mě.

V tu chvíli jsem před sebou měla ještě dostatečný prostor k manévrování. Jenže zadní kolo mého bicyklu se usmyslelo, že bez řetězu nemůže být, a vrátilo se za ním. Kolemjdoucím se vyskytl krásný pohled na jízdní kolo, jehož jedna polovina se vydala tam a druhá onam.

Od sousedovic plotu už jen krok. Brzda… Brzdaaaaaa! Nic. Než jsem stačila stočit řídítka, která pohromadě držela snad už jen silou vůle (a lepící pásky), zapíchl se zbytek mého dopravního prostředku do země a já se elegantním obloučkem přehoupla přes dřevěný plot. Zatímco jsem visela na zlámaných laťkách, běžel mi na pomoc náhodný kolemjdoucí a já přemýšlela, jestlipak sousedi mají taky psa. Teď by mi klidně mohl ukousnout hlavu.

„To je dobrý, jsem v pohodě, mně to jenom nebrzdí,“ vysvětlovala jsem přihlížejícím a sbírala přitom rozsypané části svého berana.

Jak jsem později zjistila, místo mého přistání bylo jen pár centimetrů od nápisu „pozor pes“. K obědu ten den byly místo kuřete brambory s tvarohem. A náhodný kolemjdoucí zcela jistě lituje, že tenkrát u sebe neměl kameru. Často mě nechával pozdravovat. Ptal se, jestli zase někdy budu jezdit na kole.

Kdybych bývala dojela o něco dále, mohla jsem po podstatně prudším kopečku skončit podobně. Jen s tím rozdílem, že bych se proletěla za hřbitovní zeď. Hrobařům bych určitě ušetřila práci. Mohli by jen naběhnout s lopatou a pochvalovat si, jak se ta puberťačka uměla šikovně zabít.

Už pár let jsem na kole neseděla. A protože jsem si tohle nenechala pro sebe, mám to na talíři aspoň jednou za měsíc.

Podělte se s námi o své trapasy!

redakce@zena-in.cz

   
09.07.2010 - Společnost - autor: Eva Soukupová

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Akce pro čtenářky: Velikonoční pečení a vaření s Globusem
Hledáme čtenářky, které rády čtou knihy
Anketní otázky pro čtenářky, které chtějí testovat Canesten Intim Gel
Anketa: Bolí vás záda?

Náš tip

Doporučujeme