Michal MachBřišní tanec je v naší zemi stále populárnější. Díky naší čtenářce a učitelce břišního tance Hance Sudkové jsme měli tu možnost setkat se s mužem, který právě tomuto umění propadl. Michal Mach patří mezi nejlepší lektory břišního tance u nás. Setkali jsme se s ním na soukromé akci, pořádané právě Hankou, a udělali s ním následující rozhovor.

Nemůžu se nezeptat, muž a břišní tance – to mi trochu nejde dohromady. Jak jste se  k tomu dostal?
Už se mě na to ptalo hodně lidí, samozřejmě. Vždy jsem říkal, že čirou náhodou. Ale postupem času jsem zjistil, že setkání s orientálním tancem bylo pro mě asi osudové. Nejenom tedy s břišním tancem, ale hlavně s tancem indickým. Propadl jsem tomu už v době, kdy jsem studoval na taneční konzervatoři. O východních tancích jsem tenkrát nevěděl vůbec nic, ani jsem nevěděl, jak vypadají. Nicméně jakmile se paní profesorka Kazárová na hodinách dějin tance poprvé zmínila o indickém tanci a o tradici, která za ním je… O těch tisíciletích historie, chrámech, chrámových tanečnicích... V tu chvíli jsem věděl, že něčím takovým se v budoucnu budu chtít zabývat.
Ovšem v té době jsem v Čechách neměl možnost se k indickému tanci dostat a dá se říct, že nejbližší východní styl, co se tady učil, byl orientální tanec. Úplně náhodou jsem se v roce 2001 přes mého nejlepšího kamaráda seznámil se slečnou, která, jako jedna z prvních, začala tento tanec v Čechách učit. Protože mě zajímalo, jak tento taneční styl vypadá, pozvala mě na svoji hodinu, kterou vedla v kulturním domě na Vinohradech. I když tanec vypadal velmi žensky, zaujal mě. Slečna lektorka, nyní má dlouholetá kamarádka, mi poté přislíbila, že mě bude učit. Šlo to velmi rychle, protože v té době jsem měl už za sebou mnoho let taneční praxe. Krom toho mi orientální tanec byl pohybově velmi blízký. Dá se říct, že po pár schůzkách jsem se naučil celou techniku tohoto tance. Postupem času jsem začal i učit, čímž se zabývám dodnes. Velmi mě to baví a myslím si, že jsem v tom dobrý.

Takže jste mimoděk odpověděl na mou plánovanou otázku, jestli máte nějakou baletní průpravu...
Mám za sebou osmiletou taneční konzervatoř, kde jsem studoval jako hlaví obor klasický tanec, což je technika baletu. Krom baletu jsme měli moderní tanec, lidový tanec, scénický tanec, charakterní tanec, historický tanec, jazz dance, tanec s partnerem… Bylo toho hodně, ale východní styly jsme neměli. Škola to byla vysoce náročná. Nezřídka jsme ve škole byli od půl osmé ráno do osmi večer. A co se týče praktických hodin, tak jme trénovali 6-8 hodin denně. Jednou za 14 dní jsme dokonce mívali školu i v sobotu. Teď si to vynásobte osmi lety a dostanete neuvěřitelné číslo. Víte, a pak slyšíte ta posměšná slova o baletu a „baleťácích“. Upozorňuji vás, že klasický tanec je snad ta největší fyzická dřina, co existuje. Pokud se dělá pořádně. Řeknu vám takovou příhodu. Dva roky po konzervatoři jsem byl na civilní službě v Motole na oddělení rehabilitace. Ve vedlejších dveřích bylo oddělení sportovního lékařství. Pan doktor, který tam působil, si mě jednou vytáhl jako pokusného králíka na zátěžový test, který s týmem lékařů vyvíjeli pro testování fotbalistů. Jednalo se o běh na běžícím páse s dýchací trubicí napojenou na měřicí přístroj, dokud nepadnete vysílením. Pás se samozřejmě neustále zrychloval… Poté mi bylo sděleno, že mám lepší výsledky než fotbalisté. A to jsem dva roky nic nedělal, pouze učil orientální tanec a v životě jsem nechodil běhat. Takže asi tak.

Vraťme se ale k orientálnímu tanci. Padlo tady několik pojmů. Indický tanec, východní tanec a i další termíny... Mohl byste to trošku přiblížit čtenářkám? Dělí se tyto tance do nějakých skupin? A kolik vlastně takových možností na našem trhu je, které se může člověk učit?
No tak, když se řekne orientální tanec, tak pod tím se může skrývat prakticky kde co. V podstatě všechny možné taneční styly, které se vyskytují v Orientu, tedy na východě. Ale abych byl přesnější, nejčastěji se „orientálnímu“ tanci u nás i ve světě říká „břišní tanec“. Mně osobně se tento název nelíbí a myslím si, že je dokonce chybný. Tenhle název má původ na západě a podle mě je příhodnější spíš pro nějaké vystoupení v televarieté s názvem „Vetřelec“. Já se přikláním k arabskému názvu „Raks Sharki“ což je v překladu „Tanec východu“, tedy orientální tanec. Raks Sharki totiž není jenom o břichu, ale o celém těle a duši. No a co se týče stylu, tak se mi nejvíce líbí egyptský klasický styl. Kromě tohoto stylu je také dobře známý turecký styl, který je oproti egyptskému expresivnější, tančí se i na zemi a používají se některé pohyby pánve, které jsou v Egyptě zakázané...
Dnes se objevují i nové styly jako je například styl „Tribal“, který vznikl v USA fúzí různých folklórních tanců severní Afriky a dokonce i Indie. Vůbec dneska vzniká spousta různých fúzí orientálního tance. Kombinuje se třeba s latinou, aerobikem, španělským tancem a podobně. Nejsem proti tomu, umělci se vždy navzájem inspirovali, tomu nelze zabránit, ale je třeba se umět ovládat a nevytvářet úplný mišmaš. Já si osobně myslím, že je potřeba zachovávat určité hranice. Styl bez hranic nemůže být stylem. Zde platí stejná pravidla jako v hudbě.
Jinak další mojí velkou zálibou je jihoindický tanec Bharatanátjam, což je klasický tanec jižní Indie. Ale to by bylo na dlouhé povídání.

Také bych se rád zeptal, jak moc je orientální tanec pohybově náročný? Jestli ho může začít dělat holka, já nevím, v patnácti, která je mladá a umí se hýbat, a stejně tak, jestli s ním může začít třeba zralá žena, která už je po dětech, má už nějaké to bříško... Nebo třeba šedesátnice? Obecně je podvědomí, že břišní tanečnice jsou spíše silnější ženy, nedělá jim to ale při učení nějaké potíže?
Technika orientálního tance je pro tělo velmi přirozená. Z vlastní zkušenosti musím říct, že když mě dnes, po několika letech vyučování orientálního tance, někdo požádá, abych začal improvizovat, tak se mi do té improvizace nejvíce protlačuje právě orientální tanec. Je to proto, že tento tanec pocitově vychází ze středu těla a jeho pohyby jsou velmi plynulé a provázané. Můžete u něho zapojit celé tělo včetně nohou, boků, hrudníku, paží, hlavy a sladit to do jednoho celku, což je krásný zážitek. A to všechno za použití kroužku, osmičky, a ani se nemusíte pohnout z místa. Vlastně celá technika orientálního tance je složená z velmi jednoduchých pohybů. Z kroužku, osmičky a akcentů.

Říkáte kroužek, osmičky... To myslíte jako pohyby boků nebo rukama, nebo pohyby prováděné celým tělem?
Přesně tak. Pomocí jednoduchých technik se dá kroužek, osmička nebo akcent vytvořit kdekoliv v těle, a dokonce je lze navzájem propojovat, nebo naopak izolovat, což znamená, že každá část těla dělá něco jiného. Například paže krouží ven, zápěstí dovnitř, hrudník se vlní, boky dělají osmičku a nohy půlkruh do kroku. Ještě by se daly přidat akcenty v ramenou nebo v bocích.
Co se týče omezení v orientálním tanci, tak musím říct, že žádné prakticky není. Osobně jsem učil pětileté děti i šedesátnice a výš… Je to tím, že jak jsem už říkal, pohyby v tomto tanečním stylu jsou velice jednoduché a pro lidské tělo přirozené, takže je může zvládnout prakticky kdokoliv. A ačkoli se ale jedná o jednoduché pohyby, tak tanec s nimi může být velice rozmanitý a dokonce i velmi složitý a koordinačně náročný. Každá tanečnice si může tyto pohyby přizpůsobit své figuře, pohybovým možnostem, svému hudebnímu cítění, skladbě, na kterou tančí… Může tančit na rytmickou a rychlou skladbu, nebo naopak na relaxační hudbu. Příznivci evropského nebo arabského popu také nezůstanou na ocet… Dá se tančit skutečně na cokoli. Po drobné úpravě stylingu si můžete zatancovat třeba na diskotéce, nebo si jen tak tančit sám doma a improvizovat podle nálady.
Tento tanec, a to je jeho další velká výhoda, vlastně nepotřebuje partnera. Samozřejmě se dá tančit ve dvojici nebo ve skupině, ale ve své podstatě je to hlavně sólový tanec. Jak vidíte, v podstatě tu není žádné omezení, kromě vážných zdravotních problémů, pochopitelně.

Slyšel jsem také o zdravotních účincích tohoto tance, zpevňování pánevního dna a podobně... Je to pravda? V čem může být břišní tanec pro ženy prospěšný?
Na rozdíl od většiny jiných tanců nebo aerobiku, kde mohou být různé skoky a je zde velká zátěž na klouby, svaly tuhnou apod., tak v orientálním tanci je to přesně naopak. Tanec je plynulý, zatěžuje, respektive jemně masíruje všechny klouby. Svaly a šlachy protahuje a navzájem koordinuje do dokonalé souhry. Vlastně je to takový strečink a masáž v jednom. Svaly se samozřejmě i posilují, ale bez nárůstu hmotnosti. Myslím si, že orientální tanec může udržet flexibilitu těla do vysokého věku. S tím jak roste schopnost ovládání těla a svalů kolem páteře, v orientálním tanci hojně používaných, roste i schopnost tělu ulehčit pohyb v běžném životě zapojením a zkoordinováním ostatních svalů těla. Tohle je velice důležité. Naučit se šetřit tělo a nepodléhat špatným pohybovým stereotypům. Nemluvě o kultuře pohybu. Stačí se cestou z práce podívat na to, jak lidé kolem vás chodí, jak stojí, když čekají na zastávce apod. Třeba uvidíte mladou slečnu… nafintěnou, načesanou s kabelkou podle nejnovější módy, ovšem hrbící se jako stará velbloudice…
Ale asi nejdůležitějším zdravotním přínosem kromě těch zádových svalů je to, že kroužek v bocích, tedy základní a nejhojněji používaný pohyb, rozpohybuje bříško, a zároveň správným dýcháním dochází k masáži orgánů břišní dutiny. Posilují se nejenom vnější svaly, ale i ty vnitřní včetně pánevního dna. A tím, jak se posilují, tak se zároveň i prokrvují a následně uvolní. Takže v případě, že je nějaký problém v této oblasti, může dojít k výraznému zlepšení jako u jedné paní, která ke mně chodila na kurz a poté se mi svěřila, že jí tanec odblokoval kostrč, a tak nemusela jít na jeden nepříjemný zákrok. Shodou okolností to byla lékařka gynekoložka. Takže asi věděla, o čem mluví.
No a další neméně důležitý aspekt mající vztah k duševnímu zdraví je pocit sebevědomí, který žena získá, když zjistí, jak dokáže být krásná a ladná nehledě na postavu. Jak přes počáteční obtíže a náročnost stylu krůček po krůčku dosahuje výsledků. No a v neposlední řadě skrze tento tanec může volně vyjádřit to, co zrovna cítí. Takže si nádherně zarelaxuje po všech stránkách. Umění relaxovat je dnes velice důležité.

Co břišní tanec a sex? Pro muže je jistě pohled na břišní tanečnici velice erotický. Má tedy břišní tanec nějaký vliv i na erotické partie ženy?
Samozřejmě orientální tanec má i sexuální rovinu. Přece jenom je to tanec o kráse ženského těla. Tančí se v tělo obepínajících kostýmech… To samozřejmě nenechává fantazii mužů v klidu. Co ale považuji za největší přínos orientálního tance do západní sexuální kultury, pokud to tak mohu říct, je to, že vám ukáže, že neexistuje šablona na sexy postavu s tím, že kdo se do této šablony nevejde, prostě není sexy, jak nám do hlavy hustí módní časopisy. Díky tomuto tanci poznáte, že i korpulentní padesátnice dokáže být velmi svůdná. Dobrým příkladem jsou vynikající arabské tanečnice. Ani nejde tak o to, jaké máte tělo, ale jak s ním umíte pracovat. Jak dokážete vyzvednout své přednosti. No a samozřejmě jak umíte použít svůj šarm, který v tomto tanci je jedna z nejdůležitějších věcí. A hlavně časem vyzrává!
Zkušená tanečnice se na jevišti stává bohyní. Dokáže být neskutečně jemná, něžná a zároveň plná síly a energie. Když tančí, tak každá partie jejího těla se vám zdá velmi přitažlivá. Plně zaujme vaši pozornost. Spoutá vás svým pohledem, a tak chcete sledovat její tanec znovu a znovu. Její tanec je erotický a vznešený zároveň. Jedná se spíše o skrytou erotiku, která útočí na vaší fantazii.
Projevená erotika patří spíše do nějakého nočního klubu. Je plochá, tvrdá a prázdná. Bohužel se ale často setkávám s „orientálními“ tanečnicemi, které například přehnaně třesou prsama, v zápětí se začnou svíjet jako had, který má žaludeční problémy, zápěstí se jim spasticky kroutí a svíjí kolem těla, s hlavou nekoordinovaně zalomenou… To vše korunováno pohledem mrkací panny. Ale co, třeba se to někomu líbí…

My jsme tady na takové komorní akci pro zvané – je tady jenom pár tanečnic... Když se zeptám na školy, a to nejen v Praze, ale po celé republice, protože naše čtenářky jsou z celé republiky, máme u nás dost škol orientálního tance?
Já pracuji v největší taneční škole orientálního tance v Čechách, ta má pobočky nejenom v Praze, Plzni a Brně, ale po celé republice. Každá tanečnice si může orientální tanec přizpůsobit sobě, dá se říct, že stylů orientálního tance je tolik, kolik je tanečnic, které ho tančí.
Každá lektorka má tedy svůj vlastní styl výuky. Preferuje určité prvky a má vlastní stylizaci. Nabídka je tedy v tomto směru skutečně pestrá. Jinak tanečních center, které učí orientální tanec, je v Praze a České republice hrozně moc. Každá škola učí jinak a má různou kvalitu lektorů. A protože to není zrovna levná záležitost, člověk musí dobře zvážit, komu zaplatí za kurz.

Napadá mě ještě otázka, kolik vlastně mužů tančí orientální tanec? Jestli máte v tomhle nějaký přehled.
No... V Čechách jsem možná jediný muž, který takto aktivně učí, nicméně poslední dobou k nám jezdí stále častěji zahraniční tanečníci tančící orient. Většinou to bývají Arabové.

Vy sám jste mistr, máte ale sám dnes nějakého svého mistra, který vás vyučuje? Nebo už jste v tanci na takové úrovni, že nikoho takového nepotřebujete?
Děkuji, to mi lichotí, ale v umění neexistuje žádný konečný cíl, kam když dojdete, tak si můžete říct, že jste nejlepší a že už více nelze dosáhnout. Tahle cesta je bez cíle. Je to neustálé objevování nového. Krom toho i nejzákladnější pohyb můžete trénovat celý život a stále bude na něm co vylepšovat. Jinak mistra mám a jsem za něj velmi vděčný. Můj mistr žije v Indii. Jezdím za ním pravidelně každý rok a on zase dvakrát ročně přijíždí do Prahy mě učit. Studuji u něho tradičním způsobem, jak se studovalo ve staré Indii. Je to spojení učitele a žáka. Když přijedu do Indie, tak bydlím u něho doma. Jsem a cítím se jako člen rodiny. Účastním se všech aktivit domácnosti a mezi mnou a mým učitelem je vztah důvěrného přátelství. Není to jenom o tom, že mě učí tanec, ale učí mě hlavně žít. A to je to nejpodstatnější a nejdůležitější, co se od něho učím. Je to neuvěřitelně čistý člověk. Stačí mi se na něj jen dívat a učit se tak „tanec života“.

Co byste popřál našim čtenářkám jako tanečník orientálního tance?
Tak já bych popřál všem čtenářkám, aby našly to, co je bude bavit a co jim bude přinášet radost. Něco, na co se budou moci po práci a povinnostech těšit a případně tím potěšit i druhé. Nemusí to být zrovna orientální tanec. Může to být i jiný druh umění. Umění je totiž něco, co vás dostane za hranice běžné reality do světa emocí a snů. Díky umění totiž objevíte v životě novou dimenzi a možná i nový smysl.

foto: Emil "Hač" Hančák (1-7), Centrum Tance (8)

Zkoušela jste někdy břišní tance?
Věříte, že mohou mít nějaké zdravotní účinky?
Kdybyste měla tu možnost, nechala byste se vyučovat orientálnímu tanci raději mužem nebo ženou?

Reklama