Bulvár

Když muž se ženou stůňou

Asi znáte ten vtip, co je to chlapská smrtelná nemoc na sedm písmen. Ano, správně: R-Ý-M-I-Č-K-A. Co však dělat, když nezůstane jen u rýmičky, ale složí našeho miláčka zákeřná viróza či dokonce chřipka? A co hůř, když se nemoc rozšíří po celé rodině? Kdo se pak o koho postará?

Vtipných historek o stonání mužů koluje dost na to, abychom se každá našly v té své. Všechny v postatě vyústí ve stejný shovívavý závěr: Muži prý snášejí drobná životní příkoří daleko hůř než my, ženy. S prvním kýchnutím většina pomýšlí na sepsání poslední vůle, ale bohužel na to již nemá obvykle dost sil. Raději zalehnou a hlasem jako v posledním tažení se dožadují naší plné pozornosti a opéčovávání. Nebo se pletu? Je to u vás doma jinak?

Nemocná žena

Marie (32 let): Taková normální rodinka

Dodnes s láskou vzpomínám na našeho taťku, který si stonání fakt užíval. V domě, kde s ním žila kromě jeho manželky a dvou dcer také jeho maminka, to snad ani jinak nešlo. Jen co ulehl s rýmičkou, už mamka běžela se slepičím vývarem, já s teploměrem, sestra s horkým čajem a babička dohlížela, aby synovi nic nechybělo.

Žádné z nás to nepřipadalo divné. Naopak. Dělaly jsme to rády. Navíc když taťku nesužovaly žádné zákeřné bacily, byl opravdu zlatý. Staral se, aby jeho holčičky měly vše potřebné. V pubertě jsem věděla, že ať bych zavolala kteroukoliv noční hodinu, že pro mě kamkoliv přijede.

A to je myslím pro ženu (v jakékoliv životní roli) podstatné – vědět, že má muže (ať už tátu, nebo později partnera), který se stará o její dobro a bezpečí. Pak není žádné ženě na obtíž toho svého chlapa rozmazlovat, když na něj zaútočí obyčejná rýmička…

Daniela (35 let): Co tě nezabije, to tě posílí

Asi nejhorší zkušenost s nemocí pro mě představuje doba, kdy jsem se rozváděla. Ne nadarmo se říká, že psychika ovlivňuje celkové zdraví. A já se tehdy – ačkoliv normálně moc nestonám – sesypala. Dva týdny jsem měla horečky, teklo mi z nosu, z očí, bolelo celé tělo.

Ráno jsem se probouzela s úplně zalepenými víčky, nikdy jsem nic podobného nezažila. Totéž se přihodilo mé pětileté dceři. Nastavovala jsem si v noci budíka po třech hodinách, aby jí teplota nevylezla přes třicet devět, dala vždy sobě i jí paralen. A zase jsme usnuly.

Nikdy nezapomenu manželovi, že si v těchto dnech odnesl do nového domova naši televizi. Pětileté nemocné dítě je na televizi přece závislé! (zvlášť když matka pořádně nevidí na písmena v knížce a kvůli kašli nemůže číst).

Dcera to obrečela a já neměla sílu ani peníze jí nějaký čas pořídit novou. Kdyby bylo na mně, obejdu se bez přístroje celý život, ale že tím manžel potrestal nejvíc vlastní – navíc v té době nemocné dítě, to prostě nechápu.

Nicméně od té doby si říkám, že spolu s dcerou zvládneme všechno. Tady prostě platí: Co tě nezabije, to tě posílí.

Irena (29 let): Když dva stůňou stejně, není to stejné…

Taky já jsem podlehla nedávno nějaké viróze. Stačilo mi, že mohu spát, čaj jsem si uvařila sama, v podstatě jsem si tohle „seslané zastavení“ i tak trochu užívala, protože jsem byla dlouhodobě velmi unavená.

Ale co čert nechtěl, za dva dny se rozstonal i můj manžel. Najednou šla moje nemoc stranou. Každou chvíli se dožadoval pozornosti – a tak jsem neustále vstávala, vařila čaje, dělala svačinky, přičemž jsem byla pravidelně upozorňována, že jemu je podstatně hůř.

Snažila jsem se, nejsme spolu až tak dlouho, ale mezi námi mě to děsně s… štvalo. Když jsem mu asi třetí den řekla, že by se ten čaj taky mohl uvařit, a dokonce ho občas udělat i pro mě, že mi také ještě není dobře, urazil se a řekl, že už mě tedy nebude obtěžovat, když mi to tak vadí. A nezapomněl zmínit, že jeho maminka se o něho i tátu vždy starala bez remcání. Csss.

Mimochodem, v této souvislosti jsem si vzpomněla, jak jednou někde říkala herečka Veronika Žilková, že až mužova zimnice je ta pravá zimnice a jeho 39 stupňů teploty je vždy aspoň o deset stupňů víc než 39 stupňů teploty u ženy. Teď už vím, že to nebyla sranda, ale životní zkušenost...

Barbora (39 let): Miláčku, kde máme čaj?

Tahle historka patří mezi velmi oblíbené u mých kamarádek. Na každém dámském dýchánku ji chtějí převyprávět. A tak ji mám i po nějakých deseti letech v živé paměti.

Jednou jsem se skutečně ošklivě rozstonala. Nemohla jsem pořádně polykat, horečka, bolest hlavy. Obvykle si při viróze vystačím sama, stačí paralen, horký čaj, slepičí polévka a spát, ale tentokrát jsem dostala antibiotika a nohy mi vypovídaly službu..

Jelikož jsem neměla ani chuť k jídlu, nevadilo mi, že mě nemá kdo obskakovat. Můj manžel je sice zlatý, ale naprosto v domácnosti nepoužitelný člověk, typický ajťák - dokáže ovládat všechny počítače, ale v obchodě nenajde ani sůl.

Když jsem ho snad poprvé v životě požádala, aby mi uvařil čaj, abych mohla zapít prášky, tak než aby v kuchyni hledal čaj a rychlovarnou konvici, sedl do auta a dojel do obchodu pro čaj v lahvi. Ano, hádáte správně, konvice stojí na kuchyňské lince, nejde přehlédnout, a krabička s čajem v první poličce nad ní.

Kdo se u vás stará, když zaútočí bacily?

Možnost%
Vždycky já, i když jsem sama nemocná36,6
Obvykle já, ale když sama onemocním, partner se snaží30,3
Střídáme se podle situace25,5
Každý se stará jen o sebe6,9
Ani nevím0,7

Přečtěte si také

   
28.01.2015 - Společnost - autor: Marcela Macáková

Komentáře:

  1. [18] Monýsek Drmolková [*]

    Nejotravnější je snad asopoň pro mě rýma. Používáme bylinný nosní sprej rymastop a díky němu nějak přežiju :)

    superkarma: 0 29.01.2015, 15:46:33
  2. [17] cilani [*]

    margot — #12tak s tou medikací souhlasím, ať dospělý dělá pokusy na sobě, ale min. dítě by mělo jít k doktorovi a né být dopováno paralenem, jak bonbóny..

    superkarma: 0 29.01.2015, 08:03:55
  3. [16] Ifffanka [*]

    No, já mám obecně fajn partnera, ale moji nemoc nezvládá tak, jak bych asi potřebovala.

    Nedávno jsem onemocněla hned dvakrát za sebou, když bylo malinké 2 měsíce. Z rýmy si nic nedělám, ale horečky na 38,5 mi fakt dávaly zabrat.

    Vstávala jsem k malé ve dne v noci na kojení. V mezičase jsem ležela a naštěstí malinká se mnou držela basu a zvládla taky hodně ležet. Partner chodí do práce, ale určuje si pracovní dobu, večer a v noci bývá doma. Ani jednou ho ale nenapadlo mi nabídnout, že mi uvaří čaj, nebo pochová malou, nedejbože třeba přiveze jídlo nebo uvaří. :-( To mne hodně mrzelo. A ne že bych si o to třeba pak i neřekla :-(

    Takže nakonec pomohla s jídlem moje mamka a nabízela se i skorotchýně.

    superkarma: 0 28.01.2015, 15:53:26
  4. avatar
    [15] vladka321 [*]

    Rikina — #3 Jako byste mi z duše mluvila.

    superkarma: 0 28.01.2015, 15:17:47
  5. [14] Nikar [*]

    Tak mám asi zlatého manžela. když omarodím, tak mě nahání do postele, vaří litry čaje, polévky (až mi lezou krkem), zásobuje kapesníky a dává ovladač do ruky. Postará se o vše. Nyní jsem také marodila přes Vánoce a já ležela na gauči a on? Chodil nakupovat, staral se o synka, vařil. Takže v tomto ohledu si nestěžuji. Proto nyní, když je on nastydlý, nemám problém mu uvařit polévku na požádání a donést mu ji do práce a večer ho nechat odpočívat. Sml16

    superkarma: 1 28.01.2015, 13:19:02
  6. [13] Rikina [*]

    Ad televize - jsem si naprosto jistá, že mě a ségru k televizi rodiče neukládali, neb v té době, co jsme byly takhle malé, ještě žádnou neměli. Sml80 Moje potomstvo jako pětileté ani příliš zájem o televizi nemělo - ono se tam nevysílalo nic moc pro takhle malé děti. To až tak když synkům bylo cca 10 - 12 let, to už si našli své oblíbené pořady. No a ve výše popsaném případě možná stačilo říct "holka je nemocná, nech jí tady tu televizi ještě 14 dnů", a bylo by to vyřešeno. Sml80

    superkarma: 0 28.01.2015, 11:41:02
  7. avatar
    [12] margot [*]

    kantor10 — #9 cilani — #11 aha, no já myslela, že mamina nebude teatrálně 14 dní podstupovat samoléčbu, anébrž se obrátí na odborníka, zejména, pokud se musí postarat i o nemocné malé dítě. ale asi ji baví být za mučednici. víc než tv mi vadila ta svévolná medikace dítěte, ale vlastně ho to nezabilo, tak ho to, doufejme, posílilo. a dál tedy nevím, my jsme doma odkládáni k tv nebyli ani za nemoci a totéž, chuděry, potkalo i moje děti...

    1. na komentář reaguje cilani — #17
    superkarma: 0 28.01.2015, 11:27:49
  8. [11] cilani [*]

    margot — #2 tam šlo spíš o to, že to odnesl, když bylo nemocné i dítě a děti prostě vydrží spíš ležet u televize, než jen tak.. Taky nás rodiče ukládali k televizi, protože když po paralenu klesla horečka, byli jsme moc divocí a zase šupem letěla nahoru.. Sml80

    1. na komentář reaguje margot — #12
    superkarma: 1 28.01.2015, 10:57:23
  9. avatar
    [10] bonda [*]

    Můjk bývalý mi záviděl a později snad i neměl rád za to, že jsem nemocná já a ne on. Dokonce i sražení autem mu nezabránilo vyžadovat ode mě, abych se o syna starala pořád já a ne on. No však to pak šlo s naším manželstvím rychle z kopce...

    superkarma: 0 28.01.2015, 10:27:27
  10. [9] kantor10 [*]

    margot — #2nevím,ale když můžete jen ležet,tak je to bez televize kruté.Já bych bez ní nevydržel ani normálně.

    1. na komentář reaguje margot — #12
    superkarma: 0 28.01.2015, 09:40:28
  11. [8] cilani [*]

    Já sama bývám při rýmě na umření.. Jako by se to nemohlo rozhodnout, jestli se ten bacil ve mně usídlí nebo raději zhyne..Jako, obstarám sebe, ale ať nikdo nechce, ať dělám cokoliv pro něj, když je mi blbě.. Mívala jsem týpka, který nezrobil lautr nic a když jsme oba onemocněli, ležel v pelechu a ani čaj neuvařil, když jsem se dokodrcala z práce.. Teď mám úžasného a starostlivého partnera, který se o mě postará, když potřebuji a já se mu to snažím vracet.. Jen asi holt nemám takový pečovatelský pud, jak by si zasloužil.. Sml54

    superkarma: 1 28.01.2015, 09:36:25
  12. avatar
    [7] Altamora [*]

    Tohle neznám. Takto se nechoval můj otec, bratři, manžel ani syn. Z mého pohledu jde o městskou legendu.

    superkarma: 1 28.01.2015, 09:12:21
  13. avatar
    [6] denkas [*]

    Tak to neznám. Můj táta nemarodil,jen si pamatují,že ho bolívala hlava. Ale to si dal na čelo mokrou utěrku,lehnul na gauč,'.a my kolem pobíhaly,hrály si. A můj muž ? Když už je mu fakt zle,tak si jde lehnout,maximálně chce čaj,ale nefňukáSml23 I když mu bylo zle,že si ho chtěli nechat v nemocnici,tak nefňukal.

    superkarma: 1 28.01.2015, 09:02:00
  14. avatar
    [5] Pentlička [*]

    Já jsem v tomhle asi chlap, protože mě rýma vždycky naprosto skolí a pokud je to jen trochu možné, zůstávám v posteli, popíjím horký čaj s medem a citrónem, požírám aspiriny a kapu si do nosu. Nejsem schopná ničeho jiného. Je ale fakt, že jsem nikdy nevyžadovala, aby mě někdo obskakoval. Můj ex při rýmě neumíral, ale taky si nejradši zalezl do postele. Péči nevyžadoval, ale já jsem se o něho starala ráda, vařila čajíčky, podávala teploměr, vyměňovala zpocená pyžama a ložní prádlo a kupovala mu vitamíny a Svět motorů. Jo, kdeže loňské sněhy jsou! Tak ráda bych se starala i dnes! Chjo...

    superkarma: 1 28.01.2015, 08:30:36
  15. avatar
    [4] gerda [*]

    Obyčejné klišé.Sml80

    superkarma: 0 28.01.2015, 07:36:38
  16. [3] Rikina [*]

    Tohle pokládám za jakousi podivnou legendu, o které netuším, jak vznikla. 90% mužů, které znám, při nemoci někam zaleze a odmítá téměř jakoukoli péči, natož přehnanou. Sml80 U těch zbývajících 10% to nevím, protože jsem je nemocné neviděla. Sml57 Naopak vím, že spousta žen začne být naprosto nesnesitelných a fňukat kvůli kdejaké bolístce, a hned pátrají po babských receptech, zkoušejí kdejakou fíkovinu a dlouze si sdělují zkušenosti... pracovala jsem převážnou část života v dámských kolektivech, a jak přijde řeč na nemoce, nemá to konce a je to naprosté zoufalství.

    1. na komentář reaguje vladka321 — #15
    superkarma: 1 28.01.2015, 07:30:26
  17. avatar
    [2] margot [*]

    vladka321 — #1 tak jasně, kontrola, jestli ještě dýchá, musí bejtSml57

    jinak téma se nám periodicky vrací, vydržela jsem jen po ženskou, co trpěla odnosem TV - té bych příště doporučila návštěvu lékaře + atb a než fňukat nad absencí vysílání, zamyslet se nad medikací 5ti letého dítěte paralenem co 3 hodinySml80

    1. na komentář reaguje kantor10 — #9
    2. na komentář reaguje cilani — #11
    superkarma: 0 28.01.2015, 02:54:33
  18. avatar
    [1] vladka321 [*]

    Tak u nás je to opravdu na střídačku a musím sebekriticky podotknout, že můj manžel ja daleko starostlivější a pozornější, když někomu z jeho milých něco je. Když on je nemocný, tak je rád někde v ústraní a tam si trpí. Má možná rád, když se sem tam ukážeme s čajíčkem a natřepeme polštář, ovšem svým stonáním nikoho neobtěžuje.

    1. na komentář reaguje margot — #2
    superkarma: 1 28.01.2015, 00:23:49

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Anketa na téma: Zubní zdraví

Náš tip

Doporučujeme