Známe to úplně všichni. I ti nejpilnější z nás najednou zjistí, že existuje něco, co se jim nechce. Někdy se to ještě dá stihnout, aniž by se přihodilo něco zlého, jenže jsou případy, kdy to nemusí trvat ani tak dlouho a máte z toho najednou kostlivce ve skříni. A ti mají jednu nepříjemnou vlastnost – vypadávají!

Třeba si vzpomínám na jednu záležitost z vysoké školy. To bylo tak. Měli jsme skvělého vyučujícího, jehož předmět mě až tak nebral, ale on byl úplně v klidu a na splnění podmínek k zápočtu a tedy i ke zkoušce nijak zvlášť nebazíroval. Prostě nám sdělil, že až to odevzdáme, tak to odevzdáme. Jak se studenti zaradovali! Jak mi bylo veselo!!

Předmět byl myslím ve třetím ročníku. Ještě v pátém jsem neměl splněno a na zkoušku jsem nic neuměl. Takového kostlivce vám nepřeji. Jak mně se nechtělo, a navíc už to bylo vážně trapné. Ke všemu jsme se za tu dobu docela seznámili a mně bylo jasné, že naučit se na trojku nebude stačit. Nakonec jsem na zkoušku za pět minut státnice šel, ale bylo to takříkajíc „vo fous“.

Pochopitelně takových situací, kdy se člověku nechce, jsou tisíce. Na koleji jsme třeba luxovali jednou za dva měsíce, v okamžik, kdy jsme si ráno při šlápnutí na koberec rozřízli nohu. S nádobím to nebylo tak zlé, toho jsme pro jistotu měli málo, aby nám nezůstávalo špinavé. I když... Dost věcí se dalo jíst přímo z papíru nebo kelímku, když nebylo nic po ruce...

Ale myslím, že vzpomínek na můj veselý studentský život bylo dost, a teď je na vás, abyste mi napsali, co se nechce vám a co s tím děláte! :)

Co děláte, když se vám nechce dělat?
Máte nějaký recept, jak se přinutit?
Jak dlouho odsouváte neodsunutelné?
Kolik máte kostlivců ve skříni?
Pochlubíte se nám, o co jde?
Vypadl na vás některý z nich bolestivě?
Jak zvládáte kamuflovat svoji lenost?

Přemozte se a napište na adresu redakce@zena-in.cz!
Nejlepší příspěvek oceníme!

Reklama