Reklama

 

Milé čtenářky, děkuji vám za spolupráci na dnešním vydání a za všechny vaše otázky. Bylo mi tu s Vámi dnes dobře a věřím, že naopak to snad platí taky. A teď už posledních pár dotazů a vzhůru domů…..

 

 

Meryl, jsou všechny tvé příběhy, které píšeš, skutečně pravdivé? Nebo si je někdy vymýšlíš? Čtenářka Katka

 

Milá Katko, příběhy z mého života, které občas píši, se opravdu zakládají na pravdě. Na tom, co jsem prožila, co jsem tehdy cítila, jak jsem se s různými situacemi vypořádala. Myslím, že bych asi ani neuměla napsat něco smyšleného, aby to vyznělo věrohodně. Akorát chudinky moje dcerunky občas lapají po dechu, co všechno na ně napráskám. Ale jelikož jsou to příhody z jejich dětství, neberou to nijak tragicky a většinou se tomu samy zasmějí. :o)))

 

 

Kdo píše na ženě-in všechny ty příběhy ze života? Některé osudy, které v nich jsou popsané, jsou totiž dost šílené. Zubina

 

Milá Zubino, příběhy nám posílají čtenářky, které se ocitly v nějaké životní krizi nebo řeší problém, se kterým si nevědí rady. Obracejí se na nás se žádostí o zveřejnení, protože je pro ně důležitý pohled nezúčastněného pozorovatele, někoho, kdo je schopen vidět jejich problém z nadhledu a nezaujatě. A musím říct, že právě tato „svépomocná“ poradna Vás, čtenářek, zde funguje naprosto spolehlivě. Umíte se vzájemně podržet, podpořit se, ale i otevřít oči a vyjádřit názor, který je třeba zrovna trošku drsnější. Ale o tom je život. Každopádně zde musím všem čtenářkám poděkovat, že jsou schopny poradit a pomoci.

 

Meryl, jaké jídlo máš nejradši? Nina

 

No, Nino, to jsi mi teda dala otázku. Já vlastně ani nevím, já mám ráda všechno! Kromě hrachové kaše, kaviáru a mušlí. Ale na co dostanu chuť pokaždé, když to vidím, je úplně normální, obyčejný řízek. Na Vánoce jich vždycky smažím hromadu a pak chodím a ujídám a ujídám… :o)))

 

Meryl, co děláš, když ti dojde inspirace? Kukajda

 

Ahoj Kukajdo, teď jsi uhodila hřebíček na hlavičku. Když dojde inspirace, je to pro někoho, kdo se živí psaním doslova katastrofa. Já třeba nejsem schopná začít psát článek, dokud nemám nadpis. Přesně vím, o čem článek bude, mám v hlavě už třeba sesumírované i nějaké obraty a pasáže, ale začít ho psát můžu, až když mám ten nadpis. A tak kolikrát sedím, tupě hledím a přemýšlím a přemýšlím….

A když mi dojde inspirace úplně, to je teda horší. Napíšu první odstavec a smažu. Druhý pokus ... opět smažu. Pak jdu od toho. Průšvih nastává ve chvíli, kdy ten článek prostě napsat musím. To jsou pak skutečná, tvůrčí muka. :o))

 

 

A zazvonil zvonec a pohádky je konec, milé čtenářky. Ještě jednou Vám děkuji za příjemný den ve Vaší společnosti a přeji Vám hezký večer...

 

Dobrou noc :o)))

 

Vaše