Používání vulgarismů není nic pěkného ani mezi dospělými, natož pak mezi dětmi. Ještě horší je použití vulgárních slov v kombinaci dítěte vůči dospělému, nebo dospělého vůči dětem. A úplně nejhorší snad je, když mluví na své děti sprostě vlastní matka.

Ku..va, kam čumíš, ty debile

ženaCukaly mi nervy i koutky, když jsem na chodníku zaslechla vzteklý hlas „matky“, která na svého růžolícího, zhruba čtyřletého chlapečka přes půl ulice zařvala: „Ku…, kam čumíš, ty debile.“
Málem jí vběhl pod auto, ovšem ta nadávka nepatřila řidiči, ale chlapci, kterého nedržela za ruku.

Bohužel tento případ není ojedinělý. Často jsme svědky, kdy vlastní rodiče mluví na své děti sprostě, používají slova, za které by se nemusel stydět ani štamgast IV. cenové skupiny.

Přečtěte si také:

Měla jsem sousedku, ta se o své malé dcerce už od narození nevyjádřila jinak než o malé „pizdě“. Dokonce ji tak i oslovovala. Nechápu, proč jí vůbec dávali jméno Markétka, když holčička na něj pomalu ani neslyšela. Nebili ji, netýrali, to ne, ale mluvili doma před ní i na ni sprostě. Když z ní pak ve škole už v první třídě padaly automaticky slova jako ku…, pí.., nemohl se pak nikdo divit. Znala to z domu a pokládala to za úplně normální.

Vulgarismus není pouze otázkou nižší společenské třídy

Kdo by si myslel, že vulgarismus a sprostá slova padají jen v sociálně slabších rodinách, je na omylu. Ano, možná tam převládají, ale pravidlem rozhodně nejsou.
I v těch nejvytříbenějších rodinách se nechodí pro sprostá slova daleko.

Jiný příklad.
Měla jsem na střední škole spolužáka, jehož matka byla primářkou gynekologického oddělení. Své dva syny oslovovala např. slovy: Tak co, vy čúr…, kde jste se včera zase poflakovali? Že by nějaká absence z hlediska jejího povolání?

Ať už je dítěti rok, nebo šestnáct let, rozhodně není nic příjemného, když na něj jeho vlastní rodiče mluví sprostě. Ani ve chvíli, kdy je tak naštve, že by ho nejraději „zabili“. Ale to je jen slovní obrat, nezabijí ho, tak proč na něj mluví sprostě?
Slovní vulgarismus je totiž něco, co se vrací jako bumerang. To když kolem sebe například slyšíte: „Do pr...., ta stará kráva už mě vážně se.e ?“
Kdo je ta kráva? No přece matka, která na onoho dotyčného v dětství mluvila sprostě.
(Promiň, kravičko, kdybys uměla mluvit, jistě bys byla na své telátko vlídnější.)

Reklama