Reklama

Nevím, jestli některé ženy-in nezareagují, že nepíši k tématu, ale myslím si, že můj příspěvek patří do kategorie "Když mám mluvit, mlčím, a potom toho lituji.", proto jsem ho tak nazvala.

Nedávno jste zveřejnili článek o jednotlivých povahových typech - melancholicích, flegmaticích, sangvinicích a cholericích. Já jsem určitě podle tohoto dělení nejvíce melancholička (zkrátka introvertka), a z toho plynou i mé problémy při komunikaci.

Po úrazu, který jsem měla před 8mi lety, se tyto problémy sice částečně zlepšily, ale stejně například dodnes nerada telefonuji, radši napíšu mail nebo dopis, případně SMS. To, co například moje matka (asi spíš sangvinička nebo extrovertka) vyřizuje telefonicky půl hodiny, já mám vyřízeno během pěti minut :-).

Mám problém i s tzv. telefonními dealery (já jim tak říkám), zkrátka s obchodníky, kteří nabízí zboží po telefonu. Z vrozené slušnosti je neodmítnu hned, ale nejdřív si vyslechnu jejich nabídku, i když bych tímto způsobem asi nic nekoupila.

Když jsem ještě chodila do práce, projevovala se tato moje neschopnost tak, že jsem často nedokázala odmítnout nějaký nesmyslný příkaz své nadřízené (nebo příkaz, který nepatřil do mé náplně práce). Potom jsem toho samozřejmě litovala, ale už bylo pozdě a příště jsem svoji chybu stejně opakovala.

Teď pracuji přes internet, takže se svými nadřízenými a kolegy komunikuji přes chat, mail nebo telefon, a tento způsob mně vyhovuje víc než osobní jednání a snadněji oponuji v případě potřeby, ale naštěstí to není potřeba často.
monca13


Děkuji za příspěvek, který se také týká komunikace, i když poněkud na jiné úrovni. Někdy je lepší mlčet, než něco říkat, ale dnes bych opravdu raději slyšel to, co bylo neprávem zamlčeno.

Na příspěvky čekám na adrese redakce@zena-in.cz