Přeji krásný den všem,

zážitky s lékaři jsem do svých osmnácti měla dobré. Skvělá dětská lékařka i dětská zubařka, za kterou jsme chodili povinně každý rok se školou.

Když mi bylo asi osmnáct let, začala jsem mít bolesti břicha a horečky.
Myslela jsem si, že je to nějaká viróza a že se z toho vyspím. Druhý den večer už bolest nemohla vydržet a jelo se na pohotovost.
Na panu doktorovi z pohotovosti bylo vidět, že jsme ho vzbudili, a byl velmi nepříjemný. Po letmém pohledu a vyslechnutí příznaků mě obvinil, že otravuji s pitomou střevní chřipkou v noci. To, že nemám průjem, ho vůbec nezajímalo. Prý to ještě přijde, a proto to břicho bolí.
Upokojeni jsme jeli domů a já čekala, kdy poběžím na toaletu.
V noci jsem bolestí nemohla usnout, a to už si přítel řekl, že to není normální, a jeli jsme znovu do nemocnice. Ale protože jsme měli špatné zkušenosti s doktorem, rozhodl se zajet do jiné. Tam zase dělali hrozný problém kvůli tomu, že nejsme z jejich obvodu.

Přítel se naštval a začal řvát na celou nemocnici. Okamžitě přiběhl doktor a začal mě vyšetřovat. Jakmile mi sáhl na břicho a slyšel můj výkřik, zavelel: „Slepák, okamžitě na sál."
Když jsem se probudila, bylo mi řečeno, že jsem měla štěstí v neštěstí. Stačilo už jen pár hodin a slepák by prasknul a mohla jsem umřít.
To bohužel není vše.
Když mě propouštěli, pořád mě břicho bolelo. Doktor mě uklidňoval, že to je jen jizva a bolest za pár dní přejde.
Když do týdne nepřešla, jeli jsme znovu na pohotovost, kde mě museli při lokálním umrtvení okamžitě ránu znovu naříznout, aby vytekl hnis. Prostě jsem tam dostala infekci a zase mi nikdo nevěřil.

Sice jsem to přežila, ale mé mínění o lékařích jako lidech se změnilo.
Dřív jsem je brala pomalu jako polobohy. To, že to tak není, mi denně připomíná jizva na břiše, která bude vždy vidět a bolet. A důvod? Doktor mi nevěřil, že mě něco bolí...

Přeji hezký den
odlaska
Milá odlasko,
jizvu vem čert, důležitější je, že jste tu péči" lékařů vůbec přežila.

Reklama