Vztahy

Když láska nemá východisko

Dobrý den,
ráda bych se podělila o svůj příběh a asi i chtěla varovat čtenářky, kterým by se něco podobného mělo stát. Bylo to celé vyčerpávající a já bych na to znovu neměla sílu. I když bych to asi znovu zažít chtěla.

Že vám musím napsat, jsem si uvědomila, když jsem četla středeční články z noci. Zažila jsem totiž něco podobného. Přítele jsem měla už od druháku od vysoké, moc hodný kluk to je, ale pamatuji si, jak mě tenkrát musel dlouho „ukecávat“. Já dělala chemku, on matfyz. Časem se ukázalo, jak skvělý mužský to je, když mi onemocněl tatínek a on za ním jezdil do nemocnice i beze mě. Tenkrát se s tátou hodně sblížili a doma už nebylo „co řešit“.

Pokud je vám divné, že nepíšu nic o tom, jakou romantiku jsme spolu prožívali, tak protože jsem nikdy žádnou romantiku necítila. Přítel mě vždy miloval daleko víc než já jeho. Byl skvělý, dalo se na něj spolehnout, ale necítila jsem takové to ONO. Nebušilo mi srdce a docela jsem se tím trápila.

Pak jsem se, už po škole, se vším v práci svěřila kolegyni ve výzkumáku. Kdybych to neudělala, mohla jsem mít asi klid, ale kdo ví. Řekla, že mě seznámí s jedním kolegou z jiného oddělení. Udělala to ještě ten samý den. Nebylo to na první pohled, jak se říká, ale hned na ten druhý ano. Vysoký, tmavovlasý a s takovým tím nenuceným charisma, které si vás úplně připoutá během pár rozhovorů.

Najednou jsem měla přesně to, po čem jsem celá ta léta toužila. Bylo to skvělé, mohli jsme si povídat i o oboru, měli jsme daleko více společných zájmů než s mým přítelem a hlavně to mělo tu jiskru! Byla jsem jako vyměněná. Řekla jsem mu, že mám přítele, ale dál jsem to nerozváděla. Tři měsíce jsem vedla dva paralelní vztahy.

Se stávajícím přítelem jsem se potom rozešla a přestěhovala se ke svému idolu. Jenže jakmile jsem to udělala, dolehly na mě výčitky. Bývalý se na mě vlastně ani nijak nezlobil, všechno přijal naprosto klidně a já myslela, že jsem to zvládla. Ale pak jsem si začala uvědomovat ty detaily, kterých jsem si nevšímala předtím.

Pak jsem to musela říct i doma, kde se spustila neuvěřitelná scéna. Měli pravdu, můj přítel mi nikdy nic zlého neudělal. Ale ten současný taky ne. Teď, když to píšu, už se na to dívám trochu s odstupem, ale tehdy jsem musela být úplně mimo. Ten rok, který následoval, mám jako v mlze. Byla jsem přecitlivělá, podrážděná, ubrečená... Ano, jednou jsem se vrátila k původnímu příteli, abych ho zase opustila a šla za svou velkou láskou.

Absolutně netuším, jak je možné, že mě ani jeden neposlali k šípku, já bych to určitě udělala. Jenže oni byli oba skvělí a milující. A já jsem je měla ráda oba. Každého ale jinak. Navíc do toho ještě tlak rodičů... Nakonec jsem byla už zralá na psychiatrii. Řešení mě nenapadlo ani vzdálené.

Nakonec to za mě vyřešil můj idol. Byl už na tom podobně špatně jako já a řekl mi, že už se nemůže dívat na to, jak se všichni ničíme. Vzal práci na univerzitě v Sydney. Když jsem se to dozvěděla, omdlela jsem. Následující týden jsem probrečela. Vlastně skoro celý měsíc. A celou tu dobu se o mě staral můj původní přítel. Teď jsem na konci druhého měsíce a dám mu dítě, o kterém mluvil od studií.

Jenže uvnitř mě sice roste nový život, ale ve mně něco umřelo. Celá polovina. Všechno, co s sebou vzal kamsi ke klokanům. Občas si píšeme a přeje mi jen to nejlepší. Prý si tam někoho našel krátce po příletu. I to usnadnilo rozhodování s dítětem. Budu určitě šťastná, až se narodí. Určitě budu. Ale nikomu nepřeji, aby si prožil to, čím jsem prošla já. Nikomu.

   
20.11.2006 - Láska a vztahy - autor: Čtenářský příběh

Komentáře:

  1. avatar
    [29] Evik8 [*]

    Trápenie a výčitky...tie bolia,to áno a poriadne dokážu život skomplikovať.Gratulujem k miminku,ale neviem,prečo niekto ostane s tým,koho nemiluje,keď je na svete ten,koho miluje a keď je láska opätová? Chápem,že rodina dokáže narobiť s duševným stavom veľké zlo,ale rodičia tú raz nebudú a zobudiť sa jedného dňa s pocitom,že som vlastne bola skoro celý život nešťastná by som nechcela. Tak teda pisateľke prajem veľa ,aby jej presvedčenie,že bude šťastná bolo skutočné.

    superkarma: 0 20.12.2006, 23:43:15
  2. avatar
    [27] Suzanne [*]

    Já se z toho poseru Nějak to celé nechápu

    superkarma: 0 20.11.2006, 23:05:46
  3. avatar
    [26] carrom [*]

    Jak já té autorce rozumím... A hlavně radím, ať se drží toho, koho má, protože to bude asi podobně svatý muž jako ten můj... Akorát že já na paralelní vztah neměla sílu, takže jsem se v tom plácala "jen" 3 týdny (nejhorší v mém krátkém životě), než jsem zavrhla nového "idola" a zjistila, že s ním budu radši jen kamarádka, protože si skvěle pokecáme, ale mého svatého muže nikdo nepřekoná v tom, co očekávám od celoživotního vztahu. Nejspíš ho proto miluji .

    superkarma: 0 20.11.2006, 22:53:38
  4. avatar
    [25] clarCa [*]

    no, já si myslím, že slavnému idolu z ní už šla hlava kolem a tak raději zdrhnul do Austrálie... a ani se mu nedivím.

    superkarma: 0 20.11.2006, 22:16:25
  5. avatar
    [23] edith1975 [*]

    Balda: no jasně toho, který neodjel za klokany, toho prvního, alespoň tak to chápu já
    pisatelce přeji mnoho štěstí, a aby byla šťastná

    superkarma: 0 20.11.2006, 18:12:01
  6. avatar
    [20] Florencie [*]

    Ty chlapi s tebou měli svatou trpělivost Upřímně se divím, že tě oba nekopli do pr*ele , páč každej rozumnej by to udělal

    superkarma: 0 20.11.2006, 15:36:17
  7. avatar
    [18] Juana [*]

    No tak ji tak nekritizujte, třeba už si dá bacha a bude se držet toho svého. Pořád lepší, když takhle blbla před porodem, než kdyby se po letech probudila zastydlá puberta a ona by utekla od rodiny za "tím pravým". Asi si v mládí moc neužila a připadalo jí, že o něco přišla. Znám několik případů, kdy ženská utekla od rodiny s dětmi, v jednom případě dokonce ve 30 letech a po 3 dětech teprve zjistila, že je lesba a děti opustila.

    superkarma: 0 20.11.2006, 14:29:24
  8. avatar
    [17] *Kotě* [*]

    Mě fascinuje, že dva muži byli ochotní čekat na takovou hysterku. Kdybych já vedla paralelní vztah a nemohla se rozhodnout, koho mám radši, tak mě manžel pošle kamsi. Mám já to ale smůlu

    superkarma: 0 20.11.2006, 14:28:05
  9. avatar
    [15] kemy [*]

    no tak to je hukot. vlasně nechápu, jesi pisatelka článku teda je nebo neni šťastná nebo jesi vůbec ví,co to znamená.

    superkarma: 0 20.11.2006, 13:03:42
  10. avatar
    [14] catcat [*]

    Žjova, holka, Tebe měli na tu psychinu zavřít a 2 chlapi mohli mít docela hezký život Chudák děcko - jak k tomu přijde, mít hysterku matku...

    superkarma: 0 20.11.2006, 11:57:16
  11. avatar
    [13] Markýza [*]

    nedělej si vrásky, jak to tak vidím, stejně tohoto partnera jednou opustíš a půjdeš za jiným, za někým, koho budeš opravdu milovat, fakt. Možná ne za rok, možná až později, ale jednou přijde a budeš pak šťastná, jen si už nikdy nevyčítej cos udělala nebo neudělala a NIKDY NIČEHO NELITUJ! Život máš jen jeden, tak ho žij a naplno! Prospané roky a promarněné chvíle ti nikdy nikdo nevrátí. Hodně štěstí a hodně, hodně moc síly, budeš ji potřebovat

    superkarma: 0 20.11.2006, 11:27:12
  12. avatar
    [12] gerda [*]

    Tak ale teď už bys snad mohla mít jasno, ne? Proč se staráš o jakési vzdušné zámky, když máš odpovědnost za dítě a k partnerovi, kterému bys měla být vlastně vděčná, že ti dal ještě šanci. Moc si to nemaluj, všechno má své meze a jestli budeš pořád vzdychat po tom, co mít nemůžeš, i největší dobrák se může naštvat. Jsi hodně nezralá, to je vidět. Ale proč do toho taháš okolí a nenecháš si čas k tomu, abys dospěla? To dítě opravdu ještě mohlo počkat...

    superkarma: 0 20.11.2006, 10:32:36
  13. avatar
    [11] ještěrka.ehp [*]

    mít paralelně vztah se dvěma muži, z toho je mi na a proto asi ani nemůžu tenhle článek nijak dál komentovat

    superkarma: 0 20.11.2006, 10:24:15
  14. [9] Anai [*]

    Lidé jsou různí, prostě je možné, že někdo řeší něco, co je pro druhého naprosto nepochopitelné....

    superkarma: 0 20.11.2006, 09:37:25
  15. avatar
    [8] Rybulka [*]

    Nesnáším lidi, kteří nevědí, co chtějí a ubližují okolí. Vždycky nadávám na chlapy, ale jak vidno, nemáme si co vyčítat

    superkarma: 0 20.11.2006, 09:33:07
  16. [7] Bellana [*]

    Do čeho to pámbu duši dal? Ještě bych pochopila, kdyby něco takového napsala řádná měšťanská dívka na počátku minulého století, ale dnes? Co takhle přestat číst harlekýnky? Chudák mimino, muže nelituji, ten si to vybral sám.

    superkarma: 0 20.11.2006, 09:25:01
  17. avatar
    [6] Gabi [*]

    ... neví, co chce, ale nedá pokoj, dokud to nedostane

    superkarma: 0 20.11.2006, 09:12:23
  18. avatar
    [5] Liina [*]

    "ve mně něco umřelo" Já bych řekla, že neumřelo, ale na čas usnulo, nebo bylo ochromeno.. A jednoho krásného dne, až pisatelka potká dalšího "pravého a vysněného" se to probudí s novou silou... a začnou se dít věci...

    superkarma: 0 20.11.2006, 08:38:40
  19. avatar
    [4] Lenika [*]

    .. tak o tom si můžeme popovídat

    superkarma: 0 20.11.2006, 08:28:27
  20. avatar
    [3] Luciš [*]

    To je tak, když někoho pálí dobré bydlo
    že já nenatrefím ani na jednoho takového ňoumu

    superkarma: 0 20.11.2006, 07:59:36
  21. avatar
    [1] fructia [*]

    Páni

    superkarma: 0 20.11.2006, 07:31:10

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Dětský pokoj - zařizování, rekonstrukce

Náš tip

Doporučujeme