Cestování

Když kaštany vozí švec

I v generaci mých rodičů si studenti hledali brigády, kde by si vydělali nějakou kačku navíc. Jednou z variant bylo tehdy stát se příležitostným řidičem tramvaje, což byla velice dobře placená práce.

Od 21 let bylo možné získat po zvládnutí psychotestů a absolvování tříměsíčního kurzu řidičský průkaz. Stálých řidičů bylo tehdy málo a brigáda skýtala studentům naprostou volnost. Nikdo vás nenutil odjezdit nějaký počet hodin, když byl čas, stačilo zavolat, volná linka se našla vždycky.

Máma i táta si tímto způsobem léta přivydělávali.

Kudy kam?

„Problém byl v tom, že jsem přišla jezdit třeba po 14 dnech a neměla jsem tušení o výlukách a změnách tras. Byl to tehdy pořádný chaos. Nikdo se s vámi moc nepáral. Někdy jsem sedla do tramvaje a neměla ponětí, kam pojedu. Jedinou záchranou bylo, že mě vedly koleje, kritickými místy byly ale výhybky. Neexistovalo žádné spojení s dispečerem jako dnes. Člověk byl po nastoupení do tramvaje odkázán jen sám na sebe! Pokud došlo k nehodě, museli jsme hledat telefonní budku nebo nejbližší hospodu, odkud se dalo zavolat.“

Moji rodiče se „na kolejích“ poznali.  Máma jezdila od 21 let.

Dělily nás jen lítačky

Prostor pro řidiče byl tehdy oddělen pouze nízkými dřevěnými lítačkami, takže byl řidič v neustálém kontaktu s cestujícími. Máma byla velmi pohledná mladá žena, o nápadníky a dotěrné otravy nebyla nouze. Výhodou neodděleného prostoru bylo, že jste se kdykoliv mohli s kamarády dohodnout, kdy kde a v kolik hodin budete. Mamče tak kamarád nosil do tramvaje obědy a jezdil s ní. Pokud jí zrovna nedělal společnost pes, kterého si tehdy naši mezi směnami předávali a on si poslušně jezdil po jejich boku na dřevěné bedně.

Vařič a opilec na kolejích…

Na kolejích se dalo najít leccos. Třeba fungl nový dvojvařič ještě v krabici nebo v horším případě opilec. Táta ho vezl tehdy až na konečnou, kde se po použití magnetické brzy a nárazu hlavou do předchozího sedadla vzbudil a vystoupil. Když po čase vyjel z konečné zpátky, ležel na kolejích. Ale nespal! Když táta vykoukl ze dveří tramvaje, vstal a nastoupil. „Bál jsem se, že mi ujedete, tak jsem si sem pro jistotu lehnul!“

Řidičů byl tehdy opravdu nedostatek. Jednou ráno tátu vzbudilo volání. Pod oknem žižkovského domu stál člověk a křičel: „Pane Wimmer, pane Wimmer, pojďte řídit, nemáme lidi!“

Období dušiček a MDŽ…

U Olšanských hřbitovů bylo na peronu v období dušiček vždycky narváno. Nastupování staříků do tramvaje bylo vždy stejné. První šla hůlčička, pak konvička a nakonec babička. Když se mezi tramvajáky řeklo: hůlčička, konvička, babička, věděl hned každý,  kdo se vezl.

„Nejhorší snad bylo jezdit na MDŽ! S opilým chlapem si ví člověk rady, ale když vám za kukaní na zemi sedí žena a klimbá se dle změny směru jízdy sem a tam, nikdy nevíte, co můžete čekat. Na ně se muselo s citem!“

Záchody? Nebyly...

Na některých konečných tramvaje jste záchod hledali bezúspěšně. Na Flóře bylo vysvobozením zařízení hřbitovů, jenže to taky nefungovalo nepřetržitě. Člověk byl nucen poradit si jinak. Tátův kamarád to vyřešil svérázně. Zalezl mezi dvě stojící tramvaje, jenže co byste čekaly, ano, kolega mu s jednou z nich odjel!

Postrach každého řidiče

Elektrické vedení je děleno na tzv. sekce, které byly na drátech označeny visícími obdélníky. Při přejezdu mezi nimi nesměl mít řidič nikdy „našloupnuto“ - nesměl stát na plynu. Pokud by to udělal, došlo by k propojení vedení a vyhodila by se elektřina v půlce Prahy. Kromě toho by tramvaj v tomto případě dostala obrovský zásah proudem a při vystoupení člověka z tramvaje by došlo k uzemnění. Z toho měl každý řidič obavy. V takovém případě měl každý nakázáno vyskočit snožmo ze schůdků tramvaje, aniž by k propojení země a tramvaje došlo. Problém byl v tom, že se nedalo dost dobře poznat, zda vám tramvaj jen nejede, nebo se povedlo tyto sekce propojit.

Sledování sekcí si táta tak zautomatizoval, že i při jízdě v autě pak pod označením těchto míst na kolejích sundával nohu z plynu trabanta!

Slovník tramvajáckého slangu…

  • kaštani  - cestující
  • veksle - výhybka
  • tágo - tyč k ovládání veksle
  • kalorifer - výkonné topidlo na nohy řidiče a sklo tramvaje, buď netopilo vůbec nebo škvařilo podrážky obuvi
  • švec - řidič tramvaje
  • guma - řidič autobusu
  • žehlička - typ tramvaje s označením T1
  • nádvorník - člověk, co měl službu na dvoře vozovny, ten, co ukazoval, že je možné ještě couvnout nebo dobíhal rozjeté tramvaje, když se někomu nepodařilo správně zabrzdit
  • stanicování - zastavení ve stanici
  • našloupnout - držet nohu na plynu
  • vyšloupnout - sundat nohu z plynu
  • čočky - světla na semaforech pro tramvaje

Jako vzpomínka na tyto doby nám visí v garáži na chalupě plastová cedule s číslem tramvaje 22. Když ji míjím, pokaždé se pousměju!

   
20.05.2010 - Doma - autor: Linda Wimmerová

Komentáře:

  1. avatar
    [2] Dimsy [*]

    22 - má téměř rodná tramvaj. Co jsem se s ní jako cestující najezdila! Sml59

    superkarma: 0 20.05.2010, 09:06:47
  2. avatar
    [1] femme [*]

    vždycky jsem chtěla jezdit s tramvají Sml36 ale s dráždivým tračníkem by to šlo asi dost špatně Sml30 

    superkarma: 0 20.05.2010, 08:09:20

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Dětský pokoj - zařizování, rekonstrukce

Náš tip

Doporučujeme