man

Víte, jaký je rozdíl mezi ženskými ňadry a vláčkem? Žádný, obojí je vytvořeno pro děti a hrají si s tím hlavně tátové. Tenhle, teď už poněkud otřepaný, vtípek zazněl před lety v seriálu Chalupáři. Možná byste řekly, že nejvíc se věnují přece jen těm ňadrům, přesto jsou i takoví, kteří by raději sáhli po vláčku.

Když je muž duchem stále malý kluk, může to vypadat nevinně a roztomile. Stejně tak ovšem dokážou tyto velké děti vytočit na plné obrátky. Jestli vás vždycky potěší zjištění, že vaše drahá polovička není až tak nenormální, nepřestávejte číst.

Chceš bitku?!

Někteří muži se pravidelně věnují gaučingu, jiní aspoň jednou týdně vyráží do posilovny a další sportují se svým psem po boku. Ten můj přesedlal ze sportovní gymnastiky na wrestling. A protože jeho o pár let mladší bratr, který bohužel zůstává příliš často sám doma, bydlí jen o dvě patra výš, má i svého věrného protivníka.

Minimálně každé sobotní odpoledne na sobě pak důkladně trénují nejnovější chvaty a triky, které právě viděli v televizi nebo ve své oblíbené videohře. Přiznávám, že k pařbám na xboxu se občas přidám, ale pořád je mi milejší moje mírumilovné karaoke než mlácení židlí do znehybněného soupeře. Každý sobotní večer se pak vrací domů hekající, co všechno ho bolí. V neděli ráno už se chlubí novými boulemi, nataženým svalem a pokožkou, jež místy chytla odstín námořnická modř.

Igráčci, hvězdy mého dětství

man

Zhruba před rokem se začala projevovat jeho další slabost – staré hračky, především igráčci. Ke své velké radosti zjistil, že firma Igra nejen stále ještě existuje, ale navíc má ve své nabídce rovných 40 originálních panáčků s rukama ve tvaru kleští a sundavacími vlasy. A to hned za poloviční cenu ve srovnání s různými prodejci starých hraček. Tehdy se rozhodl, že si je pořídí všechny.

Přišlo mi to celkem milé, a tak jsem mu do začátku koupila vojáčka, s pistolí, ručním granátem, puškou a komunistickou hvězdou na opasku.

Bohužel mě už při vší prozřetelnosti nenapadlo to všechno přilepit Herkulesem, a tak jsem se brzy na to musela pár týdnů ohánět koštětem. Do útrob našeho vysavače se totiž dostala vojáčkova přilba, a bez ní přece do boje jít nemůže. Ačkoli tehdy rychlostí blesku slíbil, že ji z toho pytle vytáhne, a zapřísáhl mě, že ten pytel nevyhodím, dokud nebude přilba zpátky na světě, se splněním tohoto slibu příliš nespěchal. Nakonec se přece jen povedlo a teď už igráček několik měsíců spokojeně leží na dně šuplíku. Stále jsem se k jeho roztomilé dětinskosti stavěla shovívavě.

Céčka místo závěsů

Pamatujete si na ta plastová písmenka a čísla, která se spojovala do dlouhých řetězů? Céčka patřila k jeho dalším skromným snům. Trval ale na těch starých, nová se prý vyrábějí z jiného materiálů, a to víte, bez těch ftalátů už to není ono. Usínala jsem klidně s přesvědčením, že stará céčka už k dostání nejsou. Pak ale objevil kouzlo internetových aukcí a na naši adresu chodil jeden balíček za druhým.

Už měl písmenek plnou bednu a sám usoudil, že to stáčí. V několika následujících týdnech nosil řetěz z céček kolem krku jako havajská tanečnice. Ačkoli takto oděn chodil jen doma, škodolibě jsem čekala na okamžik, až někdo zazvoní, a já nebudu moci otevřít. Marně.

Když už se céček coby módního doplňku nabažil, rozhodl se, že budou výborné jako doplněk bytový a že bychom je mohli nějak šikovně naaranžovat na lustry. Naštěstí céčka skočila v krabici pod postelí dřív, než se pokusil tento nápad realizovat.

A nakonec lego…

manDnes už je to dva roky, co žijeme spolu. Donedávna jsem byla přesvědčená, že mě už ničím nemůže překvapit. Toto přesvědčení jsem přehodnotila, když si za mnoho tisíc českých korun nechal ze zámoří poslat devítikilovou krabici - lego Star Wars. Ačkoliv mi tato stavebnice nikdy k srdci nepřirostla, ba spíš mám k ní averzi, snažila jsem se svou vnitřní nepříčetnost schovat za tolerantní úsměv. To mi vydrželo až do chvíle, kdy jsem zjistila, jak se s touhle věcí, jejíž cena se podobá výši HDP menšího státu, chystá naložit. „Možná to postavim celý, ale pak to musim zavřít někam do skříně.“

„????“

„Kdybych to tu měl vystavený, tak by to za chvíli vybledlo, a pak už bych to mohl tak akorát vyhodit.“

Může mi někdo vysvětlit, k čemu je dobrá věc, kterou člověk pracně několik hodin skládá a pak ji ani nemůže vystavit na poličku? Vsadím se, že až najdu odpověď na tuhle otázku, až si zvyknu, že se mi na každém třetím kroku do chodidla zaryje ostrá hrana kostičky, meč nebo trup postavy z Hvězdných válek, bude už zbytek napůl rozestavěného lega tlít společně s céčky a igráčkem v krabici pod postelí.

Ovšem nudit se určitě nebudu, překvapí mě zase s něčím jiným. Ale to nic, miluju různá překvapení. :-)

Věřily byste tomu, že někdo takový touží být profesionálním vojákem? Má váš muž také nějakou podivnou zálibu? Líbí se vám muži, kteří jsou občas dětinští, nebo vás to štve?

Reklama