Milá Merylko,

musím říci, že ač jsem prohlášení typu: "Jen pracuj, bude se ti to v manželství hodit", neslýchávala, role byly v rodině jasně dány a bez komentářů respektovány...

A byl to přesně onen slabikářový model: "Máma vaří a táta si čte noviny", o kterém jsi psala ty.

Poznamenalo mě to značně. V počátcích vztahu s mým mužem jsem reagovala i na "hlasité přemýšlení" mého vyvoleného: "Možná bychom si mohli uvařit čaj", sprintem ke sporáku. Musím říct, že muž toto toleroval jen s největším sebezapřením.... ale moc se se mnou v té době diskutovat nedalo. Prostě jsem měla fixní ideu, že je to sakra přece moje práce.

Naštěstí to nedopadlo standardně. A to tak, že by mi mužík rezignoval, nechal se obskakovat a zlenivěl.

Zlomilo se to v momentě, když mě nachytal, jak s horečkou a strašlivým zánětem ledviny žehlím prádlo.
Začal dštít hněvem spravedlivým, "násilím" mě odtrhl od prkna a až po bradu přikryl dekou. Se slovy: "Jestli se hneš, bude zle," se zmocnil žehličky a vyžehlil. No a pak mě delší dobu hlídal, abych neudělala náhodou o kousek práce víc než on.

Později, když jsem se tajně zase plížila s mopem podél stěny vytřít koupelnu nebo potichounku vyndávala pekáč na buchtu,  už stačil jenom varovný pohled.

Dnes se směju tomu, jak jsem byla pitomá. O práci doma se dělíme spravedlivě a najednou nám pro sebe zbývá víc času. A je to SUPER!

Jo a holky, pravopis mi prosím tolerujte, jsem nenapravitelně tupá na gramatiku (a to nepředělá ani můj muž:-))))

Jipa

Milá Jipo.... Tvůj muž je poklad! Většinou to bývá naopak, ale ve vašem případě si on vychoval Tebe. Skvělé! Vždycky mám radost, když se dozvím, že i takoví jsou mezi námi. Pozdravuj ho. :o)))

Reklama