Co čtu...
Moje babi říkávala: ,,Řekni mi, co čteš, a já ti řeknu, jaká jsi" (já vím, že to je jinak, ale říkávala to).
Moje mamča mě vedla ke knihám od malinka. A myslím, že i dříve byly hezčí knížky (dnešní autoři prominou), ale Malý Princ, Kája Mařík, Dášeňka, to já považuji za hezké knížky. Ty mám schované dodnes. Dnes lidé moc nečtou a svědčí o tom i obrovské výprodeje krásných a kvalitních knih.
Kde jsou ty doby, kdy se ve čtvrtek stávala i tři hodiny fronta na knižní novinku?
A co čtu já? Je toho hodně, ale většinou romány ze života (né limonády).
Knihy, ke kterým se stále vracím a některé pasáže znám již zpaměti jsou od Betty McDonaldové Vejce a já a Co život dal a vzal. Můj manžel si ze mě dělá legraci, že když je někomu těžko, tak se modlí, a já čtu Betty.
Ale ještě bych Vám ráda napsala, co jsem četla naposledy a dost to ve mně zanechalo. Jsou to knihy režisérky Olgy Sommerové - O čem ženy sní 1a 2 a O čem ženy nesní.
Jsou to knihy plné příběhů žen. V první knize jsou popsané osudy asi šesti žen v rozmezí zhruba 20ti let. Autorka je vždy asi po 4 letech navštívila a sepsala události.
Kniha měla tak obrovský úspěch, že další ženy už ji samy kontaktovaly, aby mohly svoje příběhy odvyprávět.
A když to čtu, tak si říkám, jak si mohly tohle všechno od života či od mužů nechat líbit a co je dovedlo k tomu se zvednout a jít dál.
A taky, když mám starosti a čtu to, tak si říkám: ,,Holka, tobě se vlastně nic neděje“
zauzka


Milá zauzko,
to už jste dnes druhá a vlastně se mnou třetí, kdo se rád vrací k Betty McDonaldové a jejím úžasně vtipně napsaným knihám ze života. Zrovna minulý týden mi moje kamarádka půjčila Co život dal a vzal, abych se vyléčila ze splínů.
A Olga Sommerová?
Moc si jí vážím za všechno, co pro ženy dělá.

Reklama