Reklama

Víte, že České království sahalo až k Jaderskému moři? Je to už hodně dávno! Bylo to ve 13. století. Ale představa je to docela hezká, že? Tehdy mapa Evropy vypadala samozřejmě úplně jinak…

Bylo to za vlády Přemysla Otakara II., jehož druhou manželku Kunhutu, mladou, krásnou a „hříšnou“, jsme na našem webu nedávno vzpomínali. Přibližme si tedy i tu první, s níž se oženil ryze účelově – aby územně rozšířil své království.

Jmenovala se Markéta Babenberská a narodila se jako nejstarší dítě rakouského vévody Leopolda VII. Přesné datum narození není známé, uvádí se rok 1204 nebo 1205. Měla několik mladších sourozenců, mimo jiné také tři bratry, takže nebylo zpočátku příliš pravděpodobné, že by mohla zdědit rodové území. Leč stalo se.

Jako mladinká byla Markéta zasnoubena s anglickým králem Jindřichem III., ovšem ke svatbě nakonec nedošlo. V roce 1225 se už ale provdala -  za Jindřicha Štaufského, syna římského císaře Fridricha II. Ten byl o několik let Markéta Babenberskámladší a není bez zajímavosti, že byl původně zasnouben s Anežkou Českou.

Markéta byla v roce 1227 korunována římskou královnou a Jindřichovi prý porodila dva syny, kteří zemřeli v dětském věku (někdy se také uvádí, že porodila tři děti – syna a dvě dcery – tak si vyberte…). Manželství Markéty a Jindřicha příliš šťastné nebylo. Jindřich byl proslulý prostopášník, v tom se podobal svému otci Fridrichovi. Ten prý měl na svém císařském dvoře přímo harém v arabském stylu.

V roce 1242 Jindřich zemřel a následujícího roku vstoupila Markéta do kláštera dominikánek ve Würzburgu. Mezitím zemřeli také Markétini bratři, a tak se v rakouských zemích stala aktuální otázka nástupnictví. Zpočátku tu sice byla ještě Markétina neteř Gertruda, která si brousila zuby na dědictví, ale i ta brzy zemřela.

Dědičkou se tedy stává Markéta. Území je to velice lákavé, takže se o ně zajímá hned několik okolních panovníků. Mezi nimi i český král Václav I. pro svého syna Přemysla. Ti nakonec získávají podporu rakouské šlechty. A nejlepší by bylo stvrdit zisk území sňatkem. 

A tak se nevelké rakouské městečko Hainburg stává na jaře roku 1252 místem netypického sňatku. Devatenáctiletý kralevic Přemysl, budoucí český král Přemysl Otakar II., se žení s Markétou Babenberskou, které táhne na padesát. Událost vzbudila pozornost v celé Evropě, účel sňatku byl evidentní. Následujícího roku se stává Přemysl také českým králem a Markéta českou královnou. S korunovací ovšem Přemysl nespěchal. Proč asi? Korunovaná královna se hůř opouští!

Markéta už je ve věku, kdy nemůže dát manželovi dědice, a ten se tedy realizuje jinde. Patrně s Markétiným vědomím se Přemyslovou milenkou stává její nejkrásnější dvorní dáma Anežka z Kueringu, s níž Přemysl zplodí tři děti, k nimž se hrdě hlásí. Usiluje také o to, aby syn Mikuláš z tohoto vztahu mohl být uznán jako jeho legitimní dědic. Papež Alexandr IV. rozhodl šalamounsky. Všechny tři Přemyslovy děti sice uznal za legitimní s právem zastávat vysoké světské úřady, ale nesmějí po něm zdědit český trůn. Co jiného Přemyslovi zbývá než rozvod? Vystavuje se často nebezpečí, válčí, nutně potřebuje legitimního syna, dědice.

markétaJak se mu teď hodí, že s korunovací Markéty tak dlouho otálel! Zpočátku vlastně nejspíš ani neměl v plánu rozvod, možná taky čekal, že Markéta mezitím zemře. Jenže už déle čekat nemůže, v roce 1261 nařizuje pražskému biskupovi Janovi z Dražic, aby ho rozvedl. Papeže se už raději na nic neptá. Má už vyhlédnutou nevěstu. Původně to měla být dcera uherského krále Bély IV., kterého porazil u Kressenbrunnu v roce 1260 a která se shodou okolností také jmenovala Markéta. Vy, co trochu znáte Budapešť, určitě znáte Markétin ostrov i Markétin most přes Dunaj, které jsou po ní pojmenovány.

Tato uherská Markéta si ale prý postavila hlavu, že si českého krále nevezme. A tak svou pozornost Přemysl obrátí k Bélově vnučce Kunhutě. Markéta Babenberská se se situací smiřuje. Ostatně co jí zbývá? Problémy rozhodně nedělá, jak se jí dříve podsouvalo. 18. října 1261 opouští Prahu a přesně za týden se v Bratislavě, tedy přesněji v Prešpurku, jak se dnešní slovenské hlavní město nazývalo, koná Přemyslův sňatek s princeznou Kunhutou.

Po anulování manželství žila Markéta v dolnorakouské Kremži a na nedalekém hradě Krumau am Kamp, kde v říjnu 1266 zemřela. Pochována je v rodovém klášteře Babenberků v cisterciáckém opatství Lilienfeld. Tady smutně končí život jedné české, byť nekorunované královny.

A jak to bylo s územím, které Přemysl Otakar II. vyženil? Nově zvolený římský král Rudolf Habsburský ho vyzval, aby ho vrátil, a navíc nad ním vyhlásil klatbu. Hrdý český panovník se se ztrátou území těžce smiřoval. To horší - ztráta života – teprve mělo přijít…

Foto: Wikipedie

Ve volném seriálu o zajímavých ženách jste si mohli také přečíst: