Reklama

O některých lidech říkáme, že jsou jako baron Prášil. Obvykle tím míníme, že dotyčný trpí až chorobnou potřebou vyprávět dramatické historky, které se nikdy nestaly, nebo které zdaleka nebyly tak dramatické. A povětšinou je hlavním hrdinou oněch historek.

Takový baron Prášil může být ve společnosti velmi oblíbený – obvykle má totiž vypravěčský talent a u jeho příběhů se nenudíte. Horší už je nutnost s podobným jedincem delší dobu koexistovat. Což ovšem pochopíte až po čase.

Jak chlap prášil a prášil...
U mě za to může kamarádka. Přítel, kterého si našla, byl naprosto dokonalý – vtipný, pohledný, sympatický... a úžasný bavič a vypravěč. A v tom byl právě kámen úrazu. Pokud jsme se totiž střetli na stejné akci, což se vzhledem k tomu, že jde o blízkou kamarádku, stávalo často, nepustil mě ke slovu. Ne že bych nedovedla být pozorným posluchačem, ale já si taky ráda čas od času pořádně „zapráším“. A v jeho přítomnosti to nešlo.

 

 

Jak baron Prášil na svět přišel
Baron prášil má svůj reálný předobraz. Je jím baron Karel Friedrich Hieronymus von Münchhausen. Narodil se 11. května roku 1720. Jeho slibná kariéra začala, když se stal osobním sluhou Antona Ulricha II, vévody Brunswick-Lüneburgksého. Spolu s ním se vypravil do Ruska. Zatímco se jeho pán stal generalissimem, Karel byl jmenován praporečníkem. Spolu se zúčastnili dvou tažení proti Turkům. Když byl Ulrich zajat, pokračoval Karel ve službě v ruském vojsku. V roce 1750 byl jmenován kapitánem u jízdy.

V Rusku se Karel také poprvé oženil – roku 1744 si vzal Jacobinu von Dunten. Po návratu z Ruska žil se svou ženou na zámku v Bodenwerderu, až do její smrti roku 1790. Právě v té době proslul jako vypravěč naprosto nepravděpodobných, ale zábavných a dramatických historek, které prý zažil v době své vojenské kariéry. V roce 1794 se znovu oženil, ale vztah tentokrát nebyl šťastný. Zemřel 22. února, aniž by zanechal potomky.

Pořád stejné historky
Dotyčný navíc vyprávěl pořád ty stejné historky. I když vlastně ne, on je obměňoval. Dramatizoval je a překrucoval tak, že je ani přímí účastníci oněch událostí po několikátém opakování nepoznali. Skutečný problém ovšem nastal ve chvíli, kdy začal „prášit“ i o věcech každodenních. Přišel například pozdě a povyprávěl úžasně vtipnou historku, jak v tramvaji „omylem“ chytil zloděje. Nebo na něco zapomněl, ale hned měl při ruce příběh, jak musel řešit problém uprchnuvší anakondy, která prolezla stupačkami až do jeho bytu.

 

 

Literární baron Prášil
Příběhy barona Münchhausena sepsal poprvé neznámý autor německy už v roce 1781. O čtyři roky později vznikla anglická verze z pera Rudolfa Ericha Raspeho a v roce 1786 vyšla slavná kniha Gottfrieda Augusta Bürgera. Téma barona Prášila však lákalo ke zpracování i další autory – pravděpodobně si vzpomenete například na film Baron Prášil aneb Když Burian prášil s Vlastou Burianem.

A tak to šlo pořád dál. Ve skutečnosti byl tenhle baron Prášil celkem nudný, nešikovný a nespolehlivý. Nakonec se s ním kamarádka rozešla. Přiznám se bez mučení – vydechla jsem si.

A teď schválně, ženy-in, je tenhle příběh pravdivý, nebo jenom tak práším :) ?

Máte také nějaké zkušenosti s barony Prášily? Je někdo takový mezi Vašimi blízkými? Úžasný bavič a vypravěč, který ale nepustí nikoho ke slovu? A co Vy, máte občas sklony tak trošku „prášit“? Četla jste nějaké z příběhů barona Prášila? A líbily se Vám?