Bulvár

Když jdu dopředu, někam dojdu

 

Jiřina Holeňová, nevidomá sympatická mladá dáma, překladatelka nizozemštiny, členka Občanského sdružení Okamžik a knihovnice v jedné osobě, která mi po schůzce bez potíží poslala e-mail s doplňujícími informacemi.  Na rok odjela studovat nizozemštinu do Holandska. Velmi zajímavá osobnost, pro kterou to, že nevidí, vlastně není překážkou téměř k žádné aktivitě.

 

 

Jak jste se do Holandska dostala, když jste neviděla? Jak se nevidomému studuje?
V Nizozemsku jsem byla na ročním stipendiu. Bylo to v roce 1991-1992. V té době jsem neměla počítač a musela jsem si vystačit s magnetofonem na zaznamenávání přednášek a s běžným psacím strojem na psaní diplomky. Z magnetofonového záznamu jsem si potom dělala výpisky na tzv. slepeckém psacím stroji, tj. ve slepeckém písmu.

Knih ve slepeckém písmu a načtených knih jsem tam měla k dispozici spoustu, nejen beletrii, ale i odbornou literaturu. Co takto neexistovalo, mohla jsem si nechat vytisknout nebo načíst ve slepecké knihovně.

 

Mluvíte ještě jiným jazykem?

Ano. Ještě německy. Němčinu jsem studovala na filozofické fakultě s nizozemštinou. No a po pár deci i anglicky, ale to dost mizerně.

 

Jak se nevidomý vlastně učí cizí jazyk?

Myslím, že stejně jako lidé, kteří vidí, tedy čtením knih a časopisů, poslechem rozhlasu, získáváním informací z internetu, kontaktem s rodilými mluvčími, korespondencí, dnes převážně e-mailovou. A v neposlední řadě čtením nejrůznějších textů v češtině.

Knihy a časopisy jsou buď načtené na audiokazetách nebo jsou převedeny do nějakého elektronického formátu, popř. jsou vytištěné ve slepeckém písmu. Pokud nejsou, musí si je nevidomý oskenovat - převést do elektronické podoby.

 

 

Když jste byla v Holandsku – je tam nějaký rozdíl zrovna v té orientaci venku?

Je tam rozdíl. Holandsko je bohatý stát a velmi se stará o postižené lidi. Mají tam různé vodící linie – to, co je u nás v metru – takové drážky, o kterých si někteří lidé myslí, že je to na odtok vody. Jsou na to, aby si tam mohl nevidomý dát hůl. Oni to mají i na nádraží a u přechodu mají takové  vroubkované kachlíky. Zase nemají zvukové semafory a vysílačky na tramvaje. Takže všechno lepší nemají.


Takže lépe jste se orientovala kde?

Tam. Protože to bylo malé studentské město a já jsem si tam většinou došla všude pěšky. A to tady v Praze vůbec není možné.

 

Jak vám lidé venku pomáhají – nebo lépe – jak by měli?

Myslím, že se po revoluci hodně zlepšilo, takže lidé méně vnucují pomoc. Ale i tak bude vždycky někdo, kdo ji vnucovat bude. Je to z neznalosti. Já také nevím, co bych měla dělat s člověkem, který má třeba epileptický záchvat. Stačí se zeptat, a pokud nevidomý náhodou nepotřebuje pomoc, tak to člověk nabízející pomoc přece nemusí brát jako osobní urážku. Vždycky to jde slušně, a to na obou stranách.

 

Myslíte si, že je na tom hůř ten, kdo nikdy neviděl, nebo ten, co ztratil zrak až během života, a mezi kterou skupinu patříte vy?

To je strašně těžká otázka. Každý je asi zvyklý na to, v čem žije. Já jsem teda do patnácti viděla, byť jen na jedno oko, ale mám vjemy toho světa a docela dost si pamatuji. Když se s někým nebo něčím setkám poprvé, můžu se chytit na ty vizuální vjemy z dětství. Barvy, fotky, obrazy, to všechno jsou věci, které hrají v mém životě významnou roli. Já jsem tak bláznivá, že mám ráda, když mně lidé popisují obrazy.

 

Takže chodíte do galerií?

Ano, ráda.

 

A máte sny?

Sny mám, ale většinou si je nepamatuji, což je asi dobře, protože si člověk určitě odžívá všechny ty stresy z předešlého dne. Ale mám sny barevné a mám sny čichové a pocitové.

 

Barevné sny nemám – to je těžká závist.

Jaké orientační body používáte doma a venku?

Doma je to asi nábytek, ale ne že bych se kolem něj plížila, ale nějak ho člověk vnímá, že tam je. Záleží také na intuici a na tom, jak je člověk unavený. Když je unavený, vnímá daleko méně. Problém jsou napůl otevřené dveře – to letíte. Dveře by měly být buď úplně otevřené nebo zavřené.

 

Máte věci přesně na svém místě?

Já tedy úplně precizní pořádek nemám. Asi to ani není možné, když s vámi žije někdo, kdo vidí. Ale jsou určitá pravděpodobná místa, kde ta věc je. Ta jsou tak dvě tři. A když to tam není…

 

…tak je to na čtvrtém.

 

Ano. A věci, které opravdu potřebuji, tak na svém místě mám.

 

 

S kým žijete?

Žiji s mužem. My jsme se nějak vybrali. On věděl, že nevidím. Horší je to asi, když se to stane potom. Ale určitě si spoustu věcí, které tam budou, nedovede představit, když do toho jde. Ani ten druhý ne. Je to o toleranci. A u žádného vztahu to nemusí být navěky. Bylo by hloupé si říkat, že nikdy nikoho jiného nepotkáte. Nikoho, kdo by vám víc vyhovoval. Ale přehnaný falešný soucit, ten ve vztahu naštěstí nemáme.

 

Kdo doma vaří?

Vařím já. Můj muž mi vykládal takovou historku, když psal diplomku v Rusku, že si tam vařil rybičky ponorným vařičem. To mě tak vyděsilo, že jsem pochopila, kdo v téhle domácnosti bude vařit. Vůbec jsem vařit neuměla. Všechno jsem se ale časem naučila.

 

A poznáte osmaženou cibulku také podle zvuku jako Pavla Francová?

Tak to ne, to mě vyděsilo a musím se jí na to zeptat.

 

A jak tedy?

Musím ji ochutnat. Nebo podle vůně… Ale vyzkoumám to, třeba to jde. Já ráda vařím. Ale knedlíky nemusím. Spíše exotická jídla, čínská, indická…

 

Budete péct cukroví?

Já už peču! Na pečení cukroví mám tandem s tchyní. Nejčastěji se teď stává, že už máme rozděleno, co kdo napeče.

Pečeme ořechy, makové cukroví s lískovým oříškem a tradičně rohlíčky a linecké a plněné košíčky. Většinou to vyleze na těch deset druhů.

 

A také to sníte hned před Vánocemi?

Ne, já to střežím. Místo toho podstrkuji čokoládu.

 

To je ale slabá náhražka, to já znám…

Jaké máte koníčky?

Velký koníček je moje práce, protože překládání je velmi tvůrčí. Já si u toho užiji. A leccos si přečtu. Mluvím o překládání knížek, ne o komerčních zakázkách. Tam člověk občas jenom úpí, aby to měl už za sebou. Pak také poslech hudby vážné i různé jiné (folkové, etnické), chození do divadla, na výstavy, literatura, příroda (hlavně hory), turistika, pěstování květin, ruční práce jako paličkování a drátování.

 

Jsou nějaké činnosti, které děláte jen s nevidomými, nebo jen s vidícími kamarády?

Já bych to takhle nerozdělovala. Mám vidící i nevidící kamarády. Ale vlastně ano - s nevidomými jsem lezla na Olymp. Ve skupině vidících by to asi trošku zdržovalo. Člověk jde s průvodcem přeci jen pomaleji. Také s nimi navštěvuji kroužek paličkované krajky ve Sdružení Okamžik. Paličkuje se na ploché herduli, podvinky jsou reliéfní, tedy vystouplé.

 

Jak je to s množstvím literatury pro nevidomé?

Nejvíc literatury je teď v elektronické podobě. Ve Sjednocené organizaci nevidomých a slabozrakých je oddělení digitalizace a to získává z různých nakladatelství knížky, a je to rychlé a aktuální. Zadáte, co by člověk rád, a pokud to nakladatelství má a má s organizací SONS smlouvu, tak to dá. Ve Sdružení Okamžik načítají knihy dobrovolníci a tu knihovnu vedu já.

Patříte mezi ty, co se naučili Braillovo písmo?

To jsem se naučila a myslím si, že je to důležité. Na počítači mám takovou periferii, které se říká braillský řádek a na té si čtu. Počítač na mě mluví, ale zároveň mi tam vylézají ty body, takže mám dvojí kontrolu, což je u překládání jazyka důležité.

 

Jakým způsobem se slepý dostane k braillskému řádku? Kolik taková věc stojí?

Nevidomý si o příspěvek na tuto pomůcku může požádat na sociálním referátu.

Té periferii se říká také braillský zobrazovač. Má buď 40, nebo 80 znaků (tj. polovina řádku nebo celý řádek obrazovky).

Cena se pohybuje tak od 100 000 Kč výš (čtyřicetiznakový řádek), asi tak do 190 000 Kč (osmdesátiznakový řádek). Získat příspěvek na tuto pomůcku rozhodně samozřejmou záležitostí není. Pro práci s jazyky je to ale pomůcka nezbytná.

 

Co pro Vás znamená být in?

Jsem schopna se obléct do lecčeho, ale nemůžu říct, že by mě móda nezajímala. Ale musí mi v tom být dobře. Spíš jsou to takové věci indické, pohodlné. Teď se nosí upnuté, ale to já nemám ráda.

 

Kdo vám pomáhá s výběrem?

Zatím docela ještě tchyně. Na tu já měla štěstí. Má lepší vkus než moje maminka. Občas také nějaká kamarádka. Musí se to prostřídat. Ten dotyčný by měl znát můj šatník. S mužem oblečení nenakupuji. Maximálně džíny – to není rizikové.

 

 

Když jsem šla Loretánskou, kde je škola pro nevidomé, slyšela jsem, jak se baví dva nevidomí kluci tím, že neví, kde se v té ulici nacházejí. Stává se vám to také?

To se mně stává dost často. Jednou se mi stalo v Holandsku, že pršelo, měla jsem někam dojít, autobusák mi řekl špatně zastávku. Přejela jsem a byla někde úplně jinde. Pak jsem dost pokřikovala na nějakou cyklistku, aby mi zastavila a řekla, kde jsem. Jinak jsem introvert, takže tohle nedělám moc ráda.

Většinou jdu pořád dopředu a doufám, že někoho najdu. Nerada se vracím, protože to se daleko víc zamotám. Spíš je to psychologický efekt. Mám pocit, že když jdu dopředu, někam dojdu.
 


   
08.12.2005 - Společnost - autor: Markéta Breníková

Komentáře:

  1. avatar
    [22] Enya [*]

    je to úžásný, přeju hodně štěstí a elénu do života

    superkarma: 0 08.12.2005, 20:11:12
  2. avatar
    [21] monyk [*]

    Po tom co jsem cetla Vas velice obdivuji. Vzdyt s jazykem i jako vidomy clovek se kolikrat musi porvat. Kazdopadne jste uzasna.

    superkarma: 0 08.12.2005, 19:43:52
  3. [19] majoneza [*]

    Přeji hodně zdraví a energie!Je to opravdu obdivuhodné,pro absenci zraku objevila v sobě daleko víc!Klaním se.

    superkarma: 0 08.12.2005, 12:50:35
  4. avatar
    [18] Žábina [*]

    moc krásný rozhovor a moc fajn osůbka
    přeju, aby jsi došla co nejdál to jde...hodně

    superkarma: 0 08.12.2005, 11:28:01
  5. avatar
    [17] Radka27 [*]

    Předloni na INVEXu jsem viděla ve stánku SONS čtečku PC obrazovky a koukala jsem, co všechno je možné. MOc fandím všem lidem, kteří kvůli handicapu nerezignují na život a naopak jdou ještě tvrději za svým cílem, než mnozí zdraví. Mnohé univerzity v ČR v současné době najíždějí na studijní programy s podporou nevidomých a zrakově handicapovaných studentů, což je obrovská šance. Přeji hodně štěsí a držím pěsti.

    superkarma: 0 08.12.2005, 11:01:15
  6. avatar
    [15] Midsummer [*]

    Díky: skvělý rozhovor, naprosto skvělá ženská!

    superkarma: 0 08.12.2005, 10:36:27
  7. avatar
    [13] Channah [*]

    Bezva rozhovor, úžasná baba a velkou chutí do života

    superkarma: 0 08.12.2005, 09:50:34
  8. avatar
    [12] hanula1 [*]

    PARDON, PRIMA ŽENSKÁ

    superkarma: 0 08.12.2005, 09:38:25
  9. avatar
    [11] hanula1 [*]

    dÍKY jIŘINKO, NAKOPLA SI MĚ K NOVÉMU ŽIVOTU. tO JE ZVLÁŠTNÍ JÁ NESTÍHÁM ANI POLOVINU Z TOHO , CO TY.. a TO VIDÍM.
    jSI ASI MOC PROMA ŽENSKÁ, TAK TI DRŽÍM PALCE

    superkarma: 0 08.12.2005, 09:37:31
  10. avatar
    [10] narciska [*]

    Jsi skvela!

    superkarma: 0 08.12.2005, 09:31:10
  11. avatar
    [9] Aja [*]

    superkarma: 0 08.12.2005, 09:30:51
  12. avatar
    [8] peetrax [*]

    Jiřinko, a hodně !

    superkarma: 0 08.12.2005, 09:22:26
  13. [7] Evalota [*]

    Úžasná ženská !

    superkarma: 0 08.12.2005, 09:00:15
  14. avatar
    [6] Aka [*]

    Jiřinko, jsi fakt moc šikovná.

    superkarma: 0 08.12.2005, 08:15:44
  15. avatar
    [5] zakaria [*]

    teda klobouk dolu

    superkarma: 0 08.12.2005, 07:19:09
  16. avatar
    [3] Evča [*]

    můj obdiv a přání všeho dobrého

    superkarma: 0 08.12.2005, 06:59:09
  17. [2] gobi [*]

    Dávám ti palec nahoru, jsi bojovník. Přeju ti, aby všechno
    vycházelo.

    superkarma: 0 08.12.2005, 06:14:44
  18. avatar
    [1] danca79 [*]

    Jirino, klobouk dolu, nizozemstina neni jednoduchy jazyk. A vubec - je skvele videt ze mas zdrave sebevedomi a umis si uzivat zivoat

    Marketo - super rozhovor , skoda ze s nej neni jasne jak jsi se s Jirinou setkala

    superkarma: 0 08.12.2005, 01:02:22

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Anketa: intimní kosmetika
Testování intimní kosmetiky pro ženy z ČR a Slovenska
Anketa: Pečete bábovky?
Jaké hračky kupujete svým vnoučatům?
Anketa pro maminky: Jaké kupujete hračky svým dětem?
Výzkum na téma kašel
Průzkum na téma finanční zajištění

Náš tip

Doporučujeme