Takové čtení pohádek dětem na dobrou noc je krásná věc, ale ruku na srdce, kdo má čas přečíst celou knihu, když v koupelně už doprala pračka, v kuchyni je neumyté nádobí a v obýváku sedí manžel, se kterým jste se celý den neviděly? Je potřeba ujasnit si pravidla a pozměnit rituály!

Mamííí, ještě nechoď…

kid

„Mamíííí, ještě nechoď, ještě jednu,“ zní prosba pětileté Lucinky, když chce její maminka po přečtení prvního pohádkového příběhu odejít. V hlavě se jí už místo princezniných zlatých šatů jeví hromada nevyžehleného prádla, místo kouzelného hrnečku neumyté nádobí v kuchyni a místo prince na bílém koni mrzutý manžel, se kterým se celý den neviděli.
„Lucinko, už stačí. Zase až zítra.“
„Nééé, ještě jednu.“

Lucinka začne natahovat moldánky a pláč nabírá až do intenzity hysterie.
A maminka odevzdaně vezme knížku pohádek a unaveným hlasem čte o tom, jak Karkulka sežrala vlka. Už se jí to plete.
„Tak to není, zavolej tatínka, on to umí správně.“
Tatínek přijde a na povel přečte tu O Karkulce, O medvídkovi, O princovi i O mašince. Oči se mu klíží, až nakonec vedle Lucinky usne.
Manželka mezitím stihne umýt nádobí, vyžehlit pár nejnutnějších kousků přeschlého prádla a jde si pro svého manžela do dětského pokoje.
Ten řeže jako dřevo a Lucinka se směje.
„Kruciš, Lucinko, jak to, že ještě nespíš?“
Probere ospalého manžela, smíří se s tím, že zase nic nebude, a jde si lehnout. Za chvilku se otevřou dveře od ložnice a v nich stojí malá Lucie:
„Mamííí, mně se ještě nechce spát.“

Příběh podobný mnoha jiným příběhů, které mají jedno společné – dítě nechce spát.
Proč nechce spát? Co dělat? Jak ho donutit ke spánku? A lze to vůbec?

Podle slov Aleny Weberové, ředitelky o.s. Dítě, rodič, prarodič, má více než třetina dětí potíže s usínáním: „To ale neznamená, že bychom z toho měli hned dělat tragedii. To, že dítě neusne hned po skončení večerního rituálu, v tomto případě čtení pohádky na dobrou noc, není nic neobvyklého. A naopak to, že tatínek, který přišel unavený z práce, usne, obvyklé je.
Děti nejsou žádné stroje, nemají přepínač, který by stačilo zapnout na noční klid. Nejde ani, aby usínaly na povel rodičů. Každé dítě si po pusince na dobrou noc, v lepším případě i po přečtení pohádky, vytváří ještě své vlastní uspávací rituály. Mazlí se s medvídkem, s panenkou, svěřují se svým virtuálním kamarádům.
Ovšem dítě by nemělo usínat později než rodiče, případně se courat po bytě.“

Proč dítě usíná později?

Přes den je málo zaneprázdněné, nudí se.
Dlouhý ranní nebo odpolední spánek.
Špatné rodinné ovzduší (hádky, napětí, rozepře)
Příliš mnoho zážitků, nepřiměřených věku dítěte
Rozmazlenost
nebo naopak nevšímavost dítěte.

Rituály

„Těch aspektů nespavosti dítěte může být celá řada,“ uvádí Alena Weberová. „Ovšem jistá pravidla spánku, jakési rituály, by stanovena být měla.
Dítě potřebuje před spaním pocit bezpečí. To, že jsou doma rodiče, ví, ale nejsou v pokoji. Tak je nahradí medvídek, panenka nebo jiný předmět, který nedopustí, aby dítě nabylo pocitu osamocení.
Velkou chybou je vedle dítěte usínat, zvykne si na to a pak vyvádí, když tam rodič jednou neleží.“

Courání

Když se dítě courá po bytě a nespí, je potřeba hledat příčinu v jeho denním naplnění. Určitě nepovolovat a neříkat: „Tak pojď sem, já tě pak přenesu.“
Striktně a přísně poslat dítě zpátky do postele, případně ho ignorovat. Zní to krutě, ale když dítě zjistí, že už se mu nemíníte věnovat, že teď si povídáte s tatínkem, „naštve“ se a uraženě odejde. Pokud ne poprvé, tak podruhé a potřetí ano.
Když v pokoji brečí, dejte mu do ruky jeho oblíbenou hračku a nechejte ho vybrečet. Vydržte. Každý den brečet nebude.
Pohádku na dobrou noc čtěte jen jednu, ne celou knihu.

Mějte na paměti věk svého dítěte

Jestliže si dítě opakovaně stěžuje na příliš časné chození spát, lze vidět příčinu v jeho narůstající samostatnosti. Nevytvářejte kolem toho stresové situace, protože ty se dříve nebo později obrátí zase jenom proti vám.
A v poslední řadě si vzpomeňte na sebe. Jak jste usínaly vy, tak bude usínat i vaše dítě. Skřivana nebo sovu má každý v genech.

Použitý zdroj: Výchova dětí krok za krokem, nakladatelství Portál, Praha, 2007
Poděkování Aleně Weberové, ředitelce os. Dítě, rodič, prarodič

Přečtěte si také:

Reklama