přiznává naše čtenářka s nickem AnteaX a přidává příběh o toulavém kocourkovi jménem Mikeš. Mikeš byl velký kamarád s pejskem, ale pak se ztratil. Pejsek byl smutný, stejně jako lidé. Do té doby, než jim náhoda přihrála novou kočičku

Minulý rok o prázdninách jsme při večerní procházce s naším pejskem Edíkem našli opuštěné kotě. Uteklo a schovalo se do křoví. Nedalo mi to a asi po hodině jsem se pro něj vrátila, skočilo mi do náruče a odnesla jsem ho k nám domů. Zjistili jsme, že je to krásný kříženec britského kocoura, asi půl roku starý. Rozvěsili jsme všude inzeráty, ale nikdo se o něj nepřihlásil. Náš pejsek se s ním hned spřátelil, hodně si spolu vyhráli a vyblbli se:-) Kocourkovi jsme dali jméno Mikeš a jako jeho jmenovec měl i on toulavé boty.

Když jsme se přestěhovali z paneláku na vesnici do domečku, začali jsme kocourka pouštět. Neustále utíkal, potřeboval lézt přes ploty, po stromech a lovit myši. Večer se ale vždy vrátil a spali s Edíkem v jednom pelíšku.

Jednoho dne ovšem Mikeš nepřišel a od té doby, jakoby se po něm zem slehla. Hledali jsme ho všude možně, ale nenašli jsem ho:-( Strašně nás to trápilo a náš pejsek dostal něco jako psí depresi, neměl žádnou radost ze života a smutně koukal do prázdna. Naštěstí měsíc po Mikešově ztracení mi kamarádka nabídla kotě - kočičku, která se narodila jejich kočce na půdě. Byla to klasická vesnická, tříbarevná micinka:-)

pes

Když nastal den D, vzala jsem pejska a jeli jsme si pro ni! Ten měl radost, když ji uviděl, že vyskakoval metr vysoko a láskou by ji celou olízal:-) Kočičce jsme dali jméno Lucinda, ihned se u nás zabydlela a jsou s Edíkem nejlepší kámoši. Hrajou si spolu, spí spolu v jenom pelíšku a taky se někdy pořádně kočkujou, až si člověk říká, je to ještě hra nebo už boj? Pak ale vedle sebe padnou vyčerpáním a spí:-) Od té doby je u nás doma opět veselo a žádný den není smutný či prázný. Lucinda si zvykla být pouze v domě a jsme tomu rádi, protože přece jen venku na kočičku číhá mnoho nebezpečí. Nedokázala bych říct, že jednoho z nich mám víc ráda, miluju je oba:-)

kocka

Na kočkách mě fascinuje jejich elegance, sebevědomí a svobodomyslnost. Nenechají si poroučet, denně provádějí spoustu cviků, skoků a do detailu zvládnutou hygienu, jsou prostě krásné! Nikdy se mi neomrzí a nikdy se na ně nebudu moci dosyta vynadívat.

napsala čtenářka AnteaX

Milá AnteaX, máte pravdu, jsou to nádherní tvorové

Text nebyl redakčně upraven

Reklama