Bulvár

Kdysi bývala sranda i v práci

 

Milá redakce,

zavzpomínala jsem na časy, kdy bývalo i v práci trochu veseleji, než je dnes, a kdy jsme ulítávali na různých legráckách…

Hezký a bláznivý den přeje EvaH

Smíchu a legrace není nikdy dost. Byli jsme kdysi v práci poměrně sehraný kolektiv, a i když práce bylo pořád dost, čas na nějaké ty legrácky jsme si vždycky našli. Je to hluboká minulost, dnes už to neplatí.

Jednou naše kolegyně Věra, vyhlášená svojí trpělivostí,  onemocněla angínou. Řekli jsme si, že bychom ji měli nějak obveselit, a tím pochopitelně i sebe,  a vymysleli jsme následující plán: Vždy po určitých intervalech jí někdo zavolá a zeptá se jí, zda je Karel doma. Domluvili jsme se s několika kolegy a už jsme vytáčeli její číslo.

Rozhovory zněly asi následovně:

V: Prosím, tady Nováková

K: Dobrý den, tady Severa, je prosím vás, Karel doma?

V Tady ale žádny Karel nebydlí, to je asi omyl. Jaké máte číslo?

K: nadiktoval její číslo

V: Ano, je to moje číslo, ale žádný Karel tu nebydlí. Ani nebydlel. A omluvte mě, nemůžu mluvit, mám angínu.

 

Později:

V: Prosím, Nováková

K: Dobrý den, tady Juhelka, prosím vás, je doma Karel?

V: Tady žádný Karel nebydlí, máte asi špatné číslo.

 

Ještě později:

V: Nováková

K: Dobrý den přeji, prosím vás, je Karel doma?

V: Já se zblázním, pořád sem někdo volá a shání nějakého Karla. Žádný tu není.

 

A nakonec:

V: Nováková (už naštvaně)

Z: Ahoj, Věruš, tady Karel, nehledal mě někdo?

V: ticho, nic

 

A v tu chvíli už jí vše došlo a už i slyšela náš hurónský smích. Bavili jsme se dost dobře. Samozřejmě nám vynadala, za prvé se jí s angínou blbě mluvilo a za druhé čekala důležitý hovor, proto po tom telefonu vždy tak skočila.

 

A ještě jeden:

 

Byly jsme v kanceláři čtyři ženské a báječně  jsme si rozuměly.

 

Jednou si naše milá kolegyňka vzala v létě celé dva měsíce volno a domluvila si to pouze se šéfem, nám nic neřekla. Chápaly jsme to, měla dvě malé děti a žádnou babičku, ale přece jen jsme se domnívaly, že nám to také mohla jaksi sdělit.

 

A už jsme kuly pikle, jak se jí za tuto věc pomstít. A už tu byl nápad. Bylo to těsně po revoluci, o výpovědi nebyla nouze, a tak jsme vymyslely něco geniálního. Aspoň jsme si to teda myslely. Den před tím, než měla Eva přijít do práce, jsme vystěhovaly z kanceláře její stůl. Byla to teda dřina, ale její reakce, když vstoupila po dovolené do práce, stála za to. „Kde je můj stůl?“ zeptala se zděšeně. „No, Evo, víš, neměly jsme ti to jak dát vědět, no, máš jít za šéfem…,“ vytáčely jsme se a snažily jsme se být co nejvíce rozpačité.

 

Eva znejistěla a vykročila za šéfem. Ten už byl připraven, nikdy žádnou legraci nezkazil, a když u něho Eva vznesla dotaz, kde že má stůl, vyndal ze šuplíku obálku a ze široka začal: „No, víš, jaká je teď doba, dlouho jsi tady nebyla, mám tu něco pro tebe,“ a obálku jí podal. Jak nám pak vyprávěl, Evě se roztřásly ruce, kanuly slzy, nicméně obálku rozdělala a četla: Stůl pouze za flašku. V tu chvíli se ale ani moc nesmála, jen procedila mezi zuby: „Volové!“  a vypadla, že jde pro ni. A fakt šla.

 

Jenže na tohle náš šéf už nervy neměl, přilít k nám, že větší hovadinu jsme si už vymyslet nemohly a že (jak bylo jeho oblíbené rčení) by s náma chtěl mít dvojdomek – on v Aši a my v Košicích. No ale to jsme už byly připravené a její stůl jsme stěhovaly zpátky. Eva přílítla i s lahví dobrého vína, kterou jsme si pak odpoledne po práci s chutí daly a zároveň jsme ji proškolily, že o takových důležitých rozhodnutích, jako je dvouměsíční volno, by nás měla příště informovat.

 

Dnes už je tohle všechno minulostí a popravdě řečeno, nedovedu si představit, že něco takového by se dalo v dnešní době uskutečnit. To fakt dost těžko. 

 

 EvaH


Milá Evo, děkujeme za dva milé příběhy. My jsme jednou zakryli záchodovou mísu tenkou průhlednou potravinářskou folií. Kolega, který šel na WC si krásně prkénko zvedl, leč naši past neprohlédl. No a ten obsah se rozlil okolo mísy. Byl to tehdy náš šéf. Nevím, jak by to prošlo dnes.

Krásný a už opravdu blížící se víkend přeje

redakce@zena-in.cz 

 

Napište i vy, co zajímavého a potrhlého vám život přichystal.

 

   
07.10.2005 - Společnost - autor: Radek Kříž

Další příspěvky

Komentáře:

  1. avatar
    [41] Meander [*]

    No to je teda humáč. Marně přemýšlím, co je na těch příbězích milého. Spíš bych řekla, že jste pěkné svině

    superkarma: 0 09.10.2005, 17:33:10

Další příspěvky

Z předchozí stránky:

  1. [40] EvaH [*]

    Andula: Andulko,promiň, nepatřilo to to tobě, blbě jsem klikla. Ale jinak je fakt, že jsme byly tak mladé, že jsme se občas jak puberťačky fakt chovaly.

    superkarma: 0 09.10.2005, 17:06:42
  2. avatar
    [39] Andula [*]

    EvaH: já to nepitvám, jen si matně pamatuju, že takovéhle vtipy jsme dělali možná v pubertě

    superkarma: 0 09.10.2005, 14:09:40
  3. [38] EvaH [*]

    Amálie: Už to nepitvej, stalo se to dávno předávno. Užij si víkend!

    superkarma: 0 09.10.2005, 12:18:38
  4. avatar
    [37] Amálie [*]

    EvaH: Já se nebojim, jen říkam, že mi to nepřijde vtipné.

    A nebere mi hlava, že kolegyně si vzala na dva měsíce dovolenou a vy jste to nevěděly a šéf vám to neřekl kvůli rozdělení její práce mezi ostatní

    superkarma: 0 09.10.2005, 12:14:31
  5. avatar
    [36] Andula [*]

    EvaH: tenhle druh humoru mi přijd poněkud trapný, já radši jemnější

    superkarma: 0 09.10.2005, 11:40:21
  6. avatar
    [35] Suzanne [*]

    zn0uz4: a to jsem si vždycky myslela, že mám hodně velkej smysl pro humor... ale po přečtení tohohle jsem pochopila, že má hranice.
    Kanadský žertíky mi vtipný nepřijdou

    superkarma: 0 09.10.2005, 11:20:23
  7. [34] EvaH [*]

    Amálie: Neboj, kolegyně to lítání k telefonu přežila celkem v pohodě a ta druhá výpověď pak stejně dostala, děti neděti - to pak už nikoho nezajímalo, když podniky snižovaly počet pracovníků...

    superkarma: 0 09.10.2005, 10:42:33
  8. avatar
    [33] Amálie [*]

    člověk, kterej leží s angínou, musí pořád lítat k telefonu a kolegyně se dvěma dětmi dostane "výpověď"?

    hm, každej má holt jinej styl humoru

    superkarma: 0 09.10.2005, 09:06:18
  9. [31] Tobbi [*]


    Takže když to zkrátíme, obtěžovali jste člověka s angínou a kolegyni jste šikanovali, že dostala výpověď. No, a celé to omlouváš tím, "že byla jiná doba"... Aha, no já jsem mladší ročník a tu "jinou dobu" si moc nepamatuji, takže mi to vtipné nepřipadá....

    superkarma: 0 08.10.2005, 22:29:52
  10. [29] EvaH [*]

    al.do: Berte to trochu vše už jako historii, fakt byla jiná doba a jiná atmosféra. Ale i tak musela být práce hotová a taky byla a dost dobře.Dnes si už tohle ani nedovedu představit,spíš mě mrzí když vidím a zažívám všechny ty intriky a leštění klik...

    superkarma: 0 07.10.2005, 21:33:15
  11. [26] jatunka [*]

    Žábina: můj první pracovní kolektiv ( převážně mužské osazenstvo ) po matuře taky stál za to,
    já sotva osmnáctiletá a ostatní skoro všichni o generaci starší, pak šéf přibral pár mladších kluků. V práci i na akcích mimo ní( turnaje v kuželkách, "besídky",narozeniny ) se zažilo spousta srandy,já pak odešla maminkovat a podnik úplně zanikl. Je to už 14 let a pořád se každé vánoce scházíme někde v hospůdce a pořád si máme co říct...

    superkarma: 0 07.10.2005, 15:13:39
  12. avatar
    [25] zn0uz4 [*]

    my jsme ted kolegovi, kdyz odesel na dovcu, nasypali seminka rerichy do klavesnice, a peclive zalejvali :)) pak prisel,a misto klavesnice mel peknej truhlicek :))

    superkarma: 0 07.10.2005, 15:09:22
  13. avatar
    [23] femme [*]

    co my se navyváděly v práci blbostí, ráda na tu dobu vzpomínám teď už to není ono já jsem kdysi změnila našemu šéfovi heslo na PC, přišel si k nám pak stěžovat a my měly co dělat, abychom zůstaly vážné ale odvahu to na sebe prásknout jsem dostala až za za víc jak rok, když jsme si potykali

    superkarma: 0 07.10.2005, 14:35:29
  14. [21] Vanesa.G [*]

    Náhodu je to hrozná sranda říkat Vy a přitom se bavit jako se sobě rovným. Já si se šéfem vykám, ale je jen o 7 let starší a hroznej poděs. Takže třeba: Ty vole, já Vás už fakt zabiju ..... a podobně

    superkarma: 0 07.10.2005, 14:28:36
  15. avatar
    [20] mam-ča [*]

    Taky jsme bývali v práci "ztlemený kolektiv", co pro žádnou recesi nešel daleko. Přestože jsme občas nezřízeně blbli, udělali jsme přitom i spoustu práce, a každý den jsem se tam těšila. Ono když se ve volném čase společně s šéfstvem sportuje, a třeba na výjezdních poradách se večer zpívá u vínečka, mnohem líp se pak i spolupracuje.
    ...a koneckonců - mnohem líp se říká Ty vole, než Vy vole...

    superkarma: 0 07.10.2005, 14:19:07
  16. avatar
    [19] Žábina [*]

    když jsem dostala jednou 500Kč přidáno, navedla mě s kamennou tváří, takže jsem nepoznala že to je sranda, abych se zeptala vedoucího, proč mi přidal tak málo, že to je pakatel; přitom v té době to bylo hodně peněz a vedoucí se chtěl přede mnou ukázat
    no tak jsem se ho zeptala
    jeho vyděšený a nechápající pohled vidím ještě dnes

    superkarma: 0 07.10.2005, 14:06:21
  17. avatar
    [18] Žábina [*]

    v mojí první práci po maturitě jsem měla skvělou kolegyni, v té době asi ve věku kolem 35 let; ta mě vyškolila co se kafe týče - ne abys sladila, to už pak není kafe - vydrželo mi to napořád, i co se alkoholu týče - jakýpa víno, to je pro abstinenty - my měly stoly vedle sebe a mezeře mezi nimi láhev třešňové vodky. Po příchodu do práce v 7.30!! ráno už mě čekala, dělala od 7.00 a vykřikovala - no kde jseš, musíme zapít dnešní den
    byla jsem tam necelé dva roky, pak jsem šla na mateřskou ale moc ráda na tu dobu vzpomínám

    superkarma: 0 07.10.2005, 14:04:34
  18. [17] Vanesa.G [*]

    Evidentně mám štěstí. U nás je v práci legrace téměř na denním pořádku. Ale musím říct, že to co se děje u nás jsem od nikoho jiného neslyšela, asi to je hodně tím, že jsme poměrně mladý kolektiv a chlapi s ženskýma. Samozřejmě ty naše legrácky se dějí pouze v nepřítomnosti jednatelů. Jakmile vjedou auta na firmu jsme jak beránci. Párkrát se nám sice stalo, že jsme si neuvědomili, že jsou tu, ale vždycky jsme to nějak uhráli.

    superkarma: 0 07.10.2005, 13:58:52
  19. avatar
    [16] gerda [*]

    tyrkys: on to taky fórek je, nechtěla jsem kazit legraci, ale kolovalo to jako vtip a já si řekla - tó znáááám

    superkarma: 0 07.10.2005, 13:39:29
  20. avatar
    [15] gerda [*]

    Mili: nic si z toho nedělej, já jsem v tomtéž oboru pod průměremještě krátce (no, to je taky relativní, je to pořád dál a dál) před důchodem a celý život jsem brala na výplatě míň, než moje maminka důchod - a to ho má taky nízký:) - však jsem psala "jak která "

    superkarma: 0 07.10.2005, 13:38:26
  21. [14] jezule [*]

    nevim nevim, mne ty pribehy (a akterky v nich) spis prijdou rozjivene nez vtipne...

    superkarma: 0 07.10.2005, 13:38:19
  22. avatar
    [12] tyrkys [*]

    1. fórek hodný 1.stupně ZŠ
    2 potvrzuje jen to, že v dobách minulých (i těsně po revoluci) se v kancelářích povětšinou něco slavilo=chlastalo. Pokud opravdu pili až po práci, tak to asi byla světlá výjimka. Vzhledem k úrovni "žertu" bych tomu ale nevěřila.

    superkarma: 0 07.10.2005, 13:34:25
  23. avatar
    [11] Kelly [*]

    m.marina: tak takového jsme měli též, hrozné ... ... naštěstí je to minulost, uffff ... už je pryč.
    ... ten člověk měl nejrychlejší těkavost očima na světě. Ten viděl neviditelné a slyšel neslyšitelné ... ale byl neuvěřitelně zdvořilý, až slizský ... tím se vtíral do přízně. Blééé ...
    Takoví jsou na

    superkarma: 0 07.10.2005, 13:23:40
  24. avatar
    [10] gerda [*]

    holky, tehdy byla naprosto jiná atmosféra. Lidi se nebáli o práci a snad ani jeden druhého, nechci to líčit jako idylu, ale prostě nešlo o existenci. Dnes je zas práce líp placená (no, jak která, ale jde to), ovšem za cenu ztráty těchto povyražení. Dělat si na pracovišti dýchánky se nevyplácí. Takže tohle je trošku historický příběh. Jo, časy se mění a lidi taky.

    superkarma: 0 07.10.2005, 13:23:09
  25. avatar
    [9] soptice [*]

    Jednou mně tchýňa líčila, jak si kdysi v práci dokonce pekli bramboráky. ...to jsem šla do kolen. Dovolit si tohle dneska...nestačila by ani skáknout pro ty brambory

    superkarma: 0 07.10.2005, 13:02:22
  26. avatar
    [7] Aja [*]

    Krize, bacha dej...

    superkarma: 0 07.10.2005, 12:49:40
  27. avatar
    [6] Luciš [*]

    u nás je sranda pořád, hlavně když slyšíme historky o méně oblíbených kolezích, které musí vézt ti oblíbení kolegové (nepít, čekat na ně) z tradičního večírku ve sklípku u příležitosti MSV Brno

    superkarma: 0 07.10.2005, 12:47:02
  28. avatar
    [3] marcellina* [*]

    ja teda nemam pochopeni ani pro prvni pribeh. Mozna, kdyby to delaly deti zakladni skolou povinne, tak jo, ale jelikoz v ramci me praci mi volaji klienti a nekdy se bohuzel toto cislo dostane do rukou nejakeho vtipalka, tak pak zurim , ale poridila jsem si pistalku a kdyz mi nekdo po desate vola a funi do telefonu, tak zapiskam

    superkarma: 0 07.10.2005, 12:34:54
  29. avatar
    [2] marcellina* [*]

    superkarma: 0 07.10.2005, 12:33:24
  30. avatar
    [1] Janinas [*]

    Ten první příběh byl veselý a pobavil mě. Ten druhý byl dost krutý a takový humor nemám ráda. Jinak je pravda, že v současné době se u nás ve firmě každý bojí udělat nějaký vtip nebo se jen zasmát, aby šéf neměl řeči o tom, že nepracujeme na 150 %.

    superkarma: 0 07.10.2005, 12:26:52

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Náš tip

Doporučujeme