Reklama

 

Milá redakce,

zavzpomínala jsem na časy, kdy bývalo i v práci trochu veseleji, než je dnes, a kdy jsme ulítávali na různých legráckách…

Hezký a bláznivý den přeje EvaH

Smíchu a legrace není nikdy dost. Byli jsme kdysi v práci poměrně sehraný kolektiv, a i když práce bylo pořád dost, čas na nějaké ty legrácky jsme si vždycky našli. Je to hluboká minulost, dnes už to neplatí.

Jednou naše kolegyně Věra, vyhlášená svojí trpělivostí,  onemocněla angínou. Řekli jsme si, že bychom ji měli nějak obveselit, a tím pochopitelně i sebe,  a vymysleli jsme následující plán: Vždy po určitých intervalech jí někdo zavolá a zeptá se jí, zda je Karel doma. Domluvili jsme se s několika kolegy a už jsme vytáčeli její číslo.

Rozhovory zněly asi následovně:

V: Prosím, tady Nováková

K: Dobrý den, tady Severa, je prosím vás, Karel doma?

V Tady ale žádny Karel nebydlí, to je asi omyl. Jaké máte číslo?

K: nadiktoval její číslo

V: Ano, je to moje číslo, ale žádný Karel tu nebydlí. Ani nebydlel. A omluvte mě, nemůžu mluvit, mám angínu.

 

Později:

V: Prosím, Nováková

K: Dobrý den, tady Juhelka, prosím vás, je doma Karel?

V: Tady žádný Karel nebydlí, máte asi špatné číslo.

 

Ještě později:

V: Nováková

K: Dobrý den přeji, prosím vás, je Karel doma?

V: Já se zblázním, pořád sem někdo volá a shání nějakého Karla. Žádný tu není.

 

A nakonec:

V: Nováková (už naštvaně)

Z: Ahoj, Věruš, tady Karel, nehledal mě někdo?

V: ticho, nic

 

A v tu chvíli už jí vše došlo a už i slyšela náš hurónský smích. Bavili jsme se dost dobře. Samozřejmě nám vynadala, za prvé se jí s angínou blbě mluvilo a za druhé čekala důležitý hovor, proto po tom telefonu vždy tak skočila.

 

A ještě jeden:

 

Byly jsme v kanceláři čtyři ženské a báječně  jsme si rozuměly.

 

Jednou si naše milá kolegyňka vzala v létě celé dva měsíce volno a domluvila si to pouze se šéfem, nám nic neřekla. Chápaly jsme to, měla dvě malé děti a žádnou babičku, ale přece jen jsme se domnívaly, že nám to také mohla jaksi sdělit.

 

A už jsme kuly pikle, jak se jí za tuto věc pomstít. A už tu byl nápad. Bylo to těsně po revoluci, o výpovědi nebyla nouze, a tak jsme vymyslely něco geniálního. Aspoň jsme si to teda myslely. Den před tím, než měla Eva přijít do práce, jsme vystěhovaly z kanceláře její stůl. Byla to teda dřina, ale její reakce, když vstoupila po dovolené do práce, stála za to. „Kde je můj stůl?“ zeptala se zděšeně. „No, Evo, víš, neměly jsme ti to jak dát vědět, no, máš jít za šéfem…,“ vytáčely jsme se a snažily jsme se být co nejvíce rozpačité.

 

Eva znejistěla a vykročila za šéfem. Ten už byl připraven, nikdy žádnou legraci nezkazil, a když u něho Eva vznesla dotaz, kde že má stůl, vyndal ze šuplíku obálku a ze široka začal: „No, víš, jaká je teď doba, dlouho jsi tady nebyla, mám tu něco pro tebe,“ a obálku jí podal. Jak nám pak vyprávěl, Evě se roztřásly ruce, kanuly slzy, nicméně obálku rozdělala a četla: Stůl pouze za flašku. V tu chvíli se ale ani moc nesmála, jen procedila mezi zuby: „Volové!“  a vypadla, že jde pro ni. A fakt šla.

 

Jenže na tohle náš šéf už nervy neměl, přilít k nám, že větší hovadinu jsme si už vymyslet nemohly a že (jak bylo jeho oblíbené rčení) by s náma chtěl mít dvojdomek – on v Aši a my v Košicích. No ale to jsme už byly připravené a její stůl jsme stěhovaly zpátky. Eva přílítla i s lahví dobrého vína, kterou jsme si pak odpoledne po práci s chutí daly a zároveň jsme ji proškolily, že o takových důležitých rozhodnutích, jako je dvouměsíční volno, by nás měla příště informovat.

 

Dnes už je tohle všechno minulostí a popravdě řečeno, nedovedu si představit, že něco takového by se dalo v dnešní době uskutečnit. To fakt dost těžko. 

 

 EvaH


Milá Evo, děkujeme za dva milé příběhy. My jsme jednou zakryli záchodovou mísu tenkou průhlednou potravinářskou folií. Kolega, který šel na WC si krásně prkénko zvedl, leč naši past neprohlédl. No a ten obsah se rozlil okolo mísy. Byl to tehdy náš šéf. Nevím, jak by to prošlo dnes.

Krásný a už opravdu blížící se víkend přeje

redakce@zena-in.cz 

 

Napište i vy, co zajímavého a potrhlého vám život přichystal.