Milý Radime...

Vy si to představujete asi jako Hurvínek válku. Já zrovna zažívám něco, co k nevěře přímo provokuje, ale co rozhodně není řešení. Se svým přítelem jsem už pár let, máme se spolu stěhovat do nového bytu, vím, že se na něj můžu spolehnout...

A najednou? Najednou z ničeho nic On. Jiskry, plameny - nemůžu se s ním vídat, dopadlo by to špatně. Moc špatně. Pokud bych to dopustila, začnu nenávidět sebe sama. Nebo ztratím veškerou sebeúctu. Miluji je oba. Každého jinak. A oba vlastně stejně.

To, co zažívám, se neděje každý den. Dokonce ani každý rok. Je mi krásně a přitom se cítím tak mizerně. Nevěra by nic nevyřešila. Takže k čemu je?


Milá čtenářko,

mnohokrát vám děkuji za příspěvek. Tu situaci vám nezávidím. A těžko radit, vy víte nejvíc. Ale zní to jako ta opravdová romantika, která, co si budeme povídat, nikdy nekončí dobře. Snad se vám podaří najít nějaké řešení.

Napište mi také o nevěře na adresu redakce@zena-in.cz !

S pozdravem

Reklama