Vzali se před rokem. Jemu je čtyřicet čtyři, jí třicet. Řekli si, že je nejvyšší čas mít miminko. Na tom by nebylo nic  tak zvláštního, ale těhotenství s jejich vztahem pěkně zamávalo.

dite

Na první pohled naprosto pohodový pár. Dohromady je dala jedna velká láska: koně. Rozhodli se odejít z Prahy a podnikat v agroturistice. Veškeré své úspory vložili do koupě  venkovského statku a pozemků. Společnými silami dali dohromady obytný dům, postavili ohrady, stáje, a stádo koní se začalo rozrůstat. O vlastní hříbata, ale i o cizí koně, které mají ustájené za peníze, a z nich celkem slušný příjem.

Člověk neznalý by řekl, že mají závidění hodný život. Bydlí v krásné přírodě, obklopeni zvířaty, dělají práci, která je baví, a jsou pány vlastního času. Ano, i když to všechno obnáší dřinu od nevidím do nevidím, vypadají spokojeně a zdá se, že jim ke štěstí chybí už jen jedno. Nějaký malý capart. Koneckonců, mají nejvyšší čas. Jemu táhne na pětačtyřicet, jí na třicet. Na co tedy čekat? Vždycky je sice co vylepšovat na bydlení i na statku, ale nač to odkládat. Oba jsou zdraví, plni energie, tak to nějak zvládnou.

Před nedávnem oznámila šťastnou novinku, že čekají miminko. Má se narodit v srpnu, takže začalo velké plánování, co se do té doby ještě musí stihnout, aby dítě přišlo do „čistého“. Dosud se dokázali uskromnit a bydlet tak trochu v provizoriu. Stačila jim studená vlhká ložnice a nedostavěná kuchyň. Stejně většinu času trávili venku a domů chodili jen přespat. Ale s dítětem?

Najednou se ukázalo, že to trochu nedomysleli. A aby toho nebylo málo, miminko začalo „zlobit“ a připravilo mamince krušné chvilky v podobě nevolností. Řeknete si, že je to normální a brzy to přejde samo, jenomže ji totálně vyřadily „z provozu“. Doslova prozvrací celé dny, je slabá jako moucha, leží v posteli s lavorem v pohotovosti a není schopná dělat vůbec nic.

Veškerá práce na statku zůstala na něm. Bojuje se zamrzající vodou, rozkopanou podlahou, nedostavěnými stájemi a stádem koní, které potřebuje nakrmit a napojit. Chybí nejen jedny ruce, ale i finance z vyjížděk, kterých je v zimě poskrovnu.

Počáteční euforie a idylka se začíná měnit ve frustraci a beznaděj. Najednou mu začínají docházet síly a zmocňuje se ho panika z vlastního selhání. „Kdybych to byl býval věděl, tak bych to dítě snad ani nechtěl,“ říká sice s humorem, ale v jeho hlase je cítit jistá dávka hořkosti.

Reklama