Bulvár

Kdyby mi alespoň jednou řekl, že jsem jeho princezna...

Můj táta. Když jsem uviděla avizované téma, řekla jsem si, že snad ve čtvrtek na Ženu-in ani nepůjdu. Pak jsem se ale rozhodla, že právě naopak o svém tátovi napíšu.

Začalo to úplně normálně. Když jsme byli s bráchou malí, táta se nám věnoval, byla s ním legrace a já si pamatuju, jak jsme na něj byli pyšní, protože byl vtipný, pohledný a oblíbený. Zpětně si teď uvědomuju, že to vlastně s dětma asi moc neuměl, protože nás nikdy moc nechválil a sebevědomí nám nijak nevybudoval, spíš naopak, byli jsme srabi, měla jsem velkej zadek, krátký nohy… Věci bez zlého úmyslu plácnuté, ale v dětské duši se usadí a v dospělosti si člověk sebevědomí buduje horko těžko.

Když mi bylo deset, naši se rozvedli. Sice bez velkých scén, ale v hořkosti. Táta začal žít s jinou paní, máma zůstávala sama. Táta si nás bral jen jednou za čtrnáct dní na jedno odpoledne. Šli jsme do cukrárny a do kina, nějak jsme si neměli co říct, on se nás na nic neptal. Chodila s námi „teta“, se kterou jsme si moc nerozuměli.

Když mi bylo 15 let, řekla jsem tátovi, že se chci vídat s ním, ale s jeho ženou ne. Otec mi na to stroze řekl, že jeho nová rodina patří k němu, a jestli se mi to nelíbí, ať to jeho ženě řeknu do očí. Sedl do auta a přivezl ji k nám. Tak jsem to řekla, i když to byl pro puberťačku dost strašný zážitek. Ona zachovala dekorum a mluvila se mnou rozumně a hezky, možná se jí dokonce ulevilo.

Od té doby se o nás otec nezajímal. Nezavolal, nezeptal se, jestli jsme odmaturovali, jestli máme práci, jestli nepotřebujeme pomoct… Celá léta mi to hrozně vrtalo hlavou, jak může někdo úplně zazdít vlastní děti, když jsme navíc jeho jediné vlastní děti! V dětství nás měl prokazatelně rád a najednou takový zlom! Moc mě to trápilo a myslím si, že je to možná jeden z důvodů, proč s bratrem máme problémy navazovat vztahy a oba jsme stále ještě svobodní, i když po rodině oba toužíme.

Ale je to už dlouho, postupně jsem se tím přestala trápit, myslet na to, smířila jsem se s tím, že tátu nemám…

Jenom jednou jsme se za ním vypravili, když měl 50. narozeniny. Byl dojatý, slzy v očích… Myslela jsem, že se třeba náš vztah zlepší a říkala jsem mu, ať nám zavolá. Je to už deset let a telefon nezazvonil…

Brácha se s tím smiřuje hůř než já, tak za otcem občas zajede. Loni o Vánocích mi po všech těch letech najednou řekl, že máme k tátovi přijít na Boží hod. Vhrkly mi slzy do očí a rezolutně jsem to odmítla. Celých 17 let se snažím vyrovnat s tím, že o mě otec nemá zájem, a teď najednou si mám hrát na rodinu? Možná stárne a začíná mu to docházet, každopádně osobně se mi nikdy neozval.

Jak tohle všechno dopadne, netuším, vím jenom jediné. Kdyby mi býval aspoň jedou v životě řekl, že jsem jeho princezna, můj život by dnes vypadal úplně jinak.

...


Děkujeme za příspěvek.

Velmi oceňuji, že se dnes odvážil napsat i někdo, kdo nemá s tátou zrovna nejlepší vztah.

I když já dnes vycházím s tátou skvěle - v jeho případě musím říct, že mu rozvod strašně prospěl, myslím, že si prošel slušným peklem a změnilo ho to - rozhodně k lepšímu - musím potvrdit, že některé "otcovské" poznámky z dětství, byť třeba míněné dobře, se mi zaryly hluboko pod kůži. To jeho věčné "buřtíku", i když jsem byla jen trošklu baculatá, ne tlustá, a hlavně když mi začala růst prsa, mi dlouho dělalo problémy - chodila jsem ve vytahaných mikinách a svetrech a bála jsem se ukázat, že jsem vlastně ženská...

Jaké jsou Vaše vzpomínky na otce, milé ženy-in? Dobré nebo spíše špatné? Jak vycházíte se svým tátou dnes? Podělte se s námi o své vzpomínky a pocity na redakce@zena-in.cz!

 

   
19.10.2006 - Společnost - autor: Ivana Kuglerová

Další příspěvky

Komentáře:

  1. avatar
    [62] olafka [*]

    Mickey Mouse: v 25 letech se těžko odpouští

    superkarma: 0 19.10.2006, 21:53:34
  2. avatar
    [61] olafka [*]

    Jaštěrička: Já se chovala k nevlastní dceři jako k vlastním a mýmu tehdejšímu se to nelíbilo, protože jeho holčička musela mít něco vždycky něco lepšího (chudinka trpěla, že si její máma našla jinýho chlapa ) Děvečka si myslela, že jsem jí neměla ráda. A nám přitom ve vybudování normálního vztahu překážel její povedený tatík Ale pro mě to furt je dcera, byť nevlastní, která může přijít kdykoliv bude potřebovat

    superkarma: 0 19.10.2006, 21:52:15
  3. avatar
    [60] Jaštěrička [*]

    Mickey Mouse: 59:

    superkarma: 0 19.10.2006, 21:42:26
  4. avatar
    [59] Mickey Mouse [*]

    triss: Jenže dokud otci neodpustíš, bude Tě to dál bolet a pálit. Odpustit znamená především smířit se sám se sebou.

    superkarma: 0 19.10.2006, 21:39:36
  5. avatar
    [58] Mickey Mouse [*]

    triss: Ano, jsi chudák ženská, co si v sobě nese toho chudáka holčičku. A chudák Tvůj partner. Někteří lidé po sobě nechají spoušť, kterou odnese spousta dalších lidí.

    superkarma: 0 19.10.2006, 21:37:24
  6. avatar
    [57] Jaštěrička [*]

    Rybulka: No z rekací některých dam tady jsem dospěla k názoru,že některé,co se tu prezentují jako vzorné matky od rodin,by na děti z prvího manželství nejradši vzaly kulomet Fakt hnus

    superkarma: 0 19.10.2006, 21:35:04
  7. avatar
    [56] Rybulka [*]

    triss: Hezky jsi to napsala, přesně ti rozumim. Odpustit se to asi nedá, tedy ne když o to ten člověk vůbec nestojí, ale přežít to a jít dál, to se musí!

    superkarma: 0 19.10.2006, 19:21:49
  8. avatar
    [55] Rybulka [*]

    Jaštěrička: No vzhledem k tomu, že my jsme se vídali jedno odpoledne za 14 dní, tak snad "teta" tak netrpěla

    superkarma: 0 19.10.2006, 19:18:07
  9. avatar
    [52] Lorain [*]

    Rybulka:

    jinak, já nevím, jak to mají ostatní, ale pro mě je hrozně těžký odpustit, když to nechápu
    a to, jak chlap, kterej děti chtěl aměl k nim normálníá vztah, se na ně najednou může vykašlat a vypustit je ze svýho života, to prostě zatím nechápu když navíc nic neztěžovaly a dokonce udělaly první krok, čímž mu všechno dooost podstatně usnadnily

    superkarma: 0 19.10.2006, 17:33:31
  10. avatar
    [51] evelyn [*]

    Rybulka: muj tata taky nemel zajem, to neni o odpusteni, to je o tom, ze jsme si nestacili vybudovat nejakej vztah, ani me dcery ho skoro neznaly, maji dedecka meho otcima. Byl pro me cizi a citim to presne jako ty, proc ma za nim chodit jen ja (uz ne, uz nezije)jak se do lesa vola....

    superkarma: 0 19.10.2006, 16:24:26
  11. avatar
    [50] Jaštěrička [*]

    Vím, že mě teď asi ukamenujete. Ale není to tak dávno,co tu byl článek ve smyslu „toho jeho pubertálního parchanta nemůžu ani vystát“. A spousta čtenářek pro mě celkem nepochopitelně tady pisatelku litovala, jak to má těžký, když má o víkendu nakvartýrovaný doma cizí pubertální dítě. Já ne, protože moje děti jsou taky ti „parchanti“, stejně jako byla Rybulka pro tátovu novou manželku. Moje děti mají štěstí, že jsem ani já ani jejich táta nikdy úplně neztratili zdravý rozum. Ale kolik jich má takové štěstí? Takže je to moc smutný příběh, ale bohužel až příliš častý.
    Rybulka: Odpustit lze, ale zapomenout ne .

    superkarma: 0 19.10.2006, 16:01:33
  12. [49] a.... [*]

    bonda: U nás taky tak, tatínek tahá dcerušku jen na večerní rauty mezi své známé a tam se s ní vytahuje . Někdy mám až vztek, že máme tak vzhledné dítě, kdyby byla vošklivá, tak by se jí třeba i věnoval nějakým přiměřenějším způsobem. Když mu pak řeknu, že 14letá holka nemůže být s ním do půlnoci venku, když má druhý den školu, tvrdí, že mu nedovoluju vídat dceru

    superkarma: 0 19.10.2006, 14:38:23
  13. avatar
    [48] bonda [*]

    a....: Takhle přesně to fungovalo mezi mým exem a mým tenkrát šestnáctiletým synem. Syn mu sám řekl, že si ho pořídil jen na to, aby se s ním mohl chlubit na návštěvách u příbuzných. Tak se s ním tata klidně víc než půl roku neviděl. Raději všem vysvětloval, že jsem mu já prý zakázala se se synem stýkat. Musela jsem zasáhnout prostřednictvím třetí osoby, psychologa, kde jsme si dali všichni tři schůzku a bylo mu vysvětleno, že syn ještě ten kontakt potřebuje. Tak to vypadá tak, že si jednou za dva týdny dají schůzku v supermarketu, připadá mi ale, že tam syn chodí už jen proto, že dostane kapesné, žádné nadšení neprojevuje.

    superkarma: 0 19.10.2006, 14:25:50
  14. avatar
    [47] Canadian [*]

    Rybulka:

    superkarma: 0 19.10.2006, 14:22:01
  15. avatar
    [46] Lenika [*]

    ..já jsem měla zas "olšové ručičky"

    superkarma: 0 19.10.2006, 14:15:56
  16. [45] a.... [*]

    Rybulka: No odpustit mu to, že na tebe kašlal a tebe to trápilo. Ale tyhlety věci čas zahojí. A proč tomu tak bylo?? Někteří chlapi jsou prostě takoví, že jsou jim stále nějaké osobní věci přednější (jejich zábava, jejich pohodlí) než jejich děti, kontakty odkládají z týdne na týden, měsíce na měcíc, roku na rok.... až dojde k úplnému odcizení a k tomu, aby tu propast překonali nemají chuť, protože nepříjemným věcem se nejraději vyhnou. A aby ti táta něco vysvětlovat, to snad radši nechtěj, to je přesně to, co oni bytostně nesnášej, protože se bojej výčitek.

    superkarma: 0 19.10.2006, 14:02:50
  17. avatar
    [43] bonda [*]

    Rybulka: Já bych se už neptala PROČ. Někteří lidi jsou už povahově takoví, že necítí potřebu nějaké city projevovat ani svým nejbližším. Oni to nijak neprožívají, tvoří rodiny jen proto, že se to tak dělá. Na stará kolena nezačínají litovat, že nemají lásku bližních, jen mají obavy, kdo se o ně postará. Ale to může být klidně i sociální služba.

    superkarma: 0 19.10.2006, 13:46:55
  18. avatar
    [42] Rybulka [*]

    a....: Možná to tak vypadá, ale není to tak. Já o tom normálně nepřemýšlím, po těch letech už jsem odvykla. To jen když to takhle házíš na papír, tak se to zase vrátí. Setkat se s ním nechci, není proč.
    Všichni, kdo radíte odpustit a nestýkat se s ním. Nevím, co si pod tím odpuštěním představujete, ale já myslim, že to tak nějak je. Léta s tim bojujete, ale po dvaceti letech už to neřešíte. To ovšem neznamená, že by mě nezajímalo PROČ. Kdyby zavolal, vyjádřil se, já ho neodmítnu, ale vyhledávat ho nebudu.
    Děkuju všem.

    superkarma: 0 19.10.2006, 13:37:48
  19. [41] a.... [*]

    Rybulka:Myslím, že v tom tvém vztahu k otci je příliš emocí, které vzájemně působí proti sobě( to ani není divu...jak jinak by to mělo být, když jde o tak blízkého člověka).Možná si ho taky trochu idealizuješ a v to setkání( a udobření) vkládáš velké naděje. Tím by sis ovšem mohla velmi ublížit a dojít velkého zklamání. Pokud chceš otci odpustit a navázat s ním kontakt, musíš k tomu přistupovat s chladnou hlavou a nevkládat do toho velká očekávání, mohlo by se to obrátit proti tobě.

    superkarma: 0 19.10.2006, 13:31:09
  20. avatar
    [40] Mylady [*]

    mam-ča: Jenže malá holčička vyrostla v dospělou ženu, která by se neměla nechat opít rohlíkem. Nemá cenu utápět se v křivdách a tohle bez odpuštění nejde. Podle mě odpustit - tj. to nejlepší co děláme sami pro sebe. Vždycky si říkám, nikdo mi nestojí za to, abych mu neodpustila a ty křivdy měla v sobě dál. Chci být svobodná a ze života se radovat. Ale vybudovaný vztah - to je zas něco jiného. O to otec nepřišel. Snad jsem se srozumitelně vyjádřila.

    superkarma: 0 19.10.2006, 13:02:58
  21. avatar
    [39] marcellina* [*]

    superkarma: 0 19.10.2006, 13:01:31
  22. avatar
    [38] mam-ča [*]

    Mylady: To je právě ta touha malé holčičky, aby jí měl táta konečně rád. Všechno mu odpustila, a on na ní byl hodný. Bodejť ne, když jiného vola který by se o něj staral, nesehnal.

    superkarma: 0 19.10.2006, 12:54:29
  23. avatar
    [36] Mylady [*]

    Mončí: přesně, pak si teprve uvědomí o co přišel. Fakt to funguje.

    superkarma: 0 19.10.2006, 12:52:17
  24. avatar
    [35] Mylady [*]

    mam-ča: Nevidím důvod, proč by se dcera starala o otce, který si s ní nedokázal za celý život vybudovat vztah. Každý co zasívá, to i sklízí. Odpustit ano, proč si zasírat duši negativními emocemi. Ale čas se vrátit nedá, a to si hold otec musí uvědomit.

    superkarma: 0 19.10.2006, 12:50:38
  25. [34] Mončí [*]

    Odpustit. Nejen kvůli tátovi, ale hlavně kvůli sobě, protože tebe to trápí. Nemusíš se doprošovat, prostě udělej vstřícný krok ( jsi přeci lepší ) a pokud druhá strana nebude nakloněná
    tak : ODPOUŠTÍM TI A SERU NA TEBE. Fungujete, fakt.

    superkarma: 0 19.10.2006, 12:47:09
  26. avatar
    [33] mam-ča [*]

    Taky jsem pro odpuštění. Odpustit a zapomenout.
    Znám podobný případ, kdy odešel táta od rodiny k mnohem mladší ženě. Když ho dostihlo stáří, mladá žena se od něj odstěhovala, a dcera, kterou otec dlouhá léta neznal, se o něj starala. Otec se jí omlouval, že VONA mu nedovolila se s dětmi stýkat, a pořád sliboval, že na dceru pamatoval v závěti. Jo, pamatoval. Odkázal jí 10 tisíc, které nestačily ani na pohřeb. Ostatní majetek měla dávno připsaný ta VONA.

    superkarma: 0 19.10.2006, 12:41:04

Další příspěvky

Z předchozí stránky:

  1. avatar
    [32] cmelda [*]

    Rybulka: no, v tom pripade je tatinek asi opravdu zbabelec, s tim se asi budes muset smirit. Mozna ani jemu nebylo lehko a neumel to lepe vyresit Jak jsem psala, musime si i my uvedomit, ze nasi rodice, at jsou jaci jsou, jsou stale uvnitr slabymi clovicky tak jako my mozna to pomuze k nejakemu smireni, odpusteni

    superkarma: 0 19.10.2006, 12:34:16
  2. avatar
    [31] Mylady [*]

    Jsem pro odpuštění. Za prvé děti nikdy nemůžou zhodnotit situaci, proč se rodiče takhle chovali. Vím, že je to těžké, ale nevidíme do srdcí druhých lidí. A pak, ten kdo dokáže odpustit takovou křivdu, kdy jeho vlastní otec nejeví o své dítě zájem, pak takový člověk je mnohem silnější a má morální převahu nad tím, kdo mu ublížil. Aspoň za pokus to stojí, vždyť otec tady nemusí být pořád.

    superkarma: 0 19.10.2006, 12:21:39
  3. [30] FAXÍK [*]

    máš pravdu,ale člověk se s tím dlouho vyrovnává a smiřuje

    superkarma: 0 19.10.2006, 12:07:03
  4. avatar
    [29] adalim [*]

    Rybulka: je to těžké, ale neber si ty reakce moc, tady reagujeme jen na to, co je napsáno nahoře a je jasné, že se nedá napsat a popsat všechno. Proto ti některé reakce vadí. A ještě si myslím, že každá reagujeme podle své životní zkušenosti. Ty se s tím stejně musíš vyrovnat sama, ale je dobře slyšet jiné názory. Až tátovi odpustíš, bude se ti líp žít (to je zase moje zkušenost)

    superkarma: 0 19.10.2006, 12:01:39
  5. avatar
    [28] malenina [*]

    Rybulka: Důležité je, že ses s tím vyrovnala

    superkarma: 0 19.10.2006, 11:59:34
  6. avatar
    [27] Kadla [*]

    Rybulka: Nemyslím si, že by ses měla nutit do kontaktu s otcem za každou cenu. Spíš jde o to, nenosit v sobě pocity křivdy, protože tím člověk jen ublíží sám sobě. Ideální je, když si člověk může říci, "udělal jsem pro to všechno, co jsem mohl" a z tvého článku a příspěvku mi připadá, že ses snažila. I když ta křivda tam asi ještě bude... Stálo by za to, zamyslet se nad schopností opravdu odpustit, jak píše Gerda. Je to těžké.

    superkarma: 0 19.10.2006, 11:55:16
  7. avatar
    [26] arjev [*]

    gerda: Někdy to odpuštění nejde.Dětská duše je velmi citlivá a ikdyž v dospělosti věci přehodnotíš,někdy nemůžeš odpustit.

    superkarma: 0 19.10.2006, 11:54:25
  8. avatar
    [25] olafka [*]

    Rybulka: Zbabělec Sorry

    superkarma: 0 19.10.2006, 11:53:22
  9. avatar
    [24] Rybulka [*]

    No vidím, že jsem si pěkně naběhla. Ano, je to můj příběh.
    Jenom pro malé upřesnění, dál už to nebudu pitvat.
    čmeldo, my jsme se tátovi ozývali i jsme za ním jezdili, pokaždé jsme dali jasně najevo, že o něj stojíme. On nedal najevo nikdy nic. V tomhle směru jsem opravdu bez výčitek.
    jaku, řekla jsem to klidně a se slzami v očích. Ta paní se chovala naoko hezky, ale nesnášela nás, a to dítě pozná. Navíc jsem se v noci o dovolené vzbudila a slyšela jsem, jak mě tátovi nevybíravými slovy pomlouvá. Já jsem jí v životě křivé slovo neřekla a ona mně taky ne. Myslím, že to pro ni byla spíš úleva nás nevídat.
    Děkuju všem, kdo mě podpořili.

    superkarma: 0 19.10.2006, 11:50:55
  10. avatar
    [23] átéčko [*]

    ...

    superkarma: 0 19.10.2006, 11:45:44
  11. avatar
    [22] jaku [*]

    olafka: to ano - a nebo(třeba) pisatelka tehdy, ač to pro ni jako pro puberťačku "byl dost strašný zážitek" hulákala " Já tu tvojí 3,14ču, která tě odloudila od maminky, nechci ani vidět, hajzle hnusnej!"

    superkarma: 0 19.10.2006, 11:45:22
  12. avatar
    [21] olafka [*]

    Myslím, že když se někdo rozvede, měl by počítat i s eventualitou, že děti nebudou s novým partnerem nebo partnerkou právě v souznění duší a i nový partner/ka by s tím měl/a počítat, že Nejspíš tostal tatík ultimátum i z druhé strany a tak se zachoval zbaběle v zájmu klidu ve své nové rodině. Chlapi asi to rodičovství prožívají míň intenzivně než ženský

    superkarma: 0 19.10.2006, 11:36:54
  13. avatar
    [20] malenina [*]

    cmelda: Bál se zavolat? Ale vždyť do té doby než mu dcera sdělila, že se chce stýkat jen s ním si je brával. Tak to asi nebylo ze strachu Dcera mohla zavolat. Aspoň to párkrát zkusit. Ale mám obavy, že by to dopadlo stejně.

    superkarma: 0 19.10.2006, 11:21:49
  14. avatar
    [19] cmelda [*]

    malenina: co kdyz se bal zavolat prave proto, ze to kdysi neumel ustat, to dcerino ultimatum? btw dcera taky mohla zavolat ... a ne se jen litovat

    superkarma: 0 19.10.2006, 11:06:25
  15. [18] a.... [*]

    Rybulka: Jde spíš o to, jestli si dotyčný to odpuštění zaslouží, pokud tě někdo zklame víckrát...
    Do tohohle případu ale dostatečně nevidím, takže nemohu soudit.

    superkarma: 0 19.10.2006, 11:05:33
  16. [17] Tobbi [*]

    Otec by se měl o své dítě zajímat. Když to nedělá je to lump a dítko to ničí. Lézt mu za to do zadku a namlouvat si, "jé teď se mnou mluví, když za ním přijedu, přivezu mu dárky...", není řešení.

    superkarma: 0 19.10.2006, 11:03:18
  17. avatar
    [16] gerda [*]

    cmelda:

    superkarma: 0 19.10.2006, 11:01:35
  18. avatar
    [15] jaku [*]

    Rybulka: já nereagovala na článek, ale na . 19.10.2006 10:34:42 - Ema K. (Odpovědět) (Poslat vzkaz)
    Já bych za ním teda nešla. Aby si mě začal uvědomovat teprve tehdy, když mu začne téct do bot, tak to už je sakra pozdě. A co můj zpackanej život, který má na svědomí,kdo ten dá dohromady. Je to podle mě chudák, srab, slaboch, a vyhnula bych se mu obloukem. Jdi si svojí cestou. Neznal tě, když ti bylo ouvej, vykašli se na něj také.

    superkarma: 0 19.10.2006, 11:00:59
  19. avatar
    [14] Rybulka [*]

    gerda: Ema K.: Nevim, jak to máte vy, já umim odpouštět hodně snadno, ale jenom v případě že vidim, že o to odpuštění druhá strana stojí

    superkarma: 0 19.10.2006, 11:00:26
  20. avatar
    [13] cmelda [*]

    rodice to maj fakt blby. furt musi byt oni ti rozumnejsi a dokonalejsi ... chapu, kdyz jsou deti maly, ze to nechapou. ale kdyz uz rozum maji a vi, jak to v zivote chodi, vi, jak sami jsou uvnitr stale mali a nerohodni a maji svoje strachy a obavy, porad presto vycitaji svym rodicum, ze dokonali nejsou. je to smutne

    superkarma: 0 19.10.2006, 10:59:49
  21. avatar
    [12] Rybulka [*]

    jaku: Tak o zpackanym životě tam taky nic nevidim, ale každopádně je prokazatelný, že rodiče mají na náš život vliv dost podstatnej. Samozřejmě v dospělosti je to na nás, jak se s tim vyrovnáme, ale ty děti za to nemůžou a ta cesty k vyrovnání se a smíření je dost těžká. Já bych to nezlehčovala. Ani nedramatizovala, samozřejmě.

    superkarma: 0 19.10.2006, 10:59:08
  22. avatar
    [10] jaku [*]

    Rybulka: ok, nenávist je přehnaná - ale tvrdit, že jí zpackal život a že se mu má vyhnout obloukem? Probůh proč? Mě za život namíchlo takovejch lidí a třeba mi i zpackali KUS života...

    superkarma: 0 19.10.2006, 10:55:58
  23. avatar
    [9] malenina [*]

    emma: A kdyby se tak trápil, proč nezavolal?

    superkarma: 0 19.10.2006, 10:54:57
  24. avatar
    [8] Rybulka [*]

    jaku: Kde vidíš jakou nenávist?

    superkarma: 0 19.10.2006, 10:52:56
  25. avatar
    [7] jaku [*]

    gerda: emma: souhlas .
    Z dětství - i zpackanýho - si vzít tak akorát ponaučení. Ale ne nenávist.
    To je pak tak akorát výmluva, která se použije, když se to zrovna hodí.

    superkarma: 0 19.10.2006, 10:47:25
  26. avatar
    [6] malenina [*]

    Já nevím, jestli bych za ním šla. Myslím, že udělal velkou chybu. Pokud se děti nechtějí stýkat s jeho novou rodinou, měl to respektovat. Tenhle postoj rozvedených otců k dětem znám dobře z blízkého okolí, vč. mého otce. Prostě přestanou mít zájem. Netvrdím, že jsou takoví všichni. Ale já znám 3 případy z blízké rodiny (manžel a jeho otec, švagr a jeho dítě a můj otec a jeho děti). Jako matka tohle nechápu

    superkarma: 0 19.10.2006, 10:47:05
  27. avatar
    [5] gerda [*]

    Ema K.: lidi si mají odpouštět, ne?

    superkarma: 0 19.10.2006, 10:42:53
  28. avatar
    [4] emma [*]

    Ivana, Ema K.: za svůj život si každej může sám. nemyslete si, že on ho má jednosuchý, určitě se také trápí a rád by udělal spoustu věcí jinak házet ale na něj vinu za to, že máte život "zpackanej", je slabošství. je to zkouška. vaše zkouška. záleží jen na vás, jak ji zvládnete a zda se poučíte nebo se budete celý život vymlouvat. prosimvás, kolik z nás má opravdu dokonalé rodiče??

    superkarma: 0 19.10.2006, 10:41:40
  29. avatar
    [2] gerda [*]

    Chlapi někdy mívají tu falešnou hrdost, kterou maskují strach z odmítnutí. Zajdi k němu, dokud žije, pak už nic nenapravíš a mohla by sis to i vyčítat.

    superkarma: 0 19.10.2006, 10:31:18
  30. avatar
    [1] olafka [*]

    když já si stejně myslím, že bys za ním zajít měla a řekni mu - ty vrtáku, tys to teda pěkně zpackal Myslím, že El. je na tom podobně a dokud se s tátou neporovná, tak ty vztahy asi opravdu fungovat nebudou. Byla tenhle týden na randeti a poslala mi smsmku: "mamiku, asi se nikdy nevdam, uz se mi ani nikdo nedokaze libit". Mám máslo na hlavě a tak se musím aspoň pokusit něco pro ní udělat držím palce

    superkarma: 0 19.10.2006, 10:24:26

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Anketa: Výživa v nemoci
Hledáme čtenářky, které rády čtou knihy
Anketní otázky pro čtenářky, které chtějí testovat Canesten Intim Gel
Anketa: Bolí vás záda?

Náš tip

Doporučujeme