Ano, je to závist, ta závist, se kterou se člověk setká vždy a všude... ta,
která se vždy objeví a nezklame...

Závidět se dá úplně všechno, ale nejvíc ze všeho snad lidi závidějí peníze.
Na vlastní kůži jsem právě tuto závist potkala u nás v domě. Když jsem doma pořádala hlučné mejdany do časných (i pozdních ranních hodin), nikdy se mi nestalo, že by někdo přišel a upozornil mě na to, prostě nikdy nikdo nic neřekl.

Když jsem se vdala a vzápětí na to jsme začali renovovat byt a pořídili nové vestavěné skříně, zaklepala závist na naše dveře.
Prvně byla v podobě jedné sousedky, že jsme nevytřeli chodbu - i když nebyl konec týdne. Podruhé se převlékla do další sousedky a přišla nám vyhubovat, že pracujeme, i když je neděle...? Ale ani to jí nestačilo a zaklepala u nás potřetí.
A to jako náš domovník, který nám sdělil, že jsme včas nezaplatili nájem, a zvědavě nakukoval dovnitř, co jsme to v tom bytě vlastně dělali. Řekla jsem, že jsem se zpozdili o dva dny, a že už je zaplaceno. Nezájem. Bylo mi striktně řečeno, že když to mohou platit včas oni důchodci, tak zrovna MY bychom mohli také...  Ale  vrcholem bylo, když mi oznámil, že jsou problémy se společným odpadem, tak abychom s dcerou třeba neházely do záchodu vložky. Měla chuť jsem se ho zeptat, odkud to zná, že by z domova?

Čekám, kdy u nás zaklepe závist počtvrté a s čím přijde, neboť jsme si
právě před měsícem pořídili nové auto :-)

Ludmila
Milá ludmilo,
hezky jste to popsala. Jako v té pohádce Nesmrtelná teta.
Tak nezbývá než doufat, že to stejně jako v té pohádce jednou skončí.
Teď si jen nemohu vzpomenout, jestli to náhodou nemělo otevřený konec...
Reklama