Dobré ráno, ti, co jste dnes zaspali i nezaspali. Musím říct, že jsem snad nikdy v životě nic důležitého nezaspala a ani si to nechci představit. Jsem typ člověka, co všude chodí včas, né-li dříve, abych se stačila připravit a přeorientovat na danou situaci. Vstávám ihned po zazvonění budíku a mám už zažito, co udělám dřív a co později – prostě takový ranní stereotyp.

 

To by ovšem nebyl život, kdyby šlo všechno tak hladce, a tak mi nadělil manžela, který to má s „časem“ trošku jinak než já. Když jsme k někomu pozvaní na oběd nebo na návštěvu, tak se chystám pomalu hoďku, ne-li dvě předem, abychom na nic nezapomněli, abychom měli v pořádku oděvy, ve kterých chceme jít, abychom malému nezapomněli vzít s sebou plínky a pití a hlavně, abychom nepřišli pozdě! Když už obleču sebe, syna a „naženu“ manžela a ve vidině, že už snad není nic, co by nám bránilo odejít, si můj manžel vzpomene, že by se měl ještě oholit – to už mě čerti berou. Pak se je snažím popohánět, kde se dá, a před dveřmi k dotyčným ještě prohodí: „Vidíš, tys měla strachu, že nedojdeme včas, a stihli jsme to!“ J Naštěstí chodíme všude včas nebo s pár minutovým zpožděním, což je podle bontonu v normě.

 

VSTÁVÁNÍ 

Řeknu vám, to by byl ale život krásný, kdybychom se zabývali jen takovýma prkotinama, co?

 

Krásný den přeje Heduš J


Milá Heduš,
prkotina neprkotina, ale že dokáže někdy pěkně vytočit?

 

Reklama