Milá redakce, moje vzpomínka asi není přesně to, co se čeká, takže pochopím, jestli se nehodí. Ale Vaše otázka ve mně tu vzpomínku vyvolala, takže i kdyby měla být jen pro Vás.

Při hymně vstávám podle toho, za jakým účelem se hraje. Nepopírám, že bych raději stála o něco déle, ale uznávám, že to je věc názoru.  Pro mě je a zůstane mojí vlastí Československo, ve kterém jsem prožila většinu života.

Kdy jsem byla nejvíc hrdá? 12. 3. 1983 unesli příslušníci UNITA z Alto Catumbele /Angola/ 66 občanů ČSSR a odvlekli je na území, které UNITA kontrolovala. Byli to naši experti, kteří pomáhali v Angole vybudovat průmysl, a jejich rodiny, včetně malých děti. Jeden muž cestou na základnu zemřel. Chystala jsem se  na cestu do práce, když jsem z rádia zaslechla zprávu o únosu. Dík knize J. Hotmara Tamtamy duní svoboda jsem měla poměrně dost slušný přehled o dění v této zemi. Sestoupil na mě věštecký duch a prohlásila jsem, že tohle bude drahé, Lendl si zahraje v JAR. Tato země tehdy nedovolovala společná utkání černých a bílých sportovců, takže na turnaje, tam pořádané, naši tenisté nesměli.

Zanedlouho oznámila Svobodná Evropa, že Lendl odjel na turnaj do JAR.
Po turnaji  se nevrátil, odletěl přímo do USA, ale krátce nato se vrátily ženy a děti. Zůstali tam muži. MPLA, která v té době ovládala Angolu, odmítla požadavky UNITA, aby propustila zajaté bojovníky výměnou za unesené muže z Československa. Nastala patová situace. Angola hrála mrtvého brouka, UNITA vedená J. Savimbim by ztratila tvář, kdyby je pustila "jen tak". Do jednání se zapojil G. Husák. Nikdy jsem netrpěla nějakými sympatiemi k tomuto člověku, ale tady udělal maximum. Napůl slepý, nemocný, objížděl  africké republiky a hledal cestu. Našla se. Na Ruzyni přistálo letadlo a představitel UNITA  byl přijat se všemi poctami určenými pro hlavu státu. Brežněv šílel. SSSR v té době nechalo desítky svých expertů bez pomoci. Savimbi byl oficiálně přijat na Hradě se vším, co k tomu patří. ČSSR nikdy oficiálně neuznala Savimbiho jako představitele Angoly, ale tady se s ním tak jednalo. Za nějakou dobu přiletělo další letadlo a v něm zbytek unesených. Reportér rozhlasu tehdy do melodie písně Země má líbezná řekl, že tito lidé mají ve svých pasech uvedeno, že jsou pod ochranou ČSSR a jejich země je vítá doma.

Dášule


Děkujeme za velmi zajímavý příspěvek, ten jsme si rozhodně nemohli nechat jen pro sebe.

Vyvolá ve vás slovo vlastenectví také zajímavé vzpomínky? Byla jste někdy skutečně hrdá na svou vlast? Podělte se s námi o své zážitky a názory!

redakce@zena-in.cz

Reklama