Vztahy

Kdy je čas na rozchod?

rozchod

Stejně jako každý, i já jsem si prošla pár rozchody, které vidím s odstupem času trošku jinak než v době, kdy bylo přerušení vztahu s blízkým člověkem něco nepředstavitelného. Nikdy se do toho člověku nechce, co si budeme povídat, povětšinou musí přijít „nějaká rána“, která nás k tomu donutí. Někdy je to otázkou postupného vyprchávání radosti z toho, že svůj život trávíme po boku někoho, koho máme sice rádi, ale...

Na internetu jsem narazila na zajímavé stránky, kde si počte skutečně každý, tematických článků nejen o rozchodech je tam spousta. Oslovila jsem Lenku Černou, která je autorkou mnoha článků a testů a má 9 let zkušeností z oblasti koučinku a mentoringu, řešení partnerských krizí, životní nerovnováhy, depresí, nízkého sebevědomí.

Jak poznat, že je ten správný čas ukončit vztah a začít znova? Dá se to nějak obecně shrnout?

Určitě se to rozpoznat dá, lidé spíše mají problém najít sílu vztah ukončit, i když vědí, že je vztah dávno nefunkční. Zde jsou hlavní rozpoznávací znamení:

1. Křivka vztahu se poslední rok pohybuje níže než na 7
Co to znamená? Vezměme si naši náladu a zkusme si ji ohodnotit. Nula je ten nejhorší pocit, který známe, a desítka ten nejlepší. Můžeme si takto ohodnotit denní, týdenní i roční náladu. Pokud náš vztah není funkční, dlouhodobě se pohybuje pod číslem 7.

2. Sexuální barometr se poslední rok pohybuje níže než 7
Stejně tak jako náladu ve vztahu, můžeme ohodnotit náladu v naší ložnici. Pokud vám sex vyhovuje, ohodnotíte toho druhého výše než číslem 7. Pokud jste dlouhodobě nespokojeni v sexu a vaše nálada v posteli klesla pod 7, je to alarmující znamení toho, že vztah nefunguje.

3. Nemáte společné zájmy a priority
Vy chcete děti, on chce cestovat. Vy chcete budovat kariéru, on chce ležet u televize. Takový vztah nemůže nikdy fungovat. Vy a váš partner musíte mít stejné priority, cíle a také musíte mít společné činnosti, které vás oba baví a naplňují. Sportovec nebude nikdy spokojený s lenochem, atd.

Nemůžeme předpokládat, že najdeme nějaké přesné návody, každý vztah je zcela unikátní...


Abych mluvila sama za sebe, při každém rozchodu jsem měla hrozný strach, že tohoto rozhodnutí budu litovat. Ze své povahy mám sklony všechno někdy až moc analyzovat a rozpitvávat. Ale když už člověka napadne rozchod jako varianta řešení, není čas to skončit? Nebo je vhodná doba zamyslet se, co by se dalo změnit, najít kompromis, řešení?
Záleží na tom, zda vám ten druhý stojí za to, abyste vztah s ním napravila, či nikoliv. To je ta nejzákladnější otázka, kterou si musí oba dva položit. Až když si oba dva potvrdí, že mu ten druhý stojí za to na vztahu dělat, mohou začít na vztahu pracovat. A pokud jeden z nich řekne, že mu za to ten druhý nestojí nebo není schopen odpovědět? Poté je lepší vztah ukončit.

Když se oba dva rozhodnou ve vztahu zůstat a chtějí jej opravit, je poté lepší spolupracovat s odborníkem, než se snažit vztah opravit doma po svém. Když si nevíme rady s daněmi, také si najmeme poradce, stejně tak je tomu se vztahy. Jen na takové poradenství zatím nejsme v České republice zvyklí.

Každý vztah bývá obvykle zpočátku úžasný, ideální, ten nejlepší, ale po čase je všechno jinak. Ale co brát jako zcela přirozený vývoj a co jako důvod k rozchodu? Lze to nějak obecně říci? Jaké máte zkušenosti ze své odborné praxe?
Prvním problémem je naše nízká vztahová inteligence. Ve škole nás učí zeměpisu, ale nikdo nás nenaučil, jak například s partnerem správně komunikovat, jak si najít ideálního životního partnera... Díky tomu jdeme často do vztahů zcela nepoučení, bereme si nevhodné partnery a také nevíme, že se na každém vztahu musí pracovat. Je to stejné jako s domem. Když na něj kašleme, jednou nám spadne na hlavu...

Často jsem narazila na to, že vztah byl celkem v pořádku, ale existovalo tam takovéto podvědomé ALE... Měl by se člověk takovými pohnutkami řídit? Dát na ně?
Takové pohnutky by měl hlavně daný řešit s tím druhým. Náš partner by měl být spíše náš kamarád, kterému můžeme vše říci a on naši řeč ustojí. Většina párů se bojí mluvit otevřeně, abychom toho druhého nezranili, to ale nikam nevede. Pokud mě ve vztahu trápí pochybnosti, musím s nimi jít ven a ten druhý by mě měl pochopit. Pokud něco takového daní dva zvládnou, většinou to vztah ještě prohloubí. Pokud se kvůli tomu začnou hádat, je evidentní, že vztah není funkční.

Není nějaká jednoduchá metoda, jak si v hlavě utřídit myšlenky a správně se rozhodnout? Co doporučujete vy?
Pokud ke mně klient přijde s tím, že neví, zda ve vztahu zůstat, či nikoliv, většinou s ním pracuji na takzvané vztahové kompatibilitě. Během dvou schůzek s ním analyzuji vztah (viz výše) a dám mu závěrečné doporučení, co se vztahem dělat. Většinou ale lidé potřebují pomoci pouze s „ustáním“ jejich rozhodnutí a potřebují navést, jak takovou životní změnu ustát. Poté s takovým klientem řeším, co ho od rozchodu odrazuje a čeho se vlastně bojí...
Jak důležitou roli mohou hrát v rozhodnutí naši přátelé, kamarádi, příbuzní? Máme dát na jejich postřehy, přestože nejsou někdy zrovna příjemné? Nebo je lepší poradit se s někým, kdo může posoudit situaci zcela nezávisle? Pokud ji dokážeme tedy popsat s jistým nadhledem...
Rozhodně bych se neřídila radami přátel a příbuzných. Důležité je, jak vztah prožíváme my, a jen my víme, co to je s druhým žít. Určitě je dobré se o situaci poradit s nezávislým odborníkem, který vám může pomoci pochopit situaci z nezaujatého hlediska a také s vámi může například provést vztahovou kompatibilitu. Jak již říkal Einstein: „Problém nevyřešíte na rovině, ve které vznikl". Nechtějte prostě řešit problémy hlavou, která si je sama vytvořila.
Jaké máte zkušenosti s návraty ke stejným partnerům? Může to znova a správně fungovat?

Zkušenosti z mé praxe mám, ale většinou návrat klientům nedoporučuji. Je jen malé procento lidí, kterým se podařilo vztah opravit a napodruhé fungovat bez problémů. Chce to velkou trpělivost a lásku k tomu druhému, abychom se nevraceli do starých kolejí. Bohužel je velice časté, že se partneři vrátí ke stejnému chování jako dříve. Pokud chtějí daní dva spolu fungovat, doporučuji jim zjistit příčiny, proč jim vztah nefungoval, a také založit takzvanou domácí ústavu, která je chrání od zbytečných hádek a konfliktů. Na její dodržování dbá pravidlo 3x dost. Poté je jen nutné udělat tlustou čáru a znovu si stoupnout na tu novou, startovní...

  • Více o domácí ústavě ZDE
  • Zatěžkávací zkoušky pro vztah TADY.
  • Technická vašeho vztahu ZDE.

Jaké zkušenosti máte vy?

   
17.05.2010 - Láska a vztahy - autor: Linda Wimmerová

Komentáře:

  1. [12] kathrina17 [*]

    Takové kalkulace .. Někdy toto jaksi nefunguje.

    superkarma: 0 22.12.2012, 12:09:29
  2. avatar
    [11] risina [*]

    Takové kalkulace možmá fungují, pokud ve vtzahu nejsou děti. Ale jakmile je člověk má, těžko bude uplatňovat pravidlo 3x a dost - dělá  mnohem víc kompromisů  a zvažuje, mají-li spokojený život ony.

    superkarma: 0 17.05.2010, 23:11:06
  3. avatar
    [10] Suzanne [*]

    Eva_Fl — #8 Sml22Sml3

    superkarma: 0 17.05.2010, 21:19:22
  4. avatar
    [9] ahoi [*]

    Tak přesně tenhle problém teď řeším a je to fakt těžké... Sml15

    superkarma: 0 17.05.2010, 20:59:28
  5. avatar
    [8] Eva_CZ [*]

    Klára Milošová — #7 Sml67 s tim souhlasim. Kdyz to nekde neklape a ti dva se utesuji tim, ze to bude jiny az....... az se prestehuji do sveho, az prestanou zit s jeho matkou az........, je to stejne v haji.

    1. na komentář reaguje Suzanne — #10
    superkarma: 0 17.05.2010, 19:58:44
  6. avatar
    [7] Klára Wimmerová [*]

    Kdybych si opravdu nevěděla rady, nebála bych se odborníka navštívit - je tu od toho, aby mi pomohl. Naštěstí (někdy i bohužel :)) mám kolem sebe velkou rodinu a spoustu přátel, kteří mě rádi zahrnou, kupodivu často i velice upřímnou, kritikou nebo radami, co a jak... jsem ráda, že je mám. :) Co se týká domácí ústavy - proč ne, ale s některými věcmi (i když je to pouze a jen z mé vlastní zkušenosti) je prostě potřeba se smířit. Například ty povalující se ponožky. Záda nemocná nemám, prostě je seberu, a nehodlám se nervovat kvůli něčemu tak hloupému, když to partner tisíckrát vyvažuje někde jinde. Jsem toho názoru, že ony ponožky, pokud někdo tvrdí, že je prostě ne a nemůže přežít, jsou už jen zástupným problémem a ukazuje to celé na něco daleko hlubšího.

    1. na komentář reaguje Eva_Fl — #8
    superkarma: 0 17.05.2010, 13:22:30
  7. avatar
    [6] Tučňák [*]

    No nevim, ale ta domácí ústava mi přijde jako hrozná kravina... Každopádně pohled nezaujatého člověka je rozhodně přínosem, nicméně si nejsem jistý, že by to měl být zrovna "odborník", který má našláplou teorii, i když třeba částečně ověřenou v praxi...

    superkarma: 0 17.05.2010, 10:51:29
  8. avatar
    [5] heligona [*]

    Všechny zájmy ne, ale aspoň některé bychom sdílet měli Sml16

    superkarma: 0 17.05.2010, 10:05:59
  9. [4] Mendie [*]

    Eva_Fl — #1 No já myslím, že to bylo myšleno tak, že ti dva mají mít společné alespoň nějaké zájmy. Což je určitě pro vztah přínosné. Já toho svého taky nenutím na aerobic, on si chodí s klukama hrát fotbal a podobné věci, ale oba milujeme cestování a filmy. Máme přátele každý své i společné. To je podle mě nejlepší.

    Ale společné hodnoty a životní postoj to je nutnost.

    A co se týká těch "rad odborníků", na ty bych se vykašlala, je to reklama, aby k nim lidé chodili. Naopak si myslím, že mi mnohem víc pomůžem a poradí kamarádka nebo rodina, která mě vidí po celou dobu vztahu a ví, jak co je, zná nás oba atd. "Nezávyslý odborník" má plnou hubu pouček a frází, na které nejsem zvědavá. Sml22

    superkarma: 0 17.05.2010, 10:04:31
  10. [3] Anai [*]

    macamala — #2 Přesně tak, souhlasím s Evou_Fl i s Tebou, důležitá je shoda životní filiozofie a hodnot, ne koníčků a samzřejmě té tolerance, to především! Navíc u mě je pro fungování vztahu přímo nutné a zásadní mít své koníčky (třeba kosmetiku a divadlo), protože když jsem je dříve neměla a vše sdílela s partnery, tak se cítili hrozně dušení, příliš hýčkaní a opustili mě!

    superkarma: 0 17.05.2010, 09:32:44
  11. [2] macamala [*]

    Eva_Fl — #1 Přesně tak - nemusíme mít stejné zájmy, ale musíme mít stejné hodnoty a cíle v životě. Musíme mít stejnou představu o budoucnosti. Ale nedokážu si představit, že by se mnou chodil na aerobic (to by byl mezi samými ženami i trapný), já zase nejdu na hokej. Ani hudbu úplně na 100 % nesdílíme společnou. Vždycky se však domluvíme, kam pojedeme na dovolenou - v tom se bezpečně shodujeme.

    1. na komentář reaguje Anai — #3
    superkarma: 0 17.05.2010, 07:52:12
  12. avatar
    [1] Eva_CZ [*]

    Ja s tim nesouhlasim. Nesouhlasim konkretne s tim, ze partner se mnou musi nutne sdilet zajmy. Nemusi. Musi mi ale umoznit se jim venovat. Kdysi jsem zacala behat. Vzal me do nejlepsiho obchodu a nakoupili jsme behaci boty a trencle a trika a VON byl happy, ze ja beham a ja jsem byla happy, ze mi do toho nekeca. Pak to takhle bylo i s dalsima aktivitama. Holt jeho na jogu nedorvu, ale platime ji, kdyby na chleba nebylo, mam na ni vsechno potrebne, cas, ktery tam travim, on venuje vareni a vsemu, co je doma potreba. Vzdycky mi vyjde vstric, at uz si vymyslim jakehokoliv konicka, od pocitacovych her az po malovani oleju. A VON hry nehraje a oleje nemaluje. Mame i spolecne zajmy, muziku a cestovani a mame spolecnej humor a jine veci. A prestoze je VON uplne jinej, je mi s nim bajecne.

    1. na komentář reaguje macamala — #2
    2. na komentář reaguje Mendie — #4
    superkarma: 0 17.05.2010, 01:01:33

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Výzkum žena-in.cz – téma bolest, horečka a nachlazení
Trápí vás exém? Zapojte se do testování RadioXar

Náš tip

Doporučujeme