Jsem z velké rodiny, kde vládlo hlavní heslo Voják se stará, voják má, což bylo vzhledem k zarytému antimilitarismu celé famílie dosti podivné. V praxi to fungovalo třeba tak, že kdo přišel pozdě k obědu, aniž byl omluven, tomu jeho porci, byť ovadlou a vystydlou, klidně někdo sebral a nebylo odvolání. Bylo to pochopitelné, protože kdo by měl tak řešit, že se sedm lidí schází jako švábi na pivo.
S dary k čemukoli to fungovalo vcelku jednoduše. Obdarovaný měl za úkol dát dostatečně zřetelně najevo, po čem jeho srdce touží, a pokud rodiče usoudili, že to není naprostá pitomost, bylo uklizeno. Pitomosti bez přívlastků byly občas tolerovány, protože i rozumný a praktický člověk může mít nějaký ten oblíbený kýč nebo literární brak nebo lapač prachu, aniž by přitom musel být rozmazlené pako. Což ovšem fungovalo nejen mezi námi mláďaty, ale i mezi dospělými.

Když mi bylo asi patnáct, tak jsem se rozhodla, že budu úžasnoucná, a protože moje máma odjakživa milovala krásné tlusté svetry... Já si všimla, po čem tak po obchodech pokukuje, učinila jsem propočet malého škudlila, že když jí koupím nějaký v butiku, tak to vyžaduje nějaké tři tisíce, které jsem možná měla, ale nebyla jsem ochotná je za takovou věc dát....ale že když koupím pytlík klůbek ze stejného materiálu, nabarvím je v hrnci do máminých oblíbených odstínů fialové a kýžený dar upletu, tak z toho vyjdu docela lacino.
Sice byl drobný problém nabarvit deset přaden tak, aby si nikdo nevšiml, že někde visí a schnou a že celý barák smrdí octem, ale dílo se zdařilo, plést jsem uměla dost dobře na to, aby svetr vypadal jako z obchodu. Až na to, že neměl za krkem ten štítek.
Takže jsme popřáli, pokytkovali a máti začala rozbalovat.

Pochopitelně jsem se nemohla dočkat, jak se jí svetr bude líbit. Máti ho nadšeně roztáhla, omazlila, hezoučký heboučký měkkoučký, a pak si ho chtěla zkusit. Vtom si všimla, že tam není ta cedulka za krkem.
„Tos pletla ty?" podívala se na mě s neskrývaným podezřením.
Jo, dobrej, že?" nadýmala jsem se puberťáckou pýchou.
Hm..." pravila filozoficky máti a začala svetr prohlížet proti světlu. A zleva, zprava, podél i napříč.
Tady ty tři oka máš pletený volnějc," řekla nakonec vítězně. A tady v podpaždí se ti ty oka kříží naopak." Byla jsem poněkud zaražená, protože mi připadalo, že echt originální ručně dělaný je přinejmenším stejně dobrý jako průmyslový, zaměnitelný, ze kterého navíc visí nitě ve švech.
Nakonec si máti svetr oblékla. Chvilku se v něm vrtěla a pak vítězně vykřikla:
A nesedí mi přes ramena." Svetr sundala, dala ho do krabice a ignorujíc trapnost chvíle, začala rozbalovat další dar.
Byla jsem hodně naštvaná. Takovým tím puberťáckým způsobem, nikdo mě nemá rád a podobně. Zvlášť když román Žena a kuchyň, který mámě darovala moje o dva roky starší úplně pitomá podlejzavá sestra, se setkal s mnohem větším oceněním.

Druhý den ráno jsem narazila v kuchyni na babičku. Měla na sobě můj fialový mámin svetr, vyrolovala si rukávy a spokojeně si dělala kafe.
Chceš taky, že jo," ujistila se, že jsem stále příčetná. Postavila mi hrnek na stůl a pak významně popotáhla za svetr: Tohle mi bude dělat dobře na ty moje ledviny, moc pěkně hřeje." Chabě jsem se usmála. Bábi mi chce udělat radost, no.
Za chvilku se objevila máti.
To je můj svetr, mami," řekla. Víš, že nemám ráda, když si půjčuješ moje věci."
Babička se ďábelsky zaksichtila. Říkalas, že ti nesedí, a pak jsi ho nechala válet na kanapi, takže to vypadalo, že o něho nestojíš. Mně sedí perfektně, a co ho mají někde okusovat moli."
Nemohla mě nenapadnout událost z minulého týdne, kdy bratr přišel z fotbálku o půl hodiny později a maminka spokojeně pohřbívala jeho řízek ve svém žaludku. Kdo zaváhá, nežere," zkomentovala to s úšklebkem a Tom s ní půl dne nemluvil.
Prostě jsem si nestihla všecky ty dárky uklidit, no," chtěla se dohadovat matka. Já jsem usoudila, že je nejlepší okamžik se stáhnout, situace vypadala poněkud napjatě, takže jsem si odsedla do kouta kuchyně a soustředěně se věnovala kafi.
To možná taky, ale včera ses na ten svetr tvářila, jako bys dostala krabici červů. Mně se moc líbí, můžu se babám v práci pochlubit, jakou mám šikovnou vnučku, a nebude mi navíc táhnout na ledviny. Tak jsem si ho vzala já a máš smůlu, kdo zaváhá, nežere."
Otec, který se zrovna vynořil ve dveřích, se začal chechtat.
Babi, nejste náhodou příbuzná s touhle mojí rozcuchanou ženskou?"

Já jsem byla spokojená. Jako správný škodolibý puberťák jsem to mámě přála za to, jak mě ztrapnila před všemi sourozenci a spoustou dalších lidí... a byla jsem ráda, že mě někdo pochválil.
Babičky by se měly klonovat.

Gentiana


Kdybych vám dala svoje míry, taky byste mi upletla něco k narozeninám? Přísahám, že to nebudu kritizovat. ;) Jste šikovná a mamka udělala chybu, že to nedokázala ocenit.

A jak šikovné jste vy, ženy-in? Ukažte mi to a napište i vy nějaký zajímavý příspěvek k dnešnímu tématu na náš mail redakce@zena-in.cz.

Reklama