Bulvár

„Kdo zaváhá, nežere.“

Jsem z velké rodiny, kde vládlo hlavní heslo Voják se stará, voják má, což bylo vzhledem k zarytému antimilitarismu celé famílie dosti podivné. V praxi to fungovalo třeba tak, že kdo přišel pozdě k obědu, aniž byl omluven, tomu jeho porci, byť ovadlou a vystydlou, klidně někdo sebral a nebylo odvolání. Bylo to pochopitelné, protože kdo by měl tak řešit, že se sedm lidí schází jako švábi na pivo.
S dary k čemukoli to fungovalo vcelku jednoduše. Obdarovaný měl za úkol dát dostatečně zřetelně najevo, po čem jeho srdce touží, a pokud rodiče usoudili, že to není naprostá pitomost, bylo uklizeno. Pitomosti bez přívlastků byly občas tolerovány, protože i rozumný a praktický člověk může mít nějaký ten oblíbený kýč nebo literární brak nebo lapač prachu, aniž by přitom musel být rozmazlené pako. Což ovšem fungovalo nejen mezi námi mláďaty, ale i mezi dospělými.

Když mi bylo asi patnáct, tak jsem se rozhodla, že budu úžasnoucná, a protože moje máma odjakživa milovala krásné tlusté svetry... Já si všimla, po čem tak po obchodech pokukuje, učinila jsem propočet malého škudlila, že když jí koupím nějaký v butiku, tak to vyžaduje nějaké tři tisíce, které jsem možná měla, ale nebyla jsem ochotná je za takovou věc dát....ale že když koupím pytlík klůbek ze stejného materiálu, nabarvím je v hrnci do máminých oblíbených odstínů fialové a kýžený dar upletu, tak z toho vyjdu docela lacino.
Sice byl drobný problém nabarvit deset přaden tak, aby si nikdo nevšiml, že někde visí a schnou a že celý barák smrdí octem, ale dílo se zdařilo, plést jsem uměla dost dobře na to, aby svetr vypadal jako z obchodu. Až na to, že neměl za krkem ten štítek.
Takže jsme popřáli, pokytkovali a máti začala rozbalovat.

Pochopitelně jsem se nemohla dočkat, jak se jí svetr bude líbit. Máti ho nadšeně roztáhla, omazlila, hezoučký heboučký měkkoučký, a pak si ho chtěla zkusit. Vtom si všimla, že tam není ta cedulka za krkem.
„Tos pletla ty?" podívala se na mě s neskrývaným podezřením.
Jo, dobrej, že?" nadýmala jsem se puberťáckou pýchou.
Hm..." pravila filozoficky máti a začala svetr prohlížet proti světlu. A zleva, zprava, podél i napříč.
Tady ty tři oka máš pletený volnějc," řekla nakonec vítězně. A tady v podpaždí se ti ty oka kříží naopak." Byla jsem poněkud zaražená, protože mi připadalo, že echt originální ručně dělaný je přinejmenším stejně dobrý jako průmyslový, zaměnitelný, ze kterého navíc visí nitě ve švech.
Nakonec si máti svetr oblékla. Chvilku se v něm vrtěla a pak vítězně vykřikla:
A nesedí mi přes ramena." Svetr sundala, dala ho do krabice a ignorujíc trapnost chvíle, začala rozbalovat další dar.
Byla jsem hodně naštvaná. Takovým tím puberťáckým způsobem, nikdo mě nemá rád a podobně. Zvlášť když román Žena a kuchyň, který mámě darovala moje o dva roky starší úplně pitomá podlejzavá sestra, se setkal s mnohem větším oceněním.

Druhý den ráno jsem narazila v kuchyni na babičku. Měla na sobě můj fialový mámin svetr, vyrolovala si rukávy a spokojeně si dělala kafe.
Chceš taky, že jo," ujistila se, že jsem stále příčetná. Postavila mi hrnek na stůl a pak významně popotáhla za svetr: Tohle mi bude dělat dobře na ty moje ledviny, moc pěkně hřeje." Chabě jsem se usmála. Bábi mi chce udělat radost, no.
Za chvilku se objevila máti.
To je můj svetr, mami," řekla. Víš, že nemám ráda, když si půjčuješ moje věci."
Babička se ďábelsky zaksichtila. Říkalas, že ti nesedí, a pak jsi ho nechala válet na kanapi, takže to vypadalo, že o něho nestojíš. Mně sedí perfektně, a co ho mají někde okusovat moli."
Nemohla mě nenapadnout událost z minulého týdne, kdy bratr přišel z fotbálku o půl hodiny později a maminka spokojeně pohřbívala jeho řízek ve svém žaludku. Kdo zaváhá, nežere," zkomentovala to s úšklebkem a Tom s ní půl dne nemluvil.
Prostě jsem si nestihla všecky ty dárky uklidit, no," chtěla se dohadovat matka. Já jsem usoudila, že je nejlepší okamžik se stáhnout, situace vypadala poněkud napjatě, takže jsem si odsedla do kouta kuchyně a soustředěně se věnovala kafi.
To možná taky, ale včera ses na ten svetr tvářila, jako bys dostala krabici červů. Mně se moc líbí, můžu se babám v práci pochlubit, jakou mám šikovnou vnučku, a nebude mi navíc táhnout na ledviny. Tak jsem si ho vzala já a máš smůlu, kdo zaváhá, nežere."
Otec, který se zrovna vynořil ve dveřích, se začal chechtat.
Babi, nejste náhodou příbuzná s touhle mojí rozcuchanou ženskou?"

Já jsem byla spokojená. Jako správný škodolibý puberťák jsem to mámě přála za to, jak mě ztrapnila před všemi sourozenci a spoustou dalších lidí... a byla jsem ráda, že mě někdo pochválil.
Babičky by se měly klonovat.

Gentiana


Kdybych vám dala svoje míry, taky byste mi upletla něco k narozeninám? Přísahám, že to nebudu kritizovat. ;) Jste šikovná a mamka udělala chybu, že to nedokázala ocenit.

A jak šikovné jste vy, ženy-in? Ukažte mi to a napište i vy nějaký zajímavý příspěvek k dnešnímu tématu na náš mail redakce@zena-in.cz.

   
26.07.2007 - Společnost - autor: bezradná Eleonor

Komentáře:

  1. avatar
    [10] Kadla [*]

    gentiana: Obávám se, že zas tak útlý není

    superkarma: 0 27.07.2007, 08:50:55
  2. [9] gentiana [*]

    Kadla: To chce plést seshora:D pokud teda máš útlý pas.

    superkarma: 0 26.07.2007, 20:50:45
  3. avatar
    [8] Kadla [*]

    gentiana: Když ono to chce vědecký přístup. To počítání a ták. Já jsem ten typ, co při šití zásadně nepoužívá střihy. Já prostě položím látku na zem, vezmu véééliké nůžky a jedu. Jen tak od ruhy. Pravda, občas mívám silně nesymetrické tvary, ale ono ty vypadá zajímavě. S tím pletením je to horší. Jak jsem líná počítata, tak se mi všechny díly vždycky zužovaly do - jak se to geometrické cosi sakra jmenuje - už vím, do lichoběžníku . A protože jsem líná párat a protože přece jen nějaká ta ňadra mám, tak jsem to vždycky vzdala

    superkarma: 0 26.07.2007, 17:24:21
  4. [7] gentiana [*]

    Kadla: klidně... a věc trpělivosti to fakt není, takovej nějakej obyčejnej se dá udělat za tři, čtyři dny....

    superkarma: 0 26.07.2007, 16:36:40
  5. avatar
    [6] hanika [*]

    já si myslím ,že si to mamka později uvědomila a proto o něj tak bojovala, ale souhlasím dobře jí tak

    superkarma: 0 26.07.2007, 15:14:22
  6. avatar
    [5] Kadla [*]

    Já bych prosila světle modrej . Tě obdivuju, že máš tu trpělivost. Já rozpletla několikero svetrů a nedopletla ani jeden. Ještě se mi to kdesi válí. Ony se po tom teď válejí kočky. Ten princip "Kdo zaváhá nežere" v tomto případě mi připadá naprosto dokonalej , asi to doma zavedu

    superkarma: 0 26.07.2007, 14:50:36
  7. avatar
    [4] AnoliV [*]

    souhlasím s níže uvedeným, myslím že není co dodat, snad jen že je to opravdnu smutné ...

    superkarma: 0 26.07.2007, 14:39:58
  8. avatar
    [3] Majdinka [*]

    Tak to je síla. Mě sice dcera nikdy svetr neupletla, ale nosí mi krásné výrobky z keramiky, které plácá svýma dětskýma rukama, které toho ještě mnoho neumí. A přesto ty věcičky jsou nádherné, jsou dělány s láskou pro mámu....

    superkarma: 0 26.07.2007, 14:21:55
  9. avatar
    [2] Kelly [*]

    No, trochu mne u čtení mrazilo. Ale nebudu to moc komentovat. Pouze toto si nemohu odpustit - moc pěkné: ... "moje o dva roky starší úplně pitomá podlejzavá sestra ... správná sourozenecká láska

    superkarma: 0 26.07.2007, 14:09:06
  10. [1] Sajuska [*]

    Tak tohle by zamrzelo každého..ikdyby ten svetr byl jakkoliv škaredý, každá mamina by ho chválila,když jí ho vyrobilo vlastní dítě..škoda že to tvoje mamka ocenit nedokázala...
    A babička??to je aspoň osůbka

    superkarma: 0 26.07.2007, 13:51:12

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Dětský pokoj - zařizování, rekonstrukce

Náš tip

Doporučujeme