Zdá se, že v naších luzích a hájích je častou odpovědí – „jen blázen!“

V říjnu 2004 nabyla účinnosti změna zákona o zaměstnanosti, která kromě jiného nově upravuje diskriminaci žen kvůli péči o děti a kvůli věku. Tyto ženy bývají na prvním místě při výběru zaměstnanců, se kterými se ukončuje pracovní poměr, a oproti mužům dosahují nižšího výdělku i při rovnocenném pracovním zařazení a stejné výkonnosti.

Ženy zastávají nižší funkce, většinou právě proto, že se nesmyslně očekává, že s ohledem na péči o děti nebudou ve vedoucí pozici výkonné a nebudou jí věnovat dostatek pozornosti a času. Řadě zaměstnavatelů připadá zbytečné investovat do školení a dalšího vzdělávání žen.

Je pravda, že myšlenek na rodinu se stoprocentně nelze v práci zbavit, ale kdo zaručuje, že muži na vedoucích postech nemyslí například na svoji milenku?

Zaměstnavatelé jsou tedy povinni zacházet se všemi zaměstnanci rovně. Jenže…

Při výběrovém řízení si často vyslechneme otázky typu: „Jste vdaná, kolik máte dětí, jsou často nemocné, máte babičku, plánujete potomka?“ Dokonce existují  takoví zaměstnavatelé, kteří dávají mladým ženám podepsat závazek, že neotěhotní! Zakázány jsou i jakékoliv další otázky, které nesouvisejí s pracovním místem, nesmí se vyptávat na sociální zázemí a rodinné vztahy, na sexuální orientaci, na náboženské smýšlení či politické názory apod.

Přímou diskriminací se rozumí fakt, že s vámi jako uchazečem o zaměstnání nesmí být zacházeno nepříznivě jen proto, že jste žena s dětmi. Znamená to tedy, že nesmí dostat přednost mladý muž před ženou se srovnatelným vzděláním, praxí a zkušenostmi jen proto, že on pravděpodobně nebude pečovat o nemocné děti a spěchat do školky.

Pod pojmem nepřímá diskriminace hledejme jednání, kdy zdánlivě neutrální rozhodnutí nebo požadavek znemožňuje získat určité osobě tuto práci. Jsou to inzeráty typu „hledám atraktivní ženu do 30 let“…  No nevím, představuji si takovou padesátnici u tyče v baru…

Za diskriminaci se nepovažuje rozdílné zacházení z důvodů, kdy tento důvod představuje nezbytný požadavek pro výkon určitého zaměstnání. Pouze tímto vymezením může zaměstnavatel obhájit rozdílné zacházení s jednotlivci nebo skupinami osob. Některá zaměstnání mohou vykonávat výlučně muži, ženám jsou ze zdravotních důvodů zakázána. Stejně tak některé práce nemohou konat zdravotně postižení nebo fyzicky málo zdatní. Rovněž otázka trestní bezúhonnosti bude pro některá povolání klíčová.

 

Tolik zákon platící již více než rok, zaměstnavatelé si již jistě našli cestičky ven… nebo ne?

Reklama