Osobně patřím k těm, kdo si vlastenecky ohlodává nehty a huláká nespisovnou češtinou nevybíravé výrazivo na adresu sudích, zatímco v kuchyni se mi vyrábí z cibulky na guláš dřevěné uhlí…

Nemusím ligové zápasy, ale Olympiáda či Mistrovství světa ze mě udělá rázem chlapa.

Navíc, a to je prosím soudím pěkné, jsem vyrostla na fotbalovém hřišti, kde bratr kopal za Viktorku Libeň a otec pískal.

Pak jsem díky své práci měla možnost poznat všechny hochy z naší hokejové reprezentace (tu starší sestavu – kromě Jágra)

Je mi tedy jedno, jestli jde o fotbal nebo o hokej – rozumím pravidlům, poznám ofsajd a vím, kde se kdy vhazuje a co se má pískat.

Asi si teď umíte představit výrazy, které jsem poslala na hlavu sudího při posledním zápasu s Kanadou a faulu na Vokouna, který se měl pískat!

Kdyby nás tohle poslalo z osmifinále domů, patrně bych si toho čvančaru v pruhovaném našla a osobně mu prokousla krční tepnu.

Naprosto se nedivím, že naši měli potřebu si to s Kanaďany hned vyřídit po zápase.

Vždyť poslední třetinu nedělali nic jiného, než se snažili vyvolat konflikt, aby se vylučovalo (jako by nevěděli, že v oslabení nám to jde stejně nejlíp). :-)

Nechtěli totiž zřejmě vyfasovat ve čtvrtfinále hned Rusáky, kteří přijeli nabušení a motivovaní.

Patrně jim za prohru byla slíbena dovolená v gulagu. :-)))


Dnes nás čeká zápas s Finy!

Budete se dívat?

Jaký tipujete výsledek?

Já si na to vyložila…

Takže – když se na to dívám pohledem pocitů hráčů po zápase, měli by být naše jen dobré, zatímco pocit Finů – tam je VĚŽ.

MĚLI BYCHOM VYHRÁT!!

Reklama