Bulvár

Kdo vtipně nakupoval a může se těšit na výhru?


Nedávno jste se mohly zapojit do soutěže o vtipný příběh z nakupování. Soutěž probíhala v diskusní sekci „Nákupy“, partnerem této sekce je síť kvalitních drogerií ROSSMANN.

Příběhů jste vložily opravdu mnoho.


Kdo tedy vyhrál? Vybrali jsme tyto příspěvky a výherkyně se mohou těšit na balíček s kosmetikou! Pokud jste soutěžily a nevyhrály, můžete se těšit na další soutěž!

 

jazuzinka

Babička mi jednou udělala v Kauflandu děsnou scénu, zastavovala lidi kolem a prodavačky, co je napsáno na regálu, že nemá brejle a já jí nic nechci přečíst, to mám teda vnučku, že jo, pani, vykašle se na starou babičku… atd. To jsem jen pípla, že už jsme tu 3 hodiny a musím na záchod. Když mě konečně po obrovské ostudě s velikým komentářem propustila na WC, věděli to všichni lidi v Kauflandu a na parkovišti před ním. Jasně, že když jsem se po pěti minutách vrátila, babička byla fuč a já klusala krámem, hledala ji mezi regálama a nadávala si, že jsem s ní někam jela. Najednou slyším hlášení: Paní Zuzana … ať se dostaví na informace. Pádila jsem tam, a co nevidím? Babička si spokojeně sedí na informacích, nechává se obskakovat a káže na téma: Nezodpovědná vnučka a její chorá babička s cukrovkou, která si musí píchnout inzulín a svačit a taky má angínu pektoris… a už tahala sprej a tsstss do pusy pod jazyk (zrovna si vzpomněla, že je jí vlastně špatně). No ta ostuda... já rudá jak rak, babička královsky odmítala návrhy na odvoz do nemocnice od nic netušící soucitné infobaby (netuším, jak se jim říká) a odcházela, nechajíc se mnou podpírat. Nákup žádný, scéna jak hrom, já už do Kauflandu nesmím, neboť si tam myslí, že týrám staré lidi, a babička spokojená, že jsem stejně nákup donesla podle jejího seznamu z Hypernovy. Jo, a to ještě nechala na infu hůl a při nastupování do auta si vzpomněla, kde jí hůl zůstala, a hnala mě pro ni zpátky. Ty soucitné pohledy do smrti nezapomenu...

 

 

masaa

Dobrý den, mám jednu malou veselou historku z nakupování. Je to už dávno, byla jsem ještě svobodná a vzala jsem svého, v té době asi pětiletého, synovce do města. Zašli jsme do obchodu s potravinami, a jelikož to nebyla samoobsluha, stáli jsme ve dlouhé frontě u pultu. Rozhlížela jsem se a vybírala očima, co nakoupím, když v tom můj synovec pěkně nahlas povídá: Teto, ty koukáš, co bys ukradla,viď? Dnes, když si na tu příhodu vzpomeneme, tak se tomu všichni smějeme, ale tenkrát mi do smíchu nebylo, to mi věřte.

 

dasena

Můj zážitek s nakupováním.
Dům obuvi, Václavské náměstí, tam jsem si koupila páskové letní boty, byly moc hezké a nebyly drahé, tak jsem si je vyzkoušela, zaplatila a odešla zpět do práce, podotýkám, že to bylo o polední přestávce. :) Měla jsem radost, tak jsem se hned pochlubila kolegyním a botičky nosila po kanclu, po hodině chození v nových botkách jsem zjistila, že ta pravá je nějaká užší. Tak jsme s holkama vzaly centimetr a zjistily, že pravá bota je o 1 cm užší. No centimetr na šířce bot je sakra znát. Byla jsem tak rozzlobená, že jsem se vrátila do obchodu a budu boty chtít vyměnit, nebo vrátit peníze. No a jak to bývá s reklamacemi, většinou je neuznají, tak i paní prodavačka prohlásila, že jsem si toho měla všimnout při nakupování. Ohradila jsem se, že vyzkoušením boty na židli nic nepoznám, až když v nich začnu chodit, a že to už musela poznat výstupní kontrola. Načež paní prodavačka prohlásila, že mám asi pravou nohu silnější než levou. Tak to mě fakt nakrkla, neb i kdybych měla každou nohu jinou, nebo obě levé, nebo obě pravé, tak přece každá bota musí mít stejnou šířku, ať je levá nebo pravá. Chtěla jsem knihu přání a stížností, že jim zapíšu zápis, prodavačka prohlásila, že tu nemá, že jí má vedoucí. Tak povídám: Zavolejte mi vedoucího! Není tady, zněla odpověď.
Přísahám, že už nevím, co jsem to vytáhla z kabelky, ale vypadalo to přibližně asi jako odznak ČOI, a ukázala prodavačce. Ta byla rudá až na prodloužených zádech a odběhla. Přiběhl vedoucí, který náhle byl, nevím, kde se vzal, tu se vzal. Strašně se omlouval, peníze mi vrátil a pozval mě do kanceláře na kávu. Tak jsem neváhala a řekla jsem si, že si ho vychutnám. Pan vedoucí uvařil kávu a já že by k tomu nebyl marný zákusek, i musela jedna z prodavaček letět pro zákusky a já v pohodě seděla v křesle pracovny pana vedoucího. Když jsem kávu vypila, zákusek snědla, tak jsem vedoucímu ukázala odznak ČOI. Je to už dávno, myslím že to byl nějaký oválný knoflík. Když to vedoucí viděl, zrudl až na prodloužených zádech a začal mi nadávat. Já se chechtala, protože peníze jsem měla už v peněžence. Mé chechtání ho tak rozzlobilo, že jsem radši vzala do zaječích. Seběhla jsem těch 5 pater rychleji než Jarmil Kratochvíl, a když jsem to vyprávěla holkám v práci, stály tam i ony s pusou otevřenou s tím, že si myslely, že jsem si to vymyslela. Ale přísahám, že na tom není písmenko nepravdy, ale do Domu obuvi "Baťa" jsem se dlouho neopovážila jít, jak jsem se bála, aby mě nepoznali. :)

 

Marketel

Sice bych ráda chodila nakupovat sama nebo s kamarádkou, ale mám malé dítě a nemám hlídání. Takže mi prostě nezbývá nic jiného než adrenalinové nákupy s pěkně zlomyslným batoletem. V létě jsem si v kabince v Tescu zkoušela plavky, Adam už toho měl asi plné zuby, takže když vystřídal všechny taktiky a neuspěl, zapojil svůj malinký mozeček. Po chvíli lomcování s dveřmi pochopil, že tudy cesta nepovede, i zalehl a zjistil, že do mezery pod dveřmi se vejde. Já byla právě zahleděná do zrcadla a řešila, jestli mi tahle podprsenka sedne, když tu náhle jsem zahlédla pod dveřmi mizející nožky, zaslechla vítězný pokřik a následoval dusot, který se vzdaloval. Bylo nutné jednat okamžitě. Jak jsem tam stála v těch plavkách (ještě že mi zrovna seděly), popadla jsem z věšáku kabelku (přece jen by bylo škoda, kdyby mi ji někdo ukradl) a vyrazila v tomto slušivém úboru hledat Adama. Chytla jsem ho na jezdícím chodníku, který vede z patra do přízemí. Až do této chvíle mi bylo celkem fajn, jediné, na co jsem myslela, bylo chytit syna, a lidí jsem si nevšímala. Ale ta cesta zpátky ke kabinkám, v plavkách a s kabelkou (Adam řval jako pavián, takže si nás všimli opravdu všichni) byla celkem děsná... Ale co, plavky mám, kluka jsem taky neztratila, takže vlastně povedený nákup a zdravím všechny, kdo mě takhle v Tescu u Anděla potkali. :)

 

tkometka

První výplata
Když jsem dostaly s kámoškou první výplatu, řekli jsme si, že si koupíme něco pěkného na sebe. Brouzdáním po obchodech jsme zakotvily v oddělení, kde se prodává spodní prádlo. Zalíbila se mi jedna moc sexy košilka, a tak jsem ji hned musela vyzkoušet. Kámoška čekala u kabinky, aby mohla zkritizovat nebo pochválit, jak v ní vypadám. S chutí jsem se vysvlékla do spodního prádla a košilku si oblékla. Byla skvělá. Teda ta košilka. Chňapla jsem po slepu kamarádčinu ruku a vtáhla ji do kabinky se slovy: Tak co, je to dost rajcovní? V tu chvíli sem zjistila, že v kabince není kamarádka, ale cizí muž, který čekal na manželku, která byla ve vedlejší kabince. Myslím, že v tu chvíli byla bílá stěna proti mojí barvě obličeje tmavá. Muž se usmál a tiše se vysoukal z kabinky. Dneska je nám to k smíchu, ale tehdy to byl šok.

 

bruneta

Moje příhoda z nakupování, která mi navždy utkvěla v paměti, se stala už hodně dávno, ale zato to byl tak silný zážitek, že ač jsem byla malá holčička, pamatuju si to důvěrně dodnes. Bylo to ve druhé třídě základní školy, když jsem coby sedmiletá jela se třídou na školní výlet do ZOO. Dostala jsem s sebou od maminky nějaké kapesné do peněženky, moc to asi nebylo, ale já jsem byla šťastná, že mám svoje peníze a můžu si za ně koupit, co budu chtít. Jen co jsme dokončili prohlídku zoologické zahrady, utíkali jsme se všichni posilnit do nejbližší cukrárny. Koupila jsem si zmrzlinu, lízátko a ještě něco, ale jen za tolik, aby mi v peněžence něco zůstalo, protože jsme se ještě chystali do obchůdku se suvenýry. Musím podotknout, že jsem absolutně neuměla poznávat mince a netušila jsem, jakou má která hodnotu.
V obchůdku bylo tolik krásných věcí! Vybrala jsem si malé ořezávátko na tužky ve tvaru tučňáka, protože se mi moc líbilo. U pokladny jsem paní prodavačce vytáhla s úsměvem tu největší minci z peněženky, aniž bych vůbec jen tušila, kolik ta věc stojí. „Ale to je málo,“ řekla mi paní prodavačka a já jsem nejistě vytáhla další a další penízky, až jsem vyprázdnila celý obsah peněženky na její dlaň. Dnes si uvědomuju, že to určitě nebyly mince hodnotnější než několik haléřů, ale já jsem si prostě myslela, že když jich mám tolik, že to jistě musí stačit. Paní prodavačka se na mě podívala, jak tam vyděšená stojím s prázdnou peněženkou a se slzami v očích se střídavě dívám na ni a na svoje malé ořezávátko ve tvaru tučňáka. Asi jí mě začalo být líto, a tak jenom řekla: „No to je dobré, vem si ho a běž.“ Vysoukala jsem ze sebe jenom „děkuju“ a celá vyklepaná strachy, ale šťastná, jsem běžela, z obchodu ven. Když jsem se u dveří otočila, abych se na paní prodavačku ještě podívala, viděla jsem jenom, jak ze svojí peněženky vytahuje peníze a dává je do pokladny. Stalo se to strašně dávno, ale to ořezávátko mám pořád schované a vždycky mi připomene tu moji hodnou paní prodavačku. Je možné, že třeba chodí na ženu-in a přečte si tento příběh. Tak pokud ano, chci jí ještě jednou říct: „Moc vám děkuju!“

 

zuzzinka

Je to asi rok zpátky, co jsme byly s kamarádkou nakupovat v našem oblíbeném obchodě. Už nás tam dobře znali, protože jsme tam byly pravidelnými klientkami. Nejméně jednou týdně jsme se tam objevily. Onen den jsme byly vybírat něco speciálního na víkendovou oslavu narozenin, kterou dělal kamarádčin idol, a pozval na ni i nás dvě. Nemohly jsme to ponechat náhodě, proto jsme se vybavily dostatkem peněz a kamarádka měla v plánu utratit jakoukoli částku, jen aby byla neodolatelná. Probíraly jsme regál za regálem a nasbíraly toho tolik, že jsme to skoro nemohly donést do zkušební kabinky. Já jsem dělala stráž před kabinkou a odnášela nevhodné kousky oblečení a přinášela jiné velikosti. Strávily jsme tam snad půl dne a pořád to nebylo ono. Až potom jsem zahlédla úžasné saténové mini šaty. Měly perfektní střih a docela hluboký výstřih, což moje kamarádka vždy vítala. Jelikož je to blondýnka, tak tmavě fialová barva šatů byla něco pro ni. Háček byl v tom, že šaty byly ve velikosti S… V jiné velikosti jsme je nenašly, tak jsme se obrátily na milé prodavačky, které nám vždy vyšly vstříc. Bohužel ani ony už jiný kus nenašly. A co teď? Máme před sebou luxusní šaty, ale domů půjdeme s prázdnou? To bylo nepřípustné, protože tady šlo o všechno. Do oslavy zbývaly dva dny, a kde seženeme takhle krásné šaty? Proto se kamarádka odhodlala k odvážnému kroku. I přesto, že její velikost je L, rozhodla se šaty vyzkoušet. Já jsem měla námitky, ale nedala si říct. Čekala jsem, až mě zavolá, abych to šla zhodnotit, ale bohužel jsem se toho nedočkala – místo toho mě požádala o vysvobození! Ty překrásné šaty se jí zasekly už na ramenou, ale přesto se je snažila stáhnout ještě níž, takže když jsem jí přišla na pomoc, tak už je měla v půlce hrudníku… Při pohledu na ni se mi chtělo smát i brečet. Byla hrozně legrační, jak tam stála s rukama nahoru ve spodním prádle a ponožkách, ale když jsem si představila, jak to z ní budu sundávat, tak mi bylo dost úzko. A nepřidával mi ani fakt, že šaty stály dva a půl tisíce. Přesto všechno jsem se pustila do záchranné akce – zkoušela jsem šaty pomalu hrnout zpátky, ale nechtěly se hnout ani o centimetr! Při zbrklejším pohybu se šev začal natrhávat. Nevěděla jsem si rady – když se zasekne prstýnek, tak se ruka namydlí a je dole, ale co teď?! Navrhla jsem jediné možné, avšak krizové řešení. Přivolala jsem na pomoc milé slečny prodavačky. Ještě že kamarádce nebyla vidět ani hlava, protože si dovedu představit, jak byla rudá vztekem i díky tomu trapasu. Díky bohu se podařilo moji kamarádku vysvobodit z té fialové kazajky a šaty to taky přežily bez větší újmy. Nakonec jsme stejně odešly s prázdnou a navíc s pořádným zážitkem! A ještě nás čekalo nelehké rozhodnutí, a to jestli na tuto nemilou příhodu zapomeneme a dál si budeme užívat lesku tohoto obchodu, nebo se tam už radši nikdy neukážeme, abychom nevyvolaly paniku. :)

  

Martaaa

Ještě na střední škole jsem si snažila různě přivydělávat. Proto jsem s radostí přivítala místo brigádnice v malé večerce na našem sídlišti. Jednou jsem měla obchůdek úplně plný. Na řadu přišel sympatický mladík, mohl být stejně starý jako já. Rychle jsem ho oslovila, co by si přál, abych zbytečně frontu nedočkavých zákazníků ještě neprodlužovala. Dotyčný mladík zamumlal něco ve stylu „Chtěl bych ampony a ožky,“ a celý zrudl jako rajče. Já mu samozřejmě nerozuměla, a proto jsem ho několikrát vyzvala, aby svou výzvu zopakoval. Když už na něm bylo vidět, že má na krajíčku, nenápadně mi postrčil prázdnou krabičku tamponů. Teprve teď mi to došlo - mladíka vyslala sestra nebo přítelkyně na nákupy dámských hygienických vložek a ještě ho vyzbrojila názornou ukázkou, aby se nespletl. Krabička však byla už značně poškozena a já z ní nemohla vyčíst, o jakou velikost se jedná. „A jaké ty tampony a vložky byste si přál, jakou velikost, značku?“ zeptala jsem se přátelsky. Abych nešťastnému mladíkovi pomohla, vytáhla jsem z pultu erární zásoby mých kolegyň a reklamní vzorky tamponů, všechny hezky rozbalila a mladíkovi učinila přednášku, jak to vlastně s těma ženskýma tamponama je. Nikdy nezapomenu na ten jeho vyděšený výraz v očích! Mezitím z fronty vyběhla starší paní, která se rozhodla mladíčkovi také pomoci: „Tampóny nééé, to té vaší děvence rozmluvte, víte, jak je to nezdravé, pak se ty holky diví, že jsou furt nemocné... jako tam dole myslím, víte?“ To už asi byla poslední kapka... Mladý muž bez rozloučení vyběhl z obchodu a nechal mě tam stát v obložení otevřených tampónů. „Doufám, že to nebudete strkat zpátky, slečno, ony ty tampony se na vzduchu hned začnou rozvíjet!“ ozvalo se zezadu, když jsem nákupní pult uklízela. Svého mladého zákazníka jsem od té doby neviděla.

  

Japina

O polední přestávce jsem místo oběda potřebovala skáknout do drogerie na malý nákup. Zubní pasta a toaletní papír se u nás tratí kosmickou rychlostí. Když jsem tak stála u regálu se zubními pastami, najednou na mě kdosi houknul:
„Ahoj sklerózo, taky místo oběda doplňuješ zásoby?“
Byla to Eva, má kolegyně z práce, stála hned vedle u regálu se zubními kartáčky. Výběr jsme rychle ukončily, abychom si cestou zpátky mohly ještě pokvokat.
Eva měla v košíku jen ten jeden zubní kartáček, a tak jsem šla málem do kolen, když se na ni pokladní s úsměvem otočila s částkou: „Sto osmdesát pět.“ Já jsem jen na sucho polkla. Tolik peněz za kartáček, obdivně jsem koukla po Evě a pomyslela si: Nešetří na sobě, a to je správně, to já bych za kartáček nedala více než stováka, a to se většinou vleze do padesátky. Eva ani nemrkla a podala pokladní dvousetkorunovou bankovku.
Cestou jsem mezi řečí uvažovala, jestli jsem takový skrblík, nebo je Eva snob, nebo opravdu chvályhodně investuje do zdraví svého chrupu. Ale pak jsem to nevydržela a konstatovala:
„Evo, dovol, abych Ti oznámila, že jsi pravděpodobně jediný človíček, co znám, který si kupuje zubní kartáček za 185 korun.“
Eva se na mě podívala s noblesou anglické královny, že jsem tušila, co mi odpoví.
„Dovol, abych Ti oznámila, že jsem myslela, že mě u kasy ranní mrtvice, ale chtěla jsem být za dámu. Ale jestli si ta dáma nechá ještě někdy brýle v kanclu, tak si k tobě přijde pro pár facek.“

 

14maty

Jak jsem krám srovnala se zemí.
Nesnáším máminy dobré rady jako: Vytáhni si ty kalhoty, leze ti celej zadek. Nežužlej ty vlasy, vypadáš jako blb. A spoustu dalších užitečných rad.
Když jsme vjížděly s vozíkem do prodejny, vyslechla jsem si, jak se nemám na vozíku vozit, dělat kraviny, nic nemám chtít a v neposlední řadě, že si mám zavázat tkaničky u bot. To poslouchám asi desetkrát denně, protože mamá nepochopí, že nosím zásadně boty rozvázaný.
Jenom jsem protočila oči a jako obvykle si myslela své.
Košík jsem předala mámě, aby mě NÁHODOU nenapadlo se na něm vozit, protože bych i v plným krámu zaručeně jednu chytla.
Máma si košem razila cestu mezi regálama a já vejrala, jestli neuvidím někoho známého. Viděla!
Na druhé straně uličky jsem zahlídla kámoše a rozeběhla se za ním.
Po pár krocích jsem si přišlápla tkaničku a ve snaze se něčeho zachytit jsem hmátla po regálu...
Nastala řetězová reakce.
Regál se kácel k zemi a se šíleným rachotem padalo i zboží. Lidi řvali, já řvala a všechny nás přeřvali padající plechovky a sklenice.
Když jsem se postavila na nohy, přistála mi do zad herda a já slyšela syčící hlas mámy: Já tě jednou zabiju.
To už se k nám řítila paní vedoucí a její výraz nevěstil nic dobrýho.
V kanceláři jsem se musela pod vražedným pohledem mámy omluvit a zmizet jim oběma z očí. Stála jsem na chodbě a čekala na vynesení ortelu.
Máma vyšla ven se stohem papírů a jenom zasyčela: Do konce života jsi, zmetku, bez kapesnýho.
No jestli ty dvě stovky vedoucí vytrhnou…
Všechno se vyřešilo přes pojišťovnu a jakéhosi pojištění na blbost.
Sice mi připadalo, že tam sepsali všechno zboží, co měli na prodejně, protože ten seznam vypadal jako celková inventura a ne jen zboží, co vzalo za své, ale to nevadí. Do prodejny nemám vstup zakázán ani na dveřích nevisí moje fotka jako odstrašujícího případu. :)

 

OlgaMarie

Vyprávěla mi kamarádka, jak k ní do lékárny přišla hezká rozpačitá paní. Chvíli přešlapovala, ale odvahu si dodala.
„Víte, mám sedmnáctiletou dceru a chce jet se svým osmnáctiletým chlapcem pod stan. Prášky nebere, protože s nikým ještě nic neměla. A nebylo by rozumné, aby po první dovolené byla těhotná. Není něco volně v prodeji, i když mi říkala, že prezervativy si koupil na dobírku.“ V té době byly v prodeji čípky Antiko v balení po 5 kusech. Kamarádka jí je nabídla, vysvětlila použití, po lopatě i doporučila, ať si dcerka vezme ručník nebo utěrku, protože z dcerky vše vyteče... Maminka se na ni důvěřivě podívala a zeptala se: „A na jak dlouho jí vystačí?“ No a z paní magistry vypadla pravda: „Paní, může jí to stačit na celý týden, nebo je bude mít za večer pryč.“ Maminka zčervenala a koupila raději 3 balení.
Bylo to v době, kdy se moc lékařů nemělo k předepisování HA nezletilým.

 

pastel.ka

Vzpomínám na krásné nákupy v Rusku, v letech 1980, kdy byla Olympiáda. Někde na Ukrajině jsme jeli natankovat benzin. Zaplatili jsme určitou částku a tankovali. Nádrž plná, benzin se lil na zem, ale pumpaře to vůbec nevzrušovalo, zhruba 10 litrů se vylilo na zem, než to vypnul, ale pohodička.
Byl srpen, vedro, hledala jsem obchod, že koupím vody na pití. Dokonce už tam byla i samoobsluha. Obchod vybrakovaný, nikde nic, tak jsem dala do košíku 4 plastikové lahve v domnění, že je to balená voda nebo minerálka.Pokladní na mě s údivem hleděla, proč já, cizinka, kupuji ocet. Bohužel, nic jiného tekutého nebylo, tak jsem to vrátila a odešla žíznivá.
V zoufalství jsme zastavili před nějakým „pajzlíkem“, kde měli údajně pivo. „Kvas“ - cisterna na sluníčku, z té mám umoulousaný chlap natočil tu specialitu. Kvasnicové pivo, teplé a kyselé. Tak jsme to pocucávali a dívali se, jak u vedlejšího stolu s prominutím „žerou ryby“ sušené a kosti plivají na zem. Bylo mi z toho na zvracení. 3 dny jsme cestovali přes Ukrajinu do Ruska, města Grajvoron. Při jedné zastávce si otec dal oběd. Byla to nějaká pohanková kaše a na vrchu plátek masa. Odsunul to maso a pod ním „masařka“. Opět mi bylo zle, tak jsme raději nenakupovali, a když, tak už jen „pšeničnaju vodku“. Byla drahá ale skvělá. Vyléčili jsme si žaludky a dobře se najedli až u svých přátel. :)

  

   
17.04.2008 - Společnost - autor: Komerční článek

Komentáře:

  1. [14] FAXÍK [*]

    všem moc blahopřeji k výhře

    superkarma: 0 20.05.2008, 14:37:37
  2. avatar
    [13] Brituš [*]

    Všem blahopřeji!!!

    superkarma: 0 17.04.2008, 23:58:03
  3. avatar
    [12] jazuzinka [*]

    jéé já vyhrála balíček děkuji

    superkarma: 0 17.04.2008, 21:59:40
  4. avatar
    [11] ilčidlo [*]

    Příjemné počtení, ale zažít bych je nechtěla

    superkarma: 0 17.04.2008, 18:22:21
  5. avatar
    [10] Vivian [*]

    blahopřeji

    akorát nechápu, že se neumístila Vulvinka se Saitekem, chudinky snaživý..

    superkarma: 0 17.04.2008, 17:09:45
  6. avatar
    [9] verkaH [*]

    příjemné počtení vždy pobaví a výherkyním blahopřeji

    superkarma: 0 17.04.2008, 15:52:03
  7. avatar
    [8] ifulinkaa [*]

    hezké jsou všechny příběhy ,ne že by se mi nějaký musel přihodit:) ale nejvíc mě dojala věta o tom,jak se tampony na vzduchu budou rozvíjet.asi půjdu někde koupit vakuované tampony,abych personál rozveselila

    superkarma: 0 17.04.2008, 09:44:29
  8. avatar
    [7] fanca [*]

    Všem gratuluji,jsou fakt dobré

    superkarma: 0 17.04.2008, 08:44:33
  9. avatar
    [6] lenagirl [*]

    gratulace všem

    superkarma: 0 17.04.2008, 08:32:02
  10. avatar
    [5] OlgaMarie [*]

    Mně se líbí historka od "masaa". Připomělo mi to, jak můj syn předškolního věku vykřikoval na celou sámošku, že tatínek není doma a tak budeme jíst rukama.

    superkarma: 0 17.04.2008, 08:12:54
  11. avatar
    [4] cicinka [*]

    Vyhrály fakt ty nejlepší. Nejvíc se mi líbil příběh s ořezávátkem.Tohle je moje slabá stránka.Udělala bych to jako paní prodavačka.

    superkarma: 0 17.04.2008, 07:32:28
  12. avatar
    [3] Eva_CZ [*]

    tyrkys: a tak se snazila....

    superkarma: 0 17.04.2008, 02:32:21
  13. avatar
    [2] Lostris [*]

    tyrkys:

    superkarma: 0 17.04.2008, 00:31:19
  14. avatar
    [1] tyrkys [*]

    Ona vulva nevyhrála?

    superkarma: 0 17.04.2008, 00:17:35

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Anketa: Výživa v nemoci
Hledáme čtenářky, které rády čtou knihy
Anketní otázky pro čtenářky, které chtějí testovat Canesten Intim Gel
Anketa: Bolí vás záda?
Anketa pro maminky

Náš tip

Doporučujeme