Děkujeme za tradičně veršovaný příspěvek, kterým nám dnešní šperkové téma osvěžila čtenářka nickem krokodýlice

Dobrý den! Posílám Vám příběh mého nejoblíbenějšího šperku. Kdo ví, kde je mu konec?

Byl zlatý, lehce nesouměrný
a kamínek byl na něm bílý.
Dal mi ho krokodýl můj věrný,
když jsme se na svatbě domluvili.

Moc jsem se o ten prsten bála,
tak jsem ho pořád sundavala.
Při každé práci v zahradě,
vždy když jsem nebyla v parádě.

Sundala jsem si hodinky,
na pásek navlékla prstýnky.
(Po svatbě už pak dva tam byly.)
Pak náhle někam zabloudily...

Jsem totiž žena roztržitá,
co pořád věčně někde lítá
a hledá klíče či mobila.
Já jsem je někde ztratila.

Hodinky byly od babičky,
od muže oba prstýnky.
"Snubák" mám nový
-byl to dárek od manželovy maminky.

Já doufala jsem ještě v skrytu
při naší rekonstrukci bytu.
Však nenašli jsme nikde nic,
ať hledali jsme sebevíc.

Krásný šperkový den všem přeje krokodýlice

Pozn. red.: Text nebyl redakčně upraven.

Já vás obdivuji, milá krokodýlice, jak dokážete každé téma „přetavit“ do poezie

Napíšete nám také o svém oblíbeném, či milovaném šperku, milé ženy-in? Váže se k němu nějaký příběh? Stále ho máte, nebo se vám také ztratil? Od koho jste ho dostala? Čím je, nebo byl, pro vás tak vzácný? Je to prsten, řetízek, náušnice? Kdy jste dostala svůj první šperk a jak na něj vzpomínáte?

Napište nám na redakce@zena-in.cz

 

Reklama